Téma: Jak označit jízdenku v kapse až při příchodu revizora

Zkusím hravé téma, když se nebude líbit, s pomocí admina brtníka nápad právem zanikne. Nebojte, že se mezi vás vloudil rušivý element, aby ctihodným podrazil nohy k rychlému sklouznutí na šikmé ploše zločinu.   V páchání trestné činnosti jsem zatím nepřekonal aktivitu krtka.  

Uvítám podobné nápady, tedy pokud si troufnete. A nemusí být ani dokonané, stačí myšlenka, s níž jste si pohrávali. Jasně že neprozrazujte ani nejmenší indície. Pokud váš zločin nepůjde do miliard, jste snadno postižitelní, však víte.


    Že je život hra? Nepřipadá vám, že? Aspoň často nelze o hravosti ztratit slovo. A kdy vůbec začíná? Ve školce, možná i dřív.   Ve vyšších ročnících  předstíráme  před učitelem, že víme skoro vše a tíha výhry spočívá  na kantorově zjištění, jak je to s našimi vědomostmi doopravdy. Maturita byla trochu vyšší level. Kdo si pamatuje na písemnou část z ruského jazyka, snad nebude namítat, že zplodit pět stránek o něčem a azbukou, bylo právě snadné. Zase hra. Dělali jste někdy v práci, jakože makáte?   Nudná hra. Podobných příkladů jsou kopce. Znáte tenhle?

      Autobus za kačku nám tenkrát přišel drahý, s přestupem a zpět celkem za čtyři, to už je příliš. Byla právě doba, kdy se ve vozech objevily první štípací mašinky na jízdenky. Kolik těch kombinací může být, běželo mi hlavou. Pak mi kdosi poradil kombinatorní počet a při třech dírkách v devíti polích jich je právě osmdesátčtyři. Lístky se válely všude a začal jsem je sbírat, až byly všechny.   Už není důležité, že jsem zhotovil destičky s chlívky akorát do kapsy a jízdenky poskládal od kombinací 123, 124 až po konečných 789.   Až přijde revizor, kombinaci ve voze budu znát a snadno najdu ten pravý.
      Sbírku jsem používal asi tři roky, ale připadala mi primitivní. Jednou ve spěchu jsem ji musel vytáhnout  před samým kontrolorem. Ze své vrozené  pohostinnosti  jsem mu  nabídl, ať si vybere ten pravý. Rozčílil se pekelně, nějak mu došlo, jak je krátký na moji sbírku, ale nemohl v předpisech najít cosi o použité jízdence a její kompromitující úloze.    Ani na takový pád, moudří z MHD nemysleli. Šílená představa manažera, co?


      Pracoval jsem tenkrát v laborce.   Po šesté se připravil čaj nebo káva pro všechny a začalo řešení soukromých problémů všeho druhu. Bouření mozků, známá metoda. Každý řekne své řešení a vždycky jsme se dobrali aspoň cesty ke zdárnému konci. Na stole je staré téma. Pokuty za černou jízdu. Jak vypadá taková štípačka zevnitř, kdo ví?
      Druhý den, můj mladší kolega se ráno nějak zadrhl v autobusu a vystoupil, asi omylem i s mašinkou. Právě ji dává na odiv všem. Žádná vědecká práce. Dva děrované plechy, tři kolíčky, pár hejblat a to je všechno. Jeden přes druhého vymýšlí, co by s tím šlo. Ale pak přijdou na řadu domácí problémy a štípačka upadla v zapomenutí. Vzal jsem ji do dílny, vykuchal vnitřek a opatřil ho devíti odpruženými  kolíčky. Po vložení jízdenky si můžete zvolit libovolnou kombinaci a správnými kolíčky procvaknout lístek,   ale to se ví, jen při jízdní lustraci. Stačilo jedno odpoledne cvičit v úzké  temnotě  kapsy. Bylo právě načase nasadit tuto kosmickou technologii, manažeři MHD začali sbírky jiných zabavovat a  přidali do mašinek čtvrtý kolík. Moc si nepomohli,   kombinace se zvýšila na pouhých stošestadvacet.           

Hra s revizory začíná. Tedy, nemyslete, že režie od té doby byla nulová. Dobře třikrát ročně jsem musel lístek při kontrole  propíchnout a to nepočítám jalové štípance v tlačenici. I při hře jsou ztráty. Léta jdou a jízdné zdražuje. Mašinka se v kapse zabydlela a její cena stoupá.
Hotové housle-stradivárky.

       Aha! Ve vzduchu visí vaše podezíravá otázka. A jak jsi zjistil kombinaci?    Nejdřív jsem hned po nástupu  zasunul do strojku  ve voze  použitý lístek obráceně a zmáčkl. Jak primitivní! Leč účinné, dodávám.   Houby! Trapné to je.   Nacvičil jsem ledabylý pohled do strojku, jen tak mimochodem  zmáčknout bez lístku a podle polohy lesklých kolíčků ve štěrbině,   kombinaci zjistit během vteřiny.  
      Nastala komplikace. Tři dírky kulaté a čtvrtá placatá. Šéfové autobusů neberou šestimístné výplaty nadarmo. Nepřejte si znát nový počet kombinací. I tohle mašinka po rekonstrukci kolíků zvládla, ale nemusela nadlouho. Vystřídala ji povolenka nafurt za služby veřejnosti.

Nastala doba, kdy jsem veřejnou dopravu nepotřeboval.   Myslím, že zhrzená kartička na mě práskla, že ji zanedbávám a proto mi ji hrabiví zlotřilci vzali.

V autobusech se objevily elektronické mašiny. Seberou  prachy z kreditky a vyplivnou jízdenku, však je znáte. Pokrok nezastavíš. Je s tebou,   drahá mašinko, ámen. Zasloužíš pomník.
     
      Asi před měsícem přišel za mnou můj kamarád policista. Mám takovej blbej případ, povídá. Řekni mi, k čemu to může bejt... ?   Včera někdo ukradl elektronickou mašinu z autobusu...