Téma: V životě nikam nesměřuji
Ahoj. Nevím ani, kde začít. Jsem totálně na dně. Můj život nemá směr, cíl, smysl. Nevím, co bych v životě chtěla a ikdyž by se něco i malého našlo, nedokážu a vlastně ani nevím, co proto udělat. Ono ikdybych se snažila proto něco udělat tak to stejně nedokončím nebo spíš nezvládnu. Vlastně já sama nikdy nic nezvládla a ani nezvládnu. Vždy musím něco podnikat a dělat s někým. Jo, to mi potom vše celkem jde. Protože cítím, že mám nějakou oporu nebo spíš pocit, že ať je to cokoli tak to asi nebude špatně, když to nedělám sama. V případě, že bych se měla pustit do něčeho sama tak selžu. Potřebuju mít pořád někoho kolem sebe. Sama sobě nedůvěřuju, nejsem si v sobě jistá. Nedokážu nic. Vždyt´ jsem v životě ani nic nedokázala. Maximální úspěch byla maturita. Dál už nic není. Možná nějaké kurzy, snažím se nějak vzdělávat dál když už jsem tu vysokou školu vzdala. Vzdala jsem jí dřív než abych aspoň vydržela do zkoušek. Jenomže nešlo to. Moje psychika mi to nedovolila, byla jsem jak bez duše, nemohla jsem tak žít tak jsem to musela ukončit. No a teď mi to další vzdělání pěkně chybí v životě. Vlastně nevím co se mnou bude. Co se týče vztahů, to o mě taky nikdo nikdy neměl opravdový zájem. Jo, možná jsem se někomu líbila ale to je tak vše. Teď už jsem v takovém stádiu, že se nechci ani stýkat s kamarádkami, a když už tak se hodně přetvařuju a směju se a dělám jak jsem v pohodě ikdyž nejsem. Bolí mě to, je zajímavé jak psychická bolest může jít cítit i fyzicky. Nemám nic, nikoho. Říkám si, proč tady vůbec jsem, možná tu jsem navíc, nevím. Nejsem schopná jít cokoli dělat, nejradši bych se dokopala k čemukoli ale nemůžu, nemám sílu, srazilo by mě to ještě víc. Zklamala jsem se sama v sobě. Myslela jsem si, že toho dokážu víc ale na tenhle život nemám. Ne, ublížit bych si nedokázala ale spíš to myslím tak, že je život pro mě těžký a já nejsem silný člověk. Nemám ani žádné koníčky. Plno věcí by se našlo ale já to prostě dělat nechci. Mohla bych jakože něco dělat ale proč? Nevidím v tom absolutně smysl, nijak by mě to nenaplňovalo. Jasne, můžu si říct, že je každého věc co si dělá nebo nedělá ale dnes (13.01.2021) je to tak, že když nejsem stejná jako všichni nedělám všechno jako ostatní, tak jsem asi divná. Nejradši bych se někam zahrabala a už se nikdy neukázala. Ale to nejde, musím bojovat, ikdyž nevím jak.
Reakce čtenářů
Někdy je to těžké, někdy to bude lepší. Je dost možné, že tu náladu a smýšlení máš způsobenou třeba i hormony.
Asi je dobré to zkusit vidět i z te druhé stránky, jestli máš maturitu, tak na tom nejsi špatně. Kolik lidí tohle nezvládlo.
Možná trochu zkusit přehodnotit život, proč vlastně nejsi šťastná.
Mě hodně pomohl Jaroslav Dušek, má hodně hezké povídání. Na Youtube toho je spousta, rozhodně doporučuji. I kdyby ti to připadalo divné. Je hodně témat, které probírá.
Mě před 2 měsíci zemřela přítelkyně, člověk, kterého jsem miloval ze všech nejvíc. Nedá se popsat, co jsem všechno cítil a kolik síly jsem dal do toho, aby se to vše obrátilo k lepšímu, ale nemoc byla silnější.
To vše se na mě podepsalo i fyzicky. Do dnes (13.01.2021) mám problém se srdcem - říká se tomu syndrom zlomeného srdce a můžeš na to zemřít. I když mi nikdy nic nebylo.
Ale vše jsem přehodnotil a jsem rád i za tuhle "zkušenost". Hodně mi to dalo, hlavně přítelkyně.
Nejdřív bych se v tvém případě snažil trochu zlepšit náladu. A ptát se co ti v životě dělalo radost?
Já jsem si začal plnit dětské sny. Hlavní je něco dělat a tolik nepřemýšlet.
Máš život před sebou.
Ano, to je pravda. Měla bych to vidět i z druhé strany. Jen se to musim asi nějak naučit, protože zatím nevím jak na to. Vim, ze moje "problémy" jsou nic oproti druhým a jsem vděčná za to, co mám jen bych chtěla být silnější, být schopná zvládat vše bez pomoci ale nějak tu sílu nemůžu najít, nevim kde ji hledat. Jaroslava Duška poslouchám velice často, to je taky věc, která mi pomáhá se dát aspoň na chvíli do klidu. : ) Já popravdě nevím"co" by mi dělalo radost. Nemyslim si, ze je tak důležité co ale spis moje vnitřní nastavení, které absolutně nemam. Myslim si, že člověk co ma vse muze byt klidne méně spokojen jako ten co nema nic.
