Téma: Dožití se vysokého věku - příběh a vyprávění paní Cilie (96 let)

Každý věk má svůj rub i líc, takže  - proč ne?

Neděsím se stáří. Mládí, stejně jako stáří není žádná zásluha, ale ani postižení.

Krásný mladý člověk je hříčka přírody, krásný starý člověk je výsledek jeho života. Jan Werich

Dožít se vysokého věku úplně zdráv je, podobně jako v otázce štěstí a zdraví věc rozhodnutí.

Chci-li být šťastný, stačí si říkat, že jsem šťastný. K tomu nejsou nutné žádné podmínky. Podobně je nutné si říkat, že jsem zdravý.

Je nutné si říkat vždy a všude: Jsem mladý, mám na všechno dost času, mám celý život před sebou.

Správné myšlení je nejdůležitější ze všeho, protože pak se budeme i správně stravovat a nebudeme se stresovat událostmi i zbytečnými myšlenkami.

Paní Cecilie Huber opustila 1.12.12014 pozemský život ve věku 97 roků a 2 měsíce, aby mohla její duše pokračovat v dalším životě a učit nás rozdávat úsměv ve tváři i při mnohých starostech a problémech. Je mně vzorem jak pohlížet na všechny stránky života pozitivně.

Jsem rád, že jsem jí poznal.

To, jak  člověk ve stáří vypadá, jestli je na něj pěkný pohled, je určitě tím, jak v životě myslí, chová se k druhým a jestli v sobě pěstuje

bezpodmínečnou lásku.

Z paní Cecílie tato láska a dobrota vyzařuje a jistě všichni, kdo s ní přišli do styku, se v její přítomnosti cítili dobře a budou na ni v dobrém vzpomínat. Možná, že i to je hlavním smyslem života, proč jsme tady na Zemi.