Téma: I malý dobrý skutek udělá radost - důchodkyně v obchodě

Tohle můžu, tyto okamžiky. Na těhle " maličkostech " se staví velké skutky.  

Mám to Avi podobně, stejně takto dávám pravidelně jednomu pánovi 10 Kč, prodává na zastávce knížky, chodí s taškou, ve které má svoje poklady. Je to starý muž, a zřejmě takto rozprodává svou knihovnu.  

Knihy mu nechávám, ale ta desetikačka mě nevytrhne a pro něj znamená jmění.  

Dej a bude ti dáno..

Avatárku! Při čtení tvého příspěvku jsem byl dojat. Velmi se mi líbí věta, kterou jsi napsal na konci tématu. „Pro takové okamžiky žiju. “ Pocit, který člověk cítí v momentě, když udělá dobrý skutek, nebo něco dobrého, se stěží dá popsat a jakou má hodnotu. Proto má význam dělat i malé skutky. Jak píše, Sorbonos: „Dáš a bude ti dáno. “  Také rád dávám a nečekám na odměnu, ale nějak to prostě funguje, že časem je mi dáno, (v různé formě) zač pokaždé poděkuji.

  Božínku, taky jsem z toho celá zvlhla.....

Dobre skutky delam taky a rada, ale nedavno jsem zazila velike zklamani.  
Asi 8 let vozim do jednoho pecovatelskeho domu potrebne veci (obleceni, rucniky a lozni pradlo, ktere personal pouziva misto jednorazovych uterek). Delam to rada, i kdyz to stoji spoustu casu, protoze veci sbiram po znamych a navic je peru. Nedavno jsem se dozvedela, ze si veci rozebiraji dve pracovnice a k dedeckum a babickam se dostanou jen zbytky. To jsem se ale fakt nastvala, ale spis na sebe, ze jsem tak duveriva k lidem, ktere ode me veci prebirali. Podobne zklamani jsem zazila, kdyz jsem do jedne materske skolky v psychiatricke lecebne privezla velikou tasku s plysaky a hrackami pro deti. Sestra to sebrala a rekla mi, ze je s tim tolik papirovani, ze si to radeji rozdeli sestricky mezi sebou. Vypada to tak, ze od pristiho roku s dobrymi skutky skoncim( 
Jinak jsem pysna na to, ze jsem minuly tyden vymyslela jednoduchy zpusob pro lezici pacienty, aby se dokazali napit.
Sestry jim postavi na stolecek 2litry caje ale daji jim napit jen malinko, nemaji na ne cas. Rano se caj vyleje a kdyz nema pacient navstevu, nema chanci se napit. Nakoupila jsem brcka!! Pacienti na trech pokojich ted netrpi dehydrataci. Tak na to jsem pysna!! (i kdyz by to mel vymyslet personal)

JJ. Ten pocit z dobrého skutku je opravdu příjemný.

Někdy v 93tím roce jsem začala pracovat v parfumerii v obchod. domě, po pasáži šla žena, která zřejmě počítala bankovky na nějaký větší nákup a vypadla jí jedna tisícokoruna na zem. Vyběhla jsem za ní a peníze jí podala. Moc mi tenkrát děkovala a asi za čtvrt hodiny se vrátila s velkou bonboniérou..

Možná si řeknete, že je to samozřejmost, že by to udělal každý. Není, když jsem to pak někde ve společnosti zmínila, tak padaly i názory, že jsem byla blbá a měla si to nechat. To bych nikdy neudělala a jsem ráda, že jsem tak vychovaná a nemusím se za sebe stydět.

Trinity, něco podobného se mi stalo už několikrát v mém životě a taky jsem se setkala s názory, že jsem hloupá, proč jsem si peníze nenechala, když se např. prodavačka předala a vrátila mi o 200Kč více.

Jsem vychovaná jako ty a prostě bych nedokázala večer usnout s tím pocitem, že jsem se zachovala vědomě špatně. A vím, že co vysílám, to se mi vrací.. I mě už byly několikrát peníze vráceny, když jsem se předala.

Vloni jsem zacala chodit do knihovny v jednom mensim mestecku. Jsou tam moc prijemne knihovnice. Pred vanocemi me napadlo jim donest par ozdob, ktere jsem mela navic. Oni od mesta nic nedostavaji a zadnou vyzdobu tam nemely. Knihovnice jasaly radosti. Ted tam uz nosim i nektere reklamni drobnosti, ktere pak davaji detem pri ruznych soutezich jako ceny. Je to jenom malickost, ale potesi spoustu lidi.   

Rybičko a Trinity.. to není jenom o výchově, ale i o myšlení a způsobu života. Není se zaco stydět a člověk ví, že toto se mu všechno jednou vrátí.