Téma: Jaký večerníček jste měli v mládí rádi

Rákosníček, Krkonošské pohádky a Maxipes Fík jsou tři nejoblíbenější, ale rád se podívám na jakýkoliv jiný, večerníčky miluji hlavně kvůli jejich poslání uspat tatínky, aby děti mohli ještě večer zlobit...

  Potkali se u Kolína,  Mat a Pat, Mikeš.  Tom a Jerry.

Maxipes Fík,Káťa a Škubánek,o pejsekovi a kočičce,jen počkej zajíci...

Jen počkej zajíci se mi taky líbil

Nu pogodi!

Také v Sovětském svazu se zrodil fenomén zcela srovnatelný například se Šmouly. Jedná se však o klasický souboj jeden na jednoho, vlka a zajíce, na život a na smrt (která ovšem naštěstí nepřichází). Seriál Jen počkej, zajíci! složený z krátkých epizod se zrodil na konci šedesátých let a stal se určitou protiváhou komerční americké animované tvorbě.

Jen počkej, zajíci!

Začátek však nebyl jednoduchý, neboť vlk vzhledem ke své zálibě ve vodce a cigaretám nepasoval do obrazu správného filmového "hrdiny", a scénář pilotního snímku byl několikrát odmítnut kvůli strachu z cenzurním zásahů. Snad díky tomu, že se naopak s těmito charakteristikami identifikovalo množství Rusů, se po prvním uvedení dožadovalo sovětské publikum dalších příhod o marné snaze silnějšího porazit chytřejšího.

Příběhy režiséra Vjačeslava Kotěnočkina o vlku chuligánovi ve zvonových kalhotách a zajíci-slušňákovi se odvysílaly celkem ve 102 zemích světa. Takové rozšíření logicky umožňila absence jazykové bariéry – vlk sice dost vrčel, ale prakticky jedinou jeho větou je právě výhružka "Jen počkej!" Fanoušci kreslených seriálů jej někdy srovnávají se seriálem Tom a Jerry, ve kterém ovšem soupeří dva raubíři a jeden druhého nešetří. Spíše se však podobá příhodám Kojota a Kukačky, kteří předběhli Kotěnočkinovy hrdiny o dvě desítky let. Jestliže se sovětští autoři po Američanech opičili, povedlo se jim to na jedničku.

Maková panenka,Spejbl a Hurvínek,Bob a Bobek,Štaflík a Špagetka,Víla Amálka.Jejda ani nevzpomínám kdy jsem se naposledy dívala na VEČERNÍČEK .Jak já se uměla rozčílit,že musím chodit po večerníčku spát.A co bych dnes dala za to, kdyby mě někdo poslal po večermíčku do postýlky.Krásné téma na nedělní prázdninové odpoledne.Určitě si dnes Večerníček zapnu.

Maxipes fík byl moc fajn

Krkonošské pohádky, Mach a Šebestová (ty jsem měla i na audiokazetě a poslouchala před spaním), Bob a bobek, Maková panenka...A plno jiných

Úplně jsem zapomněla na Krtečka....taky můj zamilovanej

Krteček je zlatý poklad, ten je samostatná kategorie, to jsou tak nádherné příběhy, které už nikdo nepřekoná... Srdeční záležitost...

Lolek a Bolek.

O víle Amálce (myslím, že se mi líbila úvodní písnička a sexy hlavní hrdinka), Krkonošský pohádky (tam se mně zase líbila sexy Maciuchová a taky hudba myslím), potom Malá čarodějnice (sexy hlavní aktérka ve spojení se sexy hlasem Bohdalový) a tak bych mohl pokračovat...

Malá čarodějnice se mi taky moc líbila.

Téda, Jacku, to už v dětství jsi měl smysl pro sexy ženskost, jo?

Jasně, už v předškolním věku jsem se bláznivě zamilovával do sexy obličejíků a hlásků animovanejch postaviček. Později i do sexy tělíček...

  Takže máš rád kreslené porno. A já si říkala, kdo se na takovou kravinu může dívat!

Taky na něj občas mrknu. 

  Fakt, jo?  Tak do Tebe bych to neřekla.

Je úctyhodné, že to Jack přizná, ale kreslené porno by mě asi moc nebralo ...

V pohádkách se mi nějak to erotično nedařilo nalézt Zajímavý názor.

Asi má namysli Sněhurku a sedm trpaslíků

 Večerníček o vrabčátcích: „Čin – Čin. " 

http://youtu. be/uGDtLevkbiU

Baru, my jsme měli svoji televizi až po svatbě s manželem. U babičky bylo rádio a vzpomínám si jen na pohádky, které vyprávěl "Hajaja", většinou Vlastimil Brodský.  

Mě se nejvíc líbily tyto: O krtkovi, Znovu u Spejbla a Hurvínka, Maxipes Fík, Včelí Medvídci, Bob a Bobek, O Človíčkovi, Maxipes Fík, O chytré kmotře lišce, Byla jednou koťata, O zvířátkách pana krbce, Jen počkej zajíci! , Sněžný muž Hugo, Malá čarodějnice, Rákosníček a jeho rybník, Pohádky z mechu a kapradí.

             Moje oblíbené jsou tyhle  -

Teda, děti, vypadá  že přicházím rovnou z prvohor a někdy si tak připadám. První TV jsem zažil v roce 1971 a to už bylo moje dětství v tom… jak se to řekne. už to mám … v háji. O Večerníčku jsem nic nevěděl, natož abych viděl.   Tenkrát šly filmy Sedm statečných, John Wayne, Gregory Peck, Yul Brynner a tak. Já ani nevěděl, kdo je to kovboj a už vůbec jsem neznal naše herce. Kluci ve škole si povídali, co ve filmu udělal ten a koho picnul tuten. Ale pak začal Vinnetou a to jsem se zařadil, neb babička mě naučila šít na Singrovce a já klukům spíchl kožený futrály na kolty a moje dílna připomínala zbrojní podnik, pokud tedy dřevěné pistole, stříknuté na černo lze považovat za zbraně. Později se vyráběly bouchací dutý klíče,   kovový praky, kradly se splachovací trubky z olova, z nich se odlévaly  broky a dělalo sekaný olovo, což bylo nebezpečný a už ne tak westernový. Zkrátka, mými večerníčky bývaly výbušniny

Jj, taky můj velice oblíbený filmeček, díky kterému jsem se stala po tři roky Ribanou a s Apači z ulice neustále bojovala proti bledým tvářím…. jo, kde jsou ty časy ….

Když jsem byla malá, televize teprve začínaly. Já měla první až jsem se vdala. Ale pamatuju si na nedělní pohádky v rádiu a večer to byla pohádka na dobrou noc, ne večerníček, ale "hajaja" a vyprávěl je Vlasta Brodský.