Téma: Slunce nám pomůže z kabátu rychleji než vítr

Vyplatí, pokud jde o rozumného člověka. Pakliže nerazíš na notorického blbce je lepší oko za oko, zub za zub.   Třeba zdejší pigmentové etnikum o chleba ani nestojí, ale kamenem do hlavy dostaneš aji tak.....

Pluto, někdy se vyplatí přátelský přístup, ale s "blbcem, nebo podrazákem bez svědomí" to nejde jinak než, " kdo po mně kamenem, já po něm balvanem! "

   A takové krásné moudré téma to bylo. Nechci to nikterak zlehčovat, znám své rezervy a nedostatky, ale: Kdo po Tobě kamenem, Ty po něm dvěma!   Neboli: Přej a bude Ti přáno, dej a bude Ti dáno. Njn, jsem cynik.

Aneb, jak Ty pravíš: Oko za oko, zub za zub...

Ale bohužel, nerozumím, co jsi reakcí na můj přízpěvek měla na mysli Odpověděla jsem na téma Pluta podobně jako Ty, akorát jinými větami.... Zřejmě půjde o nějaké nedorozumění Julie. Tak hezký den 

Od blbce utíkám.  

Bohužel, ne vždy je to možné.... tak ahoj

 „Proti blbosti i bohové bojují marně. “ - Jan Werich

 Určitě se v životě oplatí jednat přátelsky a laskavě. Například• Jdu vyřídit něco na úřad a není úřední den. Jenomže, já ten papír, nebo nějaké potvrzení, potřebuji zrovna dnes. Předem si naplánují, jak budou úřednice rádi, že mně vidí a vyhoví mi. Zaklepu na dveře, otevřu, usměji se a pozdravím. Úřednice (na Slovensku) se na mně osopí • „Dnes není stránkový den. “ Já s úsměvem odpovím• „Vypadám snad jako stránka? “ Pronesu ještě pár zdvořilosti a odcházím s potvrzením papírem v ruce.  

Nebo• Bydleli jsme v paneláku a pod nás se nastěhovali nový sousedi, našeho věku. Bylo to před dvěma roky. Sousedy si začali na nás stěžovat, že moje zlatíčko chodí po bytě v botách na podpatcích, jsme hluční, po bytě nám běhají děti, děláme rámus se stoličkami, atd. Samozřejmě jsme tomu nevěnovali pozornost, protože to nebyla pravda a řekli jsme si, když něco mají, tak ať zaklepou na naše dveře.  Asi po třech měsících stěžování domovnici, jednoho večera zaklepala sousedka, že jim teče od nás voda na WC. Já jsem zrovna byl na počítači a moje zlatíčko se tam šlo podívat. Voda jenom prosakovala. Zlatíčko se, poděkovala, že nás upozornili a že to dáme opravit. O dva, týdne se to opakovalo, protože montér chybu dobře neodstranil. Tehdy jsme je pozvali k nám a zjistili jsme, že jsou to dobří lidé, máme společné zájmy, čteme stejné knihy. O příhodách a jejich stěžování, jsme vůbec nemluvili. Když jsme se na podzim odstěhovali, byly velice smutní. Zůstali jsme přátelé a rádi se vidíme. Už také, pomýšlejí koupit si starší domek a jít bydlet na vesnici, protože se opět stěžují, na nové sousedy.  

  Tak to ano, se sousedy je lepší vycházet, jak opak...... No a úřednice..... ani nemluvím.

Já Ti tady Pluto přídám takovou zkušenost s úřednicí.... Pravdivou a skutečnou.

Jedné osobě zemřel někdo, kdo jí byl velice blízký. Kdo to zažil, ví, co vše to obnáší... Člověk je smutný, v srdci obrovskou bolest, tolik věcí tomu člověku ještě chtěl říct a už to nestihl...

Bylo třeba vyřídit nějaké náležitosti ohledně změn jména kvůli doručování veškeré pošty, protože oficielně bylo uvedeno jméno zemřelého. Ten den ještě byla vyzvednout urnu a jelikož toho musela stihnout vyřídit co nejvíc, brala to na etapy, urnu s sebou...

Na magistrátu, když byla vyzvána, ta osůbka vešla do jedné z mnoha kanceláří... Za stoly seděly dvě dámy středního věku, z jednou z nich, která měla na stole kávu /druhá měla nějakou práci/ začla projednávat věci, které potřebovala vyřešit. Úřednice byla nepříjemná od pohledu, tvářila se, že jí dělá velkou milost, že se s ní vůbec baví. Arogantní. Nezdálo se, že by měla špatný den, vypadalo to, že je taková asi stále. Pro člověka, který přišel o někoho blízkého dost nepříjemné.

Třešnička na dortu: při dotazu, kdy přibližně bude doručovací adresa oficielně přepsána, aby nedocházelo k omylům při doručování, úřednice řekla: mrtvolám složenky neposíláme. Pro někoho, kdo má bolest, navíc v tašce mačká pod stolem urnu s pozůstatky drahého zesnulého něco nepředstavitelného.

I takové věci se dějí... Dotyčná jednala s úřednicí slušně, mile. Možná, kdyby začala dělat kravál a šrumec, dosáhla by víc... Ale na to ten den neměla... Takže, asi ne vždy se vyplácí být slušný... Vím, je to smutný přízpěvek sám o sobě, ale já si na to vzpoměla, že Ti o tom napíšu... tak píšu.

Ahoj

To je smutná zkušenost, Indy. Mnoho lidí nejedná správně. Ideální úředník by měl být příjemný, vstřícný, milý, chápající potřeby občana a ochoten pomoci. Bohužel osůbka, o které píšeš, neměla tu možnost, takové úřednice poznat. Přesto se, zachovala slušně a mile, což udělala pro sebe v životě velice dobře. Díky, že jsi to napsala. Já osobně arogantní lidi, můžu jenom krátce politovat a vzápětí zapomenu na ně. Někteří lidi se chovají slušně, a jiní ne. Některé lidi už nezměníme. Slušnost člověku vylepšuje určitě život. Proto se raději usmívám a věřím, že tím ostatní také nakazím. Pár milých slov s úsměvem mění, třeba otrávenou pokladní u kasy, a když po zaplacení odcházím, usmívá se taky, a třeba jí to zůstane do konce dne. A to je dobrý pocit, který člověka hřeje u srdce.