Téma: Setkání a pokec s kamarádem mě nabil konečně pozitivní energií, jinak se mi totiž nic nedaří

Líbí se mi, jak dokážeš být relativně nad věcí, udělat si ze sebe legraci, přemýšlet o věcech, formulovat své myšlenky v psané formě!

Vůbec mi nepřijdeš marný! Jen tak dál, poznávej lidi, svět, choď do přírody, sportuj, čti… Prostě nepřestávej bojovat o své štěstí a radost!

A ohledně myšlenek na zaplacení holky a jiných, ne, nejsi divný, mozek člověku pracuje stále a každého napadají někdy nejrůznější úvahy. Nebuď k sobě tak přísný.

Myslím ale, že platit za holku netřeba, dříve či později s nějakou najdete jeden druhého, uvidíš

No hurá. Tak už se dostavily první pozitivní krůčky, o kterých jsem Ti v některém Tvém tématu psala. Ještě by jsi tomu mohl sám trošku pomoci, kdyby jsi zvednul ten zadeček od PC a vymyslel si, co budeš ten který den dělat  Pak budeš moct začít být upřímný sám k sobě a ke svému okolí = nebudeš muset ostatním lhát o tom, co jsi dělal, když se Tě někdo zeptá. To samé s rodiči, řekni jim upřímně, jak to chceš. To je "hezké", že Ti chtějí "koupit" byt tak, že ho budeš splácet Ty. Je Ti 22 let, zařiď si život podle svého. Když to uděláš, neznamená to, že jsi nevděčný syn, naopak. A prosím Tě, už Ti to píšu opakovaně, přestaň se tak podceňovat, člověk, který to nemá v hlavě v pořádku vypadá úúúplně jinak 

Venco ahoj, potkalo tě v životě velké štěstí a tím jsou tvoji rodiče. Vem si, že některé dětí vyrůstají v děcáku a neví co je domov. To si neumíš představit. Tvoji rodiče jsou obrovská výhra. Přijmi ten dar, když ti chtějí koupit garsonku, dělají to s lásky k tobě, vždyť to je ohromné. Je dobře, že sis popovídal s kámošem a seš plný energie. Někdy člověk potřebuje samotu aby si odpočinul, srovnal myšlenky, ale jinak je člověk společenský a potřebuje si vyměňovat myšlenky a povídat si se sobě rovným. Já jsem také ráda mezi lidmi a ráda si popovídám. A holku také potkáš, potřebuješ takovou, s kterou si budeš rozumět a myslím, že taková je také více doma, ale věř, že se jednou s takovou potkáte a pro takovou si nech i svoje panictví, bude to z lásky a budete mít krásnou vzpomínku. Držím palečky. Ahoj, Pavla.    

veverka: děkuju, asi jsem se polepšil od minule jinak s tou holkou už jsem asi ztratil víru dost dávno. Z čistě pozitivního hlediska si řikám, že když se mnou žádná nic nechtěla mít posledních cca 5 let, tak proč by to mělo být jiné následující roky…

Dany: jako vždy máš pravdu, akorát se prostě často nevykopu ven sám. Nebaví mě dělat věci sám, nemám z toho takovou radost a vsadím se, že ani ty ne. A že bych se styděl… možná ani nemám za co, třeba to takhle má pár dalších lidí, ale z toho co vidím, ostatní využívají čas daleko produktivněji, resp. s kamarády a partnery.

Pavla: jasně, mám skvělé rodiče, vím to, chápu je, ale nechci aby pro mě dělali víc než musí. Já pro ně taky chci víc než pro sebe, asi stejně tak (ne-li víc) jako to mají oni…

Ahoj Venco, s těmi aktivitami Tě úplně chápu, také mám málo kamarádek a přes týden chodím všude sama. Většinou to řeším mp3kou v uších, ale parťáka na sport to nenahradí.

Chtěla jsem napsat k té garsonce - pokud to dobře chápu, rodiče chtějí vzít hypo na sebe a Ty ji budeš splácet? Samozřejmě je to od nich velmi velkorysá nabídka a musí mít k Tobě neuvěřitelnou důvěru, ale přistup na to jen, pokud sám chceš. Ve splácení hypotéky budeš utápět spoustu peněz a za 10 let, až budeš mít ženu a (třebas) 3 děti, můžeš zjistit, že se do ní stejně nevlezete. Garsonka se samozřejmě nikde neztratí, lze ji pronajímat. Ale život Ti může připravit spoustu situací, kde se Ti ty peníze budou hodit v jiné formě, než investované do garsonky. Určitě to od Tebe není sobecké. Zatím jsi flexibilní, nemáš nikde stálou práci, tak mi přijde unáhlené kupovat garsonku a "uvázat" se tak k určitému místu.

No je to takhle:

Oni chtějí koupit garsonku s tím, že zatím (2-3 roky) se bude pronajímat a potom se tam přestěhuju a budu bydlet sám. Zatím oni jí budou splácet a až si konečně já seženu práci, tak ji budu splácet já a navíc později budu muset vrátit rodičům to, co oni do té hypotéky dali.

Třeba oni ani nechtějí ty peníze zpět (ode mě jim), ale s tím bych zase nemohl já v klidu spát…

No a jinak si myslim, že garsonka je naprosto dostačující. Zaprvé si myslim, že je dost nepravděpodobné, že budu někdy mít ženu a navíc i kdyby ano, tak bych chtěl 1 dítě, max. 2 a v takovém případě by se ten byt vyměnil za větší a tenhle pronajímal nebo později prodal.

V tomhle bych zrovna problém vůbec neviděl…

Áha… Já to pochopila tak, že si připadáš sobecký, protože nechceš žádnou garsonku. A ono je to teda spíš tak, že garsonka by Ti až tak nevadila, ale nechceš, aby se rodiče kvůli Tobě zatížili hypotékou? Ať tak či tak, určitě není nevděčné s upřímným poděkováním garsonku odmítnout a vysvětlit, že by sis ji případně koupil radši později a celou ze svých peněz.

Venco, rodice to sice mysli dobre, ale je to tzv. "danajsky dar". Hrozne ti tim svazou ruce. Copak ty chces od tak mladeho veku drepet na jednom miste a splacet dluhy? Az zacnes pracovat, treba budes chtit cestovat, nebo si koupit auto, nebo neco jineho. Nebo poznas nekoho z druhe strany republiky. Byt je urcite dobra investice, ale pro tebe az v pozdejsim veku, az budes vedet, kam skutecne patris. Myslim, ze by ti vzniklo pekne tezke bremeno.

Tohle břemeno bych snášel mnohem líp, kdybych věděl, že budu schopen se o to postarat.

Třeba až tu už nebudu, tak to spadne zpátky do rukou rodičů, to mě svazuje.

Jinak cestovat a jezdit autem se dá i s hypotékou na krku…

Vasku, mne se zda, ze ty jsi typickym prikladem dnesni generace, ktera ztraci schopnost komunikovat a navazovat kontakty. Za vsechno muze zavislost na PC. Pokud nevychazis ven, nemas kamarady atd. , zacnes pochybovat o sobe i o svych schopnostech. Na aty myslenky, jako ze tu nebudes, proste zapomen!!! Ty tu budes!! Najdes si zamestnani, seznamis se s novymi lidmi, najdes si slecnu atd. Nebo si proste porid psa a o komunikaci s lidmi mas postarano. Se psem te kazdy oslovi.
Ono to navazovani kontaktu neni tak tezke. Kdyz pojedes nekam stanovat, potkas lidi, co spolecne komunikuji, vzajemne si pomahaji. Mozna bys mel trochu rozsirit sve obzory. Nebo vem kolo a jed nekam k rece, k rybniku, pridej se k volejbalistum nebo neco podobneho. Jen zazen ty cerne myslenky, ty si mi vuuuuuuuuuuubec nelibi!!!!!!!!!!!!!!!!!

Děkuju

No jako skoro vždy tady na MS, máš pravdu i ty…akorát to zní až moc jednoduše na to aby to bylo proveditelné ne, dělam si srandu…

No pejska bych rád, ale mám alergii dokonce i na kočky, krávy, koně a asi všechno co se mi líbí a co bych chtěl mít doma

Takže s tím to jaksi bohužel nedopadne. vždycky jsem chtěl pejska, Retrívra, ale bohužel

Jinak ještě jedna věc a teď už ve vší vážnosti… () myslíš, že parta lidí nejen na volejbale, ale třeba i na festivalu nebo na fotbalovém hřišti. kdekoliv, přijme mezi sebe samotného jednoho člověka, který se k nim chce vetřít? . možná někdy před desítkami let ano (omluv můj hrubý a necitlivý odhad), ale dnes tomu ani za mák nevěřím…

Vasku, s tim volejbalem to byl je priklad. Stejne zrovna tak muzes zacit sbirat mince nebo znamky a stykat se se sberateli. Proste jenom se dostat z domova a mezi lidi.
Moje osobni zkusenost je: s lidmi se seznamis bud pres nejake hobby, nebo pres psa a v neposledni rade pres male dite… takze ti toho na vyber zbyva docela dost.
Hele, ja treba prisla na to, ze mam doma spoustu nepotrebnych veci a zacala jsem je prodavat na Bazaru. Divil by ses, kolik kontaktu clovek ziska a s kolika ruznymi lidmi se clovek seznami. Samozrejme z toho neni kamaradstvi, ale kontakt je.
Byla jsem uplne nova v jednom meste, ale po 14 dnech jsem pokecala s holkou v bazenu a seznamila se s jednou kamoskou na pedikure a nabidla ji, ze s ni pujdu na prochazku se psem - skoncily jsme na pivu a pak druhy den na kafi a pak uz u ni nebo u me. Ale musis se otevrit svetu ty sam.
V tom samem miste otvirali novou prazirnu kavy - sla jsem tam a poradidla, kde a jak kavu nabizet  - a mam dalsi zname a kdykoliv se muzu stavit. Zalezi na tom, co chces ty sam - bud se s tebou lidi bavi nebo ne.

Minuly vikend jsem stravila na kempingu. Kolem byli sami Honandani. Staci pozdravit, pujcit si sul nebo jen tak neco prohodit a druhy den te zvou na pivo. Neni to kamaradstvi na cely zivot, ale stravis hezky vecer, vymenis adresu a kdyz je nalada, napises i par mailiku.
Stejne takhle znam i rodinu Anglicanu, co mi pisi kazdy rok a zvou me do Anglie. Zalezi na jedlotlivci, jak se svetu otevre a jak sam chce komunikovat.
Takze zadne louceni se se svetem, ale spis se dej do boje!! Uz jenom my tady na MS se budeme tesit na dalsi tva setkani, i kdyz treba s kamosem z gymplu. Tu energii musis nekde cerpat, tak si hledej zdroj!! Budu ti drzet palce!!

tak určitě no