Téma: Jak vypadá Ježíšek ve Vaší fantazii z dětství?

Já si nevzpomínám, že bych nějak přemýšlela o tom jak vypadá Ježíšek, tedy myslím ten co mi nosí dárky.

Ale naprosto bezpečně vím, že jsem přesně věděla jak vypadá to zlaté prasátko. Prostě zlatý baculatý pašík.

Taky si nevzpomínám, jakou jsem mu dala podobu, ale věřila jsem tomu, co mi naši s babičkou řekli - že Ježíšek přijde klíčovou dírkou nebo mezerou v pootevřeném okně , když nikdo nebude v místnosti.

Jasně, že jsem pak všemožně koumala, jak tak malou mezerou může prolézt se všemi těmi dárečky.

O klíčové dírce jsem ještě neslyšela  A o okně to bylo tak, že tím oknem se dostane ke stromečku a kdyby někdo z dětí přišel dřív, než zazvoní zvoneček, tak to nestihne a pod stromečkem nic nebude.

Zlaté časy, kdy jsme tomu věřili 

To je hezký, ale máš pravdu, že něco s nějakým otvorem mi říkali. Barča to objasnila.

Ale kontrolovat klíčové dírky jestli se tam ježíšek i s dárky vejde, je roztomilé.

Není to o ježíškovi a dárcích, ale čáp taky nosí dárky, tedy děti a moc dobře si pamatuji jak moje maminka v krámě vždy jakoby zapomínala kupovat kostkový cukr a já jí ho pokaždé připomněla, že ho MUSÍ koupit. Myslím, že toho dotyčného, který mi nakukal, že když budu za okno dávat čápovi kostky cukru, tak mi donese bratříčka, asi moc ráda neměla. Uplácela jsem dobře. i krabici za týden, ale čáp se na mě vybod.

Veselko, to já bych ty kostky raději odnášela. Byla jsem nejstarší a proto jsem musela ségry hlídat. Tehdy jsem měla jiné zájmy, než tahat ségry a kočárek po vsi a tak jsem chodila posunovat do kuchyně hodiny, aby už konečně nastala ta, kdy jsem se povinnosti zbavila 

Jak vypadá Ježíšek, jsem si v dětství, také moc nepředstavoval, ale když mně řekli, že asi přiletěl do pokoje a odletěl oknem, zatím co jsme večeřeli, tak jsem si představoval někoho jako krásného anděla.

Moje představa byla něco jako miminko andělíček. Malá je zrovna ve věku, kdy se ptá- jak vypadá Ježíšek, jak se dostane do pokoje, kde zrovna Ježíšek je, když nerozdává dárky. Měly by být doporučené postupy co a jak dětem říct.

 Ježíška a Santu už jsem naštěstí vysvětlila.

Napíšu, co se odehrálo v neděli u nás pro děti. Je to trochu jinak, ale pokus vyšel.

Přišlo mi mejlíkem, jak na letišti všem dali dárky.

https://www.youtube.com/watch?v=zIEIvi2MuEk

V neděli ráno přijel syn,  chvíli poseděl, já se nasnídala, popovídali jsme si,  pak si vzal u nás krabici s velikou TV, kterou si koupili na Vánoce a jel to domů štelovat a připevnit na stěnu. Vymyslel to tak, že si na svůj mobil dal obrázek Ježíška (vlastně něco, jako Santu)  a šel volat ze služebního na svůj mobil. Děti viděly, že mu zvoní mobil, viděli obrázek a malá už umí číst, tak četla, že volá "Ježíšek - služební mobil". Tak utíkala za tátou, že volá Ježíšek. Syn vzal telefon a domlouval, se, že si teda pro dárek sjede k Ježíškovi do kanceláře, když toho má moc. No a odjel k nám pro tu novou TV, aby si už děti užily pohádky ve velkém formátu. Hotová komedie, ale ty děti se tak těší a mají velikou radost.

Krásně to syn "nastrojil"  

Jako malá jsem si Ježíška představovala jako létajícího andílka, který okénkem příjde do pokoje a dá dárky pod stromeček.

Ten červenobílý pán s čepičkou mi v naší zemi k Vánocům nějak nesedí…

U nas mel Jezisek kridla, protoze rodice vzdycky zavirali okno, a loucili se s nim, a volali, at prijde pristi rok zase, takze my deti jsme "videly" jeste bilou caru, kterou zanechal. Delame to tak dodnes, je to takova hezka hra.

Z toho co jste sem napsali, je vidět, že všichni jsme to měli tak nějak stejný. Prostě Ježíšek přiletí oknem, dá dárky, zazvoní na zvoneček a letí dál. Naši kluci na to dlouho věřili, ale hlavně to dlouho dokazovali našim vnučkám. A to je na tom to hezké, že se takové nepsané zvyky drží dál a předávájí se těm mladým a ty zase dál a dál.