Téma: Pěstounská péče prarodiči (babička, dědeček) z důvodu pobírání přídavků na dítě

Ne, nedala. S tchýní se pohádáš a můžeš to skončit průšvihem.   Jinak jde napsat rodičák na manžela. On pak normálně bude chodit do práce, a výhoda u tebe bude, že si můžeš zvolit variantu a nemusíš být automaticky na 4 leté variantě. Zkus se poptat na úřadech. Nestihneš ten rok odpracovat, když budeš pracovat co nejdéle?

Já osobně ač mám velice dobré vztahy s tchýní i celou rodinou tak bych do toho nešla ani omylem

Přesně … jak píše žabička.

Peněžitá pomoc v mateřství jde napsat i na manžela. Zeptej se na to na sociálce, nevím přesné podmínky.

A ne, do pěstounské péče bych kvůli tomu dítě nedala.

Dite bych do pestounske pece nikdy nedala. Jednou bys toho mohla litovat.

Ne, i kdybych na tom byla sebehůř, své dítě bych nikam či nikomu nedala. Být mámou pro mě byla a je jedna z nejkrásnějších věcí na světě a mezi mnou a mou dcerou je počínaje těhotenstvím  takové pouto, které bych nikdy nedokázala přetrhnout. Dnes mít mimčo je určitě finančně náročné, ale spousta věcí se dá pořídit poměrně levně od jiných maminek, přes různé bazary a tak - stačí hledat na netu. Zrovna nedávno jsem takhle pomohla hledat na netu jedné mé známé 27leté slečně, protože si nevěděla s novou situací rady (také nemá nárok na mateřskou, ale je na mimčo sama), a našla jsem jí např. těhotenské kalhoty 3ks za 500, - Kč a byly jako nové nejen na fotkách, ale pak i ve skutečnosti. Za dobu těhotenství mamky oblečení tolik neobnosí a to samé je i s oblečením pro mimča, protože rychle rostou - opět jsou na netu na bazarech k mání třeba sety např. 20 ks za cca 500, - Kč atd. , ale chce to hledat, to ano.  

Jinak, já osobně mám u Tebe jiné obavy. Jestli je Tvým manželem současně přítel, o kterém jsi tady psala 24.6.2014 v tomto tématu  (klikni), tak nevím nevím… Každopádně Ti přeji hodně štěstí 

Ano, je to ten samý muž. Pořád ho mám ráda, ale problémy s ním jen rostly. Nicméně dítě za to nemůže, tak si jej chci nechat, a pečovat o něj jak si zaslouží. Manžel už se všelijak začal snažit, i ta důvěra je lepší. Akorát má prostě spoustu finančních dluhů, kvůli toho že si musel pořídit 2*telefon po 20 000, nový fotoaparát za 11 000, apod. plat má cca 9 000. Tu péči jsem hned zavrhla, ale chtěla jsem se ujistit že dělám správně.

Určitě děláš správně v tom, že svoje miminko nikomu, zejména ne tchýni, nesvěříš. Jednak mimčo za to nemůže, jak píšeš, a jednak se obávám, že by to jednou nedopadlo dobře. Promiň mi moji upřímnost, ale škoda, že jsi si nenechala tenkrát poradit to, že tenhle není ten pravý. Protože Ti musí být jasné, že nadělat dluhy není dobrý start do manželství. Se divím, že mu s takovým příjmem ty telefony atd. vůbec dali - předpokládám, že to má všechno na splátky. Já vím, že už máš hodně těžkých období za sebou, se kterými jsi se nám tady svěřila, jenže se obávám, že Tě ještě těžké chvíle čekají - ten jeho příjem + mateřská, pokud jí bude moci pobírat manžel, nejsou nic moc, aby Vám to pokrylo náklady na bydlení atd. + mimčo + jeho dluhy. Hlavně ať to manžel alespoň vyřeší tak, aby jste z toho neměli třeba exekuce, to už by pak bolelo mnohem více, myslím finančně, ale i psychicky - to by Tě pak zbytečně stresovalo. Každopádně, jak píšeš, mimčo za to ale nemůže, až se Ti narodí, bude Ti dělat velkou radost 

Moc Ti držím pěstičky, aby jste to zvládli a byla jsi již konečně šťastná. Po tom všem si to již zasloužíš.  

Děkuju moc,

právě si říkám, aspon budu mít konečně nějáký smysl života. Vím, že to určitě nebude jednoduché, nikdo nemá jednoduché vychovávat dítě s prarodiči, kor z opačné strany. S tchýní mám sice dobrý vztah, ale člověk nikdy neví, lidi jsou schopní čehokoliv občas, třeba bych se chtěla rozvést a byly by problémy, mohli by ze mě udělat blázna, aby si jej nechali (když jsem se pokusila o sebevraždu a mají záznam), nebo cokoliv, stačí už ted ty připomínky kolik a co mám jíst, a že kafe vůbec nevadí, at si jej dám, co řeším (I když já na něj nemám ani chut). Já si myslím, že když už se rozhodnu dítě mít, tak se vším všudy, ne že ho někomu přepíšu, jako auto. Nikdy bych se mu nemohla podívat do očí, kdybych řekla s tatínkem jsme měli problémy, tak jsem tě papírově nechala babičce, aby tatínek mohl kouřit a jezdit do práce autem, radši si já odepřu co to půjde, a řeknu: Sice jsme peníze neměli, ale nikdy jsem se tě nevzdala. Upřímně řečeno, dodělávám si školu, a až ji budu mít, budu ho moct zabezpečit i sama.  

Nemáš vůbec zač děkovat  Napsat Ti svůj názor je to nejmenší, co můžu uělat 

Myslím si, že máš ve svém věku na celou situaci zralý a dobrý názor a přístup, že se v životě nestratíš. Někteří by po tom všem, co jsi již zažila všechno vzdali, ale Ty jsi to nevzdala a studuješ dál. To mám za Tebe radost. Bude to při škole trošku větší zátěž, ale Ty to určitě zvládneš, protože jak sama píšeš, budeš mít teď konečně nějaký smysl života, který je podle mě pro Tebe zároveň motivací a cílem, proč si školu dodělat, aby jsi si mohla mimčo zabezpečit i sama.  

Jinak já si myslím, že jsi schopná sama vědět, kolik a co máš jíst, a když na kafe nemáš chuť, tak ho prostě nepij a je to, nakonec to miminku jen prospěje. Moc bych si do toho, co máš nebo nemáš dělat mluvit nenechala, aby bylo mezi Tebou a tchýní jasno od začátku - samozřejmě nějakou klidnou dohodou. Můžeš si nechat poradit, to ano, ale je jen na Tobě, jak se nakonec rozhodneš, ať se to týká čehokoliv. A jestli Ti můžu poradit a pokud budeš chtít, tak kdyby jsi zase někdy měla nějaký splín, tak sem klidně napiš a svěř se - sdílená starost je poloviční starost a víc hlav víc ví