Téma: Táta jede na svatební cestu a nechce mě vzít s sebou

Tak jim to přej

Třeba se jedno s manželem podíváš někam, kam rodiče ne

Ano jsi. Je to jejich svatební cesta, to znamená jen oni dva. Já se dovolené u moře dočkala až po třicítce, taky na sv.cestě.

Až si na ni vyděláš, můžeš jet kam se Ti bude chtít. Měla bys jim to oběma přát a být spokojená, že je Tvůj táta šťastný.

Nic si z toho nedělej - já jsem u moře ještě nebyl nikdy.

Myslím si, že si chtějí svatební cestu užit a sory, ale děti nejsou zrovna ideální na svatební cestě.

  Já Ti rozumím, je Ti to líto. Tenhle pocit zažiješ ještě mockrát v životě. Snaž se na to nemyslet a otravovat si dny přemýšlením. Na jednu stranu jsi ještě dítě a na druhou už zas tak moc ne. A podle mě, sobec nejsi. Už jen proto, že o tom takhle přemýšlíš.

Sobec určitě nejseš. Je to hodně těžká situace, vidět tvýho tátu s novou manželkou, možná tak trochu cizí paní.

Dalo by se napsat i toto: Sobec je on, že není s tebou a tvojí mámou.

Jenže život přináší různý situace a já nemám právo nikoho soudit. Jen si myslím, že na ten pocit, že tě odstrčil, máš určitě nárok. Navíc jsi ve věku, kdy tátu potřebuješ. Zkus si s ním o tom promluvit a zkuste spolu vymyslet, kam spolu vyrazit, co spolu dělat. Nemyslím, že tu jde jen o to moře, ale možná víc o to být s tvým tátou.