Téma: Prý je to bezstarostný starý mládenec - připadá mi jako milý, sympatický intelektuál, čemu věřit?

A copak mily sympaticky intelektual nesmi chodit do baru? Asi je to lepsi nez sedet zalezly doma!!
Ale usudek si udelej nejradeji sama. Lidi toho napovidaji… .

Nikdy bezhlavě nevěř tomu, co lidé povídají. Lidé povídají, protože chtějí být alespoň něčím zajímavý.

Na věci si dělej úsudek sama, ne z povídaček, ale ze zkušeností a důkazů.

Nemyslím si o něm nic, protože ho neznám. Myslela bych si něco, až bych ho poznala osobně a sama, bez toho, co "jedna paní povídala", jak se říká.

Caillo6969 - myslím že podobné dotazy, jako ten Tvůj neztratí asi nikdy na aktuálnosti.

Ptáš se, co by jsme si mysleli o Tvém kamarádovi….

Já se na podobné záležitosti dívám i z křesťanského hlediska, protože je to pro mně (jako pro praktikující křesťanku) velice důležité.

Z mého pohledu bych určitě nedala na řeči, co o něm říkají ostatní, protože by v tom bylo hodně zkreslenosti, zaslepenosti a určité nevědomosti.

Ptáš se, zda by jsme si mysleli - že je to lhář? Nemyslím si, že je to správné takhle nehezky smýšlet o svém kamarádovi, s kterým si dobře rozumíš, který je milý a sympatický intelektuál…. O svých kamarádech s kterýma máme hodně společného a rozumíme si, tak by jsme měly smýšlet hezky a nedávat na cizí řeči, nebo na nějaké domněnky…!

Je Ti 19 let a spoustu zkušenosti máš teprