Téma: Jednání o nedůvěře vlády 2011

Obávám se, že vyholení hlavy stačit nebude. Je škoda, že se my Češi nedokážeme zorganizovat a opravdu problém řešit. Jen si stěžujeme. Přiznávám se ale jedním dechem, že ani já nevím co s tím a zorganizovat lidi k nějaké opravdu efektivní akci bych nedokázal, ba si to ani moc neumím představit. Fascinuje mě Řecko či jiné státy, kde opravdu masy lidí (nebavím se o desítkách či stovkách jako u nás), dokáží hájit svůj stát (byť třeba ne vždy vyhrají). Já si vážím i třeba stovky lidí, kteří stojí někde před úřadem s transparentem. Je to velmi úctyhodné proti nám ostatním - většině, která si jen stěžuje. Ale bohužel je to málo a politici se nám budou dál za okny státního úřadu smát nebo nás ignorovat.

Já jsem na politiku už rezignoval a protože mě zklamala i jediná strana, které jsem věřil (VV - myslel jsem si, že se vše změní v lepší a ono vůbec ne), na protest příště nepůjdu k volbám. Je to stejně jedno, jestli jsem to správně pochopil, tak vyhrála ČSSD a ta vůbec nevládne, takže si to ti nahoře udělají, jak se jim to hodí.

Už jsem to párkrát říkal, že sice nevím jak to tu změnit, ale za to, že žiju v ČR se občas trošku stydím. A možná i za prezidenta, který sice jednou za rok vydá knížku, ve které asi píše, že je vše OK a že on je určitě nejlepší, ale to co se tu ve státě děje, jde trošku jako mimo něj.

Je to všechno jako jeden velký hloupý trapný sen, který ale nemá konec.

Těším se z jara, sluníčka, pampelišek, dítěte, ale politika a stát mě už nezajímají a zanevřel jsem na ně.

Víte, o mě osobně nejde, spíš je mi líto dětí, co jim tu necháme - rozkradený nefungující stát a obrovský státní dluh. Oni si to nezaslouží.