Téma: Měl jsem ji rád, mám ji rád - vše dobré co jsem pro ni chtěl se obrátilo proti mně

A co ty děti? Co máma, babička a děda? Ti nestojí za pozornost? Opravdu nestojí aspoň oni za to?

Pokud jsem to celé teda pochopila správně.

Mám 4 otázky, moju-li. To je zpověď na rozloučenou? Nechceš se konkrétněji rozepsat, co se vlastně stalo? Opustila Tě partnerka či manželka, nebo prostě už chtěla z nějakých důvodů konec vztahu? Jsou Tvé/Vaše děti zdravé?

Proč se ptám na ty 4 otázky? Jsem o rok starší než Ty za 5 měsíců to bude 5 let, co mě manžel po těžké dlouhé nemoci navždy opustil = jsem tu, jsem tu pro naši dceru, své blízké, lidi, kterým se snažím být užitečná, své domácí mazlíčky, kterým vděčím za mnohé stejně tak jako některým lidem. Dceři je 23, je nemocná, už má asi dvacátou diagnozu, už je ani nepočítáme, dvě z nich záhadně přišly - příčina se nenašla a pak zase záhadně zmizely. Ale přišly nové, v loňském roce další čtyři, jedna lepší než druhá - jedna se nedaří stabilizovat, ale její nestabilizace zatím brání těm třem dalším, které potřebují operační léčbu. Přesto, dá se s nimi jakžtak žít, spíše omezují a komplikují život tak, že nemůže být po zdravotní stránce bezstarostný = jsem tady, jsem tady pro svojí dceru a pro všechny ostatní, které jsem už jmenovala. Nepíši to pro to, aby mě někdo litoval, nebo jsem se s Tebou přebíjela, kdo z nás to má horší, to vůbec ne. Já tím chci jen říci, že někdy prostě život těžký je a někdo ho má těžký méně, někdo více, tak to prostě je. A ano, každé další zhoršení mění náš život, naše sny, naše touhy, přání, představy, jistoty a tak, někdy úplně od základů. Ty základy ale mají řešení. Lze je přestavět či postavit nové, dle té které situace. Lze začít znovu a znovu. A lze k nim změnit i ten náš život, naše sny, naše touhy, přání, představy, jistoty atd. Tak je měním a měníme, znovu a znovu, dál a dál, podle situace a možností. A ono to kupodivu jde, lze opět vidět v životě i slunce, a člověk by do té doby neřekl, kolik dalších možností, snů, přání, představ atd. lze vůbec v životě najít, kolik zdánlivě banálních drobností dokáže udělat radost a tak. Ne každý den je posvícení, jak se říká, taky jsou dny, kdy je smutněji, špatně se spí atd. , ale touha žít jednozančně vede, i protože by mohlo být ještě hůř = jsou lidé, kteří jsou na tom mnohem hůře, ať zdravotně či jinak. Co Ty na to? Narodili jsme se proto, protože jsme se měli narodit, a jsme tu proto, protože tu máme být. Prostě každý z nás tu máme své místo, to vím jistě. Jaké? Na to si musí přijít každý sám  Ale věř mi, že ho tady máš i Ty a Tvůj čas ještě nepřišel. Jen Ti do života vstoupila zkouška, byť bolí, ale ta se dá zahojit, ta ano  A děti potřebují nejen mámu, ale i tátu… žádná máma nechce přijít definitivně o své dítě a tak dál…

Proboha, Dany, to zní těžce a smutně.  

Přeju štěstí a odvahu, i když ta ti tedy nechybí. Doufám a přeju, aby vše dopadlo dobře.  

Děkuji moc, Plamínku. To Víte, že to je i těžké, smutné a že i ta slza také někdy ukápne, a Vám, jakožto profesně znalé nebo ostatním, kteří mají podobné, či jinak těžké životní zkušenosti, nemusím říkat, že si to vybírá i svoji daň u nás obou - fyzickou, a nebudu zapírat, že i psychickou. Ale já se neumím v některých věcech vzdávat, zejména, když jde o mé blízké a jejich zdraví a potřebují pomoc, i kdyby mě to mělo stát poslední dech. Ale tomu věřím, že se ještě dlouho nestane, ještě mám v plánu další kapitoly i svého života, tak pevně věřím, že mi/nám budou dopřány.

Vzdávat ne, ale člověk by někdy potřeboval od starostí dovolenou… Když něco dlouhodobě psychicky vyčerpává, největší umění je najít střed, nějakou polohu, ve které si dokáže odpočinout.  

-----

Mít možnost úlevy je úlevné. Pamatuju si na paní, která se dala v těžké době na jogínské pročišťovací praktiky a že to tedy nebyla jen nevinná nosní konvička néti. Tvrdila, že ji to zbavuje napětí a opravdu to tak vypadalo. U mně je to autohypnóza a Norbekovovy cukrovkářské děti se zase stále koupaly, protože věřily, že ve vodě se cukřík rozpustí a ony se uzdraví… A uzdravovaly se.

P800, i když se to teď nezdá, chyba není v Tobě.  

Byl jsi se ženou, která Ti ve skutečnosti neměla co nabídnout. Nechápali jste se vzájemně. Ne nadarmo se říká, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu. Ano, chápu, byla krásná, příjemná, nežná a svět s ní byl hezčí a proto to tolik bolí.

Jsi teď v půlce svého života a vůbec nejsi starý. Proto by bylo škoda vše co Tě čeká zahodit.

Pořád je na co se těšit. Pořád je možné stanovit si nové cíle a nové radosti. A pořád jsou kolem hezké a příjemné ženy.  

Já bych Ti doporučil někam vypadnout na dovolenou. Za levnou exotikou, přijít na nové myšlenky, nové impulzy - uvidět, že pořád je důvod žít a že důvody existují v každém vědku.

Nikdy není pozdě.

Seber se a jdi na měsíc zrekreovat duši i tělo do Thajska. Krásné holky, dobré jídlo, jiné pití, uvolnění lidé, hodně barev, je tam teplo a všechno tam žije.

 Kamaráde ahoj. Čteš To co Ti zde pár  lidi odpvídá vůbec?  . pokud ano tak hele jsou  tadý minimálně  4 duše, kterým záleží na tom, aby si věděl, že nejsi sám. Pokus se napsat nejakou odpověd. upokojíš nás alespoň tím, že si v pořádku a podělíme se o vzájemné zkušenosti chces li… víš každý toho máme hodně, ale vidíš našli jsme si čas napsat Ti a  . tady je nejdůležitejší vzkaz pro TEBE  ode mě mejsi špatný člověk, ale jsi  MOC MOC CITLIVÝ  taj šup napíš nám něco. ahoj kamráde

No můj muž je ze mě už taky zoufalý a myslím, že tohle by klidně mohl napsat on. Ano trápím ho, a dříve trápil zase on mě, nechci se mu mstít, to ne, a miluji ho. Ale vychází ze mě asi nějaká moje zastrcena bolest, kterou on teď chudák schytal. Teď na velikonoce to už bylo na rozchod, jako už hodnekrat, ale procistil se vzduch, a jsme na sebe zase hodní. Jen lidi, kteří se opravdu milují se dokážou takhle trápit. Je to paradox, ale je to tak. Dekuj bohu, že ti dal schopnost a možnost milovat, už jen to je štěstí, ať už ta druhá strana udělá cokoli, tak ty milujes, to je pravá láska.