Téma: Cítím se nepotřebná - chybí mi důvod k životu, mám chuť se oběsit nebo podřezat

No vidíš, a já již několik týdnů, co mám nějaké zdrav. potíže o to víc každý den myslím hlavně na to, jak moc chci ještě být = žít. Život i přes překážky má smysl, ale musí si jej (ten smysl života) každý najít sám a ne sedět s rukama v klíně. Necítíš se potřebná? A zkusila jsi už např. pomáhat potřebným či u nic pracovat, lidem či zvířatům? Ti by Ti nikdy nedali najevo, že nejsi potřebná, ba naopak. Tak v čem je problém?  

To nutkání - jde o velmi nebezpečný pocit. Myslím, že by ses měla svěřit u psychiatra. Může jít o depresi a tu sama nezvládneš. Jinak - souhlasím s Dany, umí dobře poradit, věř.

On byl také úplněk, počasí letos dělá divy a to vše má vliv na psychiku. Pokud je u vás hezky a svítí sluníčko, běžte se projít na čerstvý vzduch, přečtěte si nějaký časopis o modě, o bydlení, ať přijdete na jiné myšlenky. Jinak Vám dobře radí holkya nikdy není tak zle, vše se časem srovná, opravdu.  

Zkus najít někoho, kdo je na tom velmi zle, třeba přes nějakou charitu, snaž se mu pomoci, přijdeš na jiné myšlenky a budeš mít radost, že jsi někomu potřebná.

Hlavně neseď, sněz si něco, co máš ráda, běž ven na vzduch.

Dany, Barča i Pavla radí dobře.

Myšlenky na oschod z tohoto světa… hmmm no jsem toho názoru, člověče, život sis nedal a nemáš právo si ho vzít. Jinak… pomyslel někdo z lidí, kteří mají takové myšlenky a zabývají se tím jak odejít, nad trápením pozůstalých rodičů, sourozenců, manželek a evtl. svých dětí? Tu nesmírnou bolest, kterou tímto způsobí celému svému okolí? Námitka asi bude, že no, on je to můj život a mohu s ním naložit jak chci. Taky pravda, jenže, všechno se dá řešit a jsou docela určitě i jiné cesty, než ta definitivní, kde není cesty zpět. Opravdu neexistuje jiná alternativa, než bude pozdě? Vím, strach že se lidé budou tvářit všelijak na to, když je osloví někdo, kdo má za cíl, ukončení svého žití a nebudou to brát vážně je jedna věc. Provést něco tak radikálního, druhá. Stojí za to žít a stojí to za to, zapřemýšlet a vzít svůj život do vlastních rukou v pozitivním smyslu a ne jej jen tak, zahodit. Uořímě řečeno, je to děsná hloupost.