Já jsem měl v životě vše, co jsem kdy chtěl. Až na jedinou věc. Teď mám i dost peněz, ale pak si řekneš, k čemu to všechno je? Když nemáš s kým si je užít. Nebo přijde nějaká nemoc a zjistíš, že to jsou jen bezcenné papírky co nemají smysl. Nikdy jsem neměl štěstí ve vztazích, až ten poslední.
No a zase to nedopadlo, místo svatby byl pohřeb. Jiní v těch letech už mají rodinu.
No a ti co ji zase mají, tak zase nemají z čeho žít. Není to jednoduché : )
Tak běž užívat života, dokud to jde. Na světě nemusíš nic dokazovat, dokončovat nebo zvládat.
Stačí třeba někomu dělat radost. Pokud tě to bude naplňovat, tak není třeba řešit nic víc.
Lentilko, pokud nevystoupis ze sve komfortni zony, neosamostatnis se a neudelas nejake zmeny ve svem zivote, bude to porad stejne. Nemuzes ocekavat, ze nekdo jiny vezme tvuj zivot do svych rukou.
Muzes zacit malymi krucky, ktere ti dodaji sebevedomi.
Jak se rika: kazdy sveho stesti strujce!
Věk: 12
Město:rožumberk
Věk: 60
Milá Lentilko, jako kdybych četla úryvky ze svého deníku, když bylo 23 let mně. Letos (2021) mi bude 60. A mezi tím jsem zažila tolik věcí, které bych si tenkrát ani neuměla představit. Některé byly úžasné a jiné zase těžké, ale všechny mne nesly jako proud řeky a vytvářely mou cestu. Samozřejmě jsem se někdy musela snažit a někdy zase rozhodovat, ale vždy až když jsem se k určitému místu dostala, a pak bylo proč. A když se na to zpětně podívám, nejhorší v těch 23 letech bylo snažit se jak se říká - tlačit na pilu. Takhle zoufale tápat a snažit se najít smysl a cíl své životní poutě, na kterou se člověk ještě ani neměl čas pořádně vydat. A přitom bys to chtěla vyřešit nejlépe ihned. A i když na to stále myslíš, je to jako bušit hlavou do zdi, protože tohle není myšlením řešitelné. Připrav se na to, že tyhle pocity budou asi trvat měsíce, budou se časem i trochu měnit, ale jak člověk dospívá, nejsou pak tak intenzivní. A tou dospělostí myslím věk třeba až po třicítce. Představ si to teď jako na velkém nádraží a Ty nevíš na který vlak nasednout a kam vlastně jet a jak to rozhodnout, navíc úplně sama… Ale až opravdu přijde čas se rozhodnout, tak to poznáš, protože si budeš moct říct - tohle chci, tohle nechci, tohle musím. Moje babička mi v Tvém věku říkávala - Vždyt ještě nevíš, co Ti život přinese. Jenže já jsem si tenkrát myslela, že už přece jsem uprostřed života a měla bych se ho snažit řešit. To, co teď můžeš pro sebe udělat, je odpočinout si sama od sebe - mně pomohlo číst si příběhy jiných lidí v knihách a přemýšlet, jak oni řešili svou situaci. Nebo knihy o historii čí o jiných kulturách. A taky se rozhlédnout po přírodě - klidně jsem se rozjela i sama v létě do hor -tenkrát Krkonoše - nebo na nějaké hrady… A to ne abych si pracně hledala nějaký zájem o něco, ale protože jsem si tak uvědomila, že svět nejsem jenom já a moje problémy, které stejně nejsem zrovna schopná vyřešit. Taky jsem byla divná, ani ty kamarádky jsem neměla. A taky mám jenom maturitu a šla jsem tenkrát z jednoho zaměstnání do druhého a nevěděla jsem jak dál. Lentilko, vydrž …
Věk: 60
Je život v tomto svete velmi nároční ale vždy sa najde niekto kto pomožea je tu pretsa niekto kto nás má všetkich rád nech sme akí sme
Věk: 23
Ahoj, jak se ta situace vyvíjí? Je to docela přesnej popis toho jak se cítím já. Odezní to samo časem? Na něco člověk narazí a začne to dávat smysl?
Díky
10 nejnovějších témat v kategorii:
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
---|---|---|---|
Chci umřít | 2 | 3415x |
02.11.2020 00:37:18 (OmylCZ) |
Stres z řízení auta po autonehodě | 1 | 1638x |
06.06.2020 21:32:35 (Renos) |
Přízpůsobení se životnímu stylu rodičů | 7 | 1655x |
17.04.2020 08:58:21 (Irca) |
vrati mi vse osud? | 4 | 1529x |
13.04.2020 06:42:09 (rozinka) |
Uzavřená do sebe | 8 | 1760x |
22.02.2020 09:55:05 (Introvertka) |
Opakující se neverbální obtěžování jinou ženou | 1 | 1678x |
25.12.2019 19:51:27 (Punkerka) |
Kauza Slunečnice - špatný přístup k seniorům | 10 | 2343x |
21.11.2019 18:13:07 (jen anonym) |
Neviem sa v zivote nakopnut | 2 | 1333x |
06.10.2019 16:39:06 (Jude) |
Proč nikoho nezajímám | 7 | 3055x |
29.09.2019 15:22:36 (Sluníčko M.) |
Úzkosti a pocit, že nikam nepatřím | 2 | 3105x |
24.08.2019 18:20:32 (Kate21) |