Téma: Citáty a myšlenky ze života - 3. díl

Ahoj všichni, co jsme se neztratili, fakt.

Ztratili jsme se:

--------------------
Nastoupila jsem do tramvaje a posadila se proti staré

paní. Někdo se chtěl něco zeptat řidiče, ale ten je uzavřený

ve své kukani. Vzpomněla jsem si, jak dříve v tramvaji

sedával průvodčí. Mohlo se ho ptát na cestu, přestupy a

vůbec jenom s ním mluvit. Stará paní mi něco říkala.

Chtělo se jí povídat. Všimli jste si, jak staří lidé navazují

hovor? Většinou ale nemají s kým.


Mladá maminka vezla v kočárku holčičku. Holčička na

maminku mluvila, ale marně, ta ji neslyšela. Ve

sluchátkách, jak je teď u mladých lidí zvykem, jí duněla

muzika.


U lékaře jsem seděla blízko, ale on neměl čas se na mě

ani podívat. Sledoval o mně všechno v počítači. Proč by se

mě měl vyptávat, jak mi je, když mu všechno o mých

neduzích řekne počítač?


Z našeho domu vyšel pán. Asi tu bydlí, napadlo mě, ale

neznám ho, jako neznám další obyvatele domu. A zase

jsem si vzpomněla, jak navečer před naším domem

sedávala správcová paní Nováková. Zastavovala jsem se u

ní na kus slova. Pro mě to býval tenkrát pocit bezpečí

domova. Dnes (12.01.2017) nikde v ulicích nenajdete společenství lidí

jen tak si povídajících.


Za rohem měla obchod s potravinami paní Jirásková. Než

jsme nakoupili, ptala se nás, co děti, nemoci, a my jsme

věděli, že nás má ráda a že patří do našich životů. V

samoobsluhách nenajdeme většinou nikoho, kdo by nám

poradil. U pokladny zmatkujeme s nákupním vozíkem, se

zbožím na pásu a s mačkáním pinu. Těžko s námi může

unavená pokladní promluvit, nemá čas se na nás ani

podívat.



Doma jsem volala poruchy. Zlobil telefon. Po nekonečně

dlouhé době se ozval hlas jako ze záhrobí: „Co pro vás

můžu udělat? “ Na tuhle otázku už jsem alergická. Slyším ji

při každém volání do všech institucí. „Zmáčkněte jedničku,

když…“ radil hlas. „Zmáčkněte dvojku, když… Zmáčkněte

křížek, když…“ „Když co“, jsem v rychlosti nezaznamenala.

Zkusila jsem mačkat dle pokynu, abych se nakonec

dozvěděla, že protože nebylo nic stisknuto, spojení je

přerušeno.


„Co mám zmáčknout, aby lidi k sobě zase našli cestu? ! “

křičela jsem do hluchého telefonu.

Vzpomínáte si, jak jsme v dětství sedávali s rodiči po

večeři u stolu a povídali? Dnes (12.01.2017) sedí rodiče u televize, děti

většinou taky, nebo spíš u počítače. Ztratili jsme se. Jestli

se nenajdeme, bude nám jednou všem těžko a smutno.


Ahoj všichni, co jste se neztratili 

,

Léta nám přibývají všem, tak abychom měli důvod se těšit na stáří, které má mnohé výhody a svá splněná přání…

,

,

Tak opět něco z mojí dílny citátů.  

krásný "fraktál" na obrázku…

Lež oběhne půl světa, dřív než má pravda příležitost si natáhnout kalhoty.