Téma: Tipy našich babiček a maminek - nejlepší rady do života

Tak k bodu číslo jedna, Zlaté pravdy o životě -  tohle mi přijde jako magořina Matka mého bývalého to používala jako argument na jeho trenky

Když měly prostě malou dírku, takna něj začala řvát, že tohle teda nosit nebude, jestli je normální, co kdyby ho srazilo auto, co by si v té nemocnici řekli

Mně to teda spíš přijde vtipný. Ale pro čistý spodní prádlo samozřejmě jsem, ale ne kvůli možnosti srážky autem

Mně to, voslíku, také přijde vtipné, proto jsem to sem dala. Ale je pravda, že maminka mi také říkává dost často(i když zbytečně, protože čisté prádlo nosím), že mám nosit čistou podprsenku - co kdyby se mi něco stalo a vezli mě do nemocnice - takže stejný případ jako v bodě č. 1 

Tak jako vtip to beru

Mně to připomělo dětství - když jsme se sestrou lezly na stromy a přišly domů s natrženýma - tehdy šponovkama tak už cestou jsme koumaly, na jak kterou  natrženou část bude maminka reagovat. Bylo to od nejmenší po největší trhanec.

Ďubka, Ďuba, ďourka, ďoura, trha, prda, veletrh.

No, ale většinou to byl bod č. 7!

Jinak rady vtipné, ale zajímalo by mne, jestli je oravdu nejlepší vývar z kostí pečeného kuřete, to jsem nikdy nezkoušela.

No, mně zase rada k dětem  - Když jsou zticha, nezkoumej co dělají, nepřijde jako bůhvíjak dobrá.  

Spíše naopak, když je dítě zticha, vždy to smrdí průserem.  

V tom máš naprosto pravdu. Když byly kluci malí a byly potichu tak to byl vždy průser. Od takových prkotin jako: při návštěvě babičky:" Babi já číhám". Babička si myslela, že ji vyhlížejí. Prd, voni stříhaly závěs u okna.

Tak tohle znám malým dětem je někdy špatně rozumět, když řeknou že číhám, tak si dospělí myslí, že na někoho čekají a oni mezitím rozstříhají ubrus, záclony, nebo knížku. Moje 4 letá dcera jen co dojde ze školky tak popadne nůžky, stříhá a rozstříhá vše na co přijde.  

mé dceři bylo taky špatně rozumět. Nechala jsem jí doma s kamarádem a šla na úřady. Když jsem mu po půl hodině volala, že je to na dýl co Macíček dělá, bylo ticho… opakovala jsem otázku a odpověď byla: Klečí v pokojíčku na židli u psacího stolu a když se jí zeptám co dělá, říká "píííču" Dcera mu říkala, že píše

   Babi - nemaluj se tolik, usmívej se, nehrb se, než abys jedno vajíčko ubrala raději jedno přidej.

   Mamka - uč se, nekuř, nepij, dávej na sebe pozor, buď opatrná, do půlnoci doma.

Juli to co jsi napsala se týká holek. Nás kluky cepovaly pomalu stejně, ale jinýma slovama. Ale ten význam byl stejný.

   Ještě jsem zapoměla: pozdrav a poděkuj a kdyby se ptali čí seš tak to řekni.

Jo, jo, jo. Ale nám klukům k tomu říkali, že když něco provedem tak nemáme utíkat, ale se přiznat. My jsme vždy zkoušeli kdo je rychlejší, jestli tem komu jsme rozbili okno nebo my.

 Moje babička říkala hodně přísloví a moudrostí. Za všechny ty, které mně často pomohly:

Líná huba – holý neštěstí.

Když musíš – jako bys rád.

    Jo, můj tatík - S chutí do toho a půl je hotovo. A každá pořádná práce se dělá dvakrát.

Moje maminka, mající čtyři děti, které se spolu občas hašteřily, ráda říkávala -

 " Běda tomu, z koho pohoršení pochází  ".

Maminka byla moudrá. Kdo ví, jestli sama věděla, jak zlatou  radu ti dává. Nebo že by jsi to pomamila?  

V tvém tématu mně zaujal bod č. 2: "Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. " Jednou se mě na toto rčení zeptal jeden účastník MS.

Vkládám tento můj příspěve po třetí do dalšího tématu.

 "Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. " Už jsem o tomto přísloví v jednom příspěvku psal, ale přesto. Opakování, je matka moudrosti.

Zde platí dvojnásob přísloví: „Za dobrotu na žebrotu“ anebo „Dobrý skutek musí být vždy potrestán“. Lidé si pamatují spíše to špatné než to dobré. Tak to v životě bohužel mnohokrát je. Člověk se snaží udělat něco dobrého, co se nepodaří, skončí to katastrofou, na kterou lidé zapomínají velmi těžce. V takové situaci si člověk vzpomene: „Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. “

 Proč se zdravá dobrota vytratila z našeho každodenního života?   Naštěstí narážíme na lidi, kteří si udrželi čistou nezištnou dobrotu a z jejich očí je vidět ochota pomoct. Lidé zapomněli, co nás učili hodné babičky a dědečkové. Vštěpovali svým vnukům a vnučkám: „Buď dobrým člověkem, protože jak zaseješ, tak sklidíš. S poctivostí nejdál dojdeš. “ To, že naše společnost ztratila zábrany a morálku, neznamená, že jí ztratil i duchovní svět, z kterého jsme vzešli a který s naprostou dokonalou přesností řídí a udržuje náš svět v pohybu. Ve vesmíru, jehož součástí, se zákony nikdy nemění. Vesmírné zákony nefungují s takovou rychlostí, na jakou jsme si v životě zvykli, ale fungují stoprocentně a neodvratně.

Je mnoho lidí, kteří jsou dobří a hodní, ale bojí se to projevit. Zkušenosti je naučily, že světská spravedlnost ne vždy oplácí dobro dobrem, a tak se radši stáhli a stali se z nich neteční pozorovatelé, kteří se raději nezapojují, aby nedostali přes prsty. Copak v nějaké pohádce mělo kdy dobro snadné? Dobru vždycky odporovalo zlo a kladlo mu překážky! Zlým pohádkovým postavám šel vždy osud na první pohled na ruku, zatímco těm dobrým házel klacky pod nohy. Na konci bylo zlo vždy potrestáno a dobro odměněno. Pohádky jsou plné nadčasových lidských příběhů o životních zákonech a souvislostech. Proto se uchovali tak dlouho, aby nám připomínaly pravdy, na které nesmíme nikdy zapomenout.

Proto: Cokoliv udělám upřímně a ze srdce, nese v sobě paprsky světla a vibrace dobra, i kdyby to byla jen polívka k obědu. Každý den jsem připraven udělat něco dobrého a mám oči otevřené. Třeba pomůžu odnést starší paní tašku k autobusové zastávce, povím milé slovo a usměju se na otrávenou prodavačku za kasou, která je tam nerada.  Proč to dělám? Proto, abych dodal odvahu a inspiraci těm, kteří se občas bojí něco takového udělat, protože si myslí, že se na ně budou ostatní divně koukat, nebo z nějakého jiného důvodu. Pokud někdo vykročí z davu a udělá něco neobvyklého (milého), ostatní na něj zírají jak na zjevení. Tím se, ale nenechám zastrašit. Každý člověk, který udělá něco dobrého, může tím dodat odvahu někomu, kdo podle jeho příkladu někde jinde příště udělá něco podobného. Každý den se nám naskýtá mnoho příležitostí. Člověk, který je ochotný být dobrý a udělat něco milého, osud vždy přivede na místa k lidem, kde může pomoct a být tak prodlouženou rukou boží. Dobré skutky se dají dělat i v duchu. Když víme o někom, že je nemocný, můžeme na něj v dobrém pomyslet a popřát mu uzdravení. Pokud chceme žít v dobrém světě, není jiné cesty než začít u sebe. Pustit zábrany a přestat se bát projevit dobro, i za cenu toho, že se spálíme. Světlo dobra je nakažlivé a je vidět do dálky.

„Žena, která má nutkání usmát se na cizího mladíka, který sedí opodál na lavičce a dívá se jejím směrem, netuší, že mladík se toho dne rozhodl ukončit svůj život, a že její úsměv jeho tragicky zesnulé matky, mu přijde jako znamení od ní z nebe, aby to nedělal, a že svým úsměvem změnila tok jednoho lidského života. “

Já osobně nikdy nečekám, že moje dobro bude oplaceno dobrem. Co v životě udělám, udělám to rád a s láskou.

1. Měj vždy čisté prádlo. Nikdy nevíš, kdy Tě porazí auto a pak aby ses v nemocnici propadl hanbou.   tak to mi mamka říkala pořád a já to říkám svým dětem

 Malé děti - malé starosti, velké děti - velké starosti. Tohle mi říkají lidé stále

 U nás jsou děti vidět a hlavně slyšet, když je moje prostřední dcera potichu, tak vždycky něco vyvede.

Nezapomeň na slušné vychování a do půlnoci doma, když jsme chodily na zábavy

Rčení a rady našich babiček, maminek, jsou dobré a patří k životu, akorát ne každý z nás si bereme příklady a také se jimi řídíme. Ovšem, někdy je to dobře.  

To je hezký

Babička říkala: choď v čistém nikdy nevíš kde s Tebou co šlehne.  

Pravidlo o čůrání bych změnila na: kdekoli máš možnost, jdi se radši vyčůrat a děti vezmi s sebou!

Když jsou děti zticha = provádějí něco, co dělat nemají (alespoň ty moje)

Někdy by rodiče dětí v pubertě potřebovali i oslepnout 

Myslím, že čistá, uklizená kuchyňská linka a "vlastnictví" dvou dětí se někdy navzájem vylučuje 

A když jsme chodili na zábavy, maminka mojí kamarádky nám vždycky říkala: Nezapomínejte na slušné vychování a chovejte se tak, abyste nechovali!

Babičky to nemají lehké:

Tak to je bomba! Opravdu to sedí… Zkrátka ze života.

Novinkou je pro mne vývar z kostí pečeného kuřete. Slyším poprvé. Ale asi to nebudu zkoušet, kuřata už chuťově, ani kvalitou nejsou, to, co bývala… V podstatě kuřecí maso již téměř nekonzumujeme. Dáváme přednost krůtímu, je "čistější"…

Tak já se držím rčení mojí babičky. A to bylo - tlačím, na co stačím. Proto nemám žádné půjčky, dluhy atd. Řeší mě to hodně životních problémů. Nemůžou na mě exekutoři atd. Takže když nemám na televizor, počkám si a naspořím na něj. Zas tak důležitá věc to není, abych si vzal na TV pujčku. Stalo se mi to loni. Po 16 letech TV odešla do věčných lovišť Co teď? Počkali jsme s babkou dva měsíce, zbytek pujčila dcera a dnes se díváme vesele dál. To jen pro vysvětlení - tlačím, na co stačím

U móře jsme ještě nebyli a rozhodně si kvůli tomu nebudeme brát pujčku Kdyby to tak dělali všichni ti ekonomicky negramotní, nemuseli by se dnes potýkat se soudy, potažmo exekutory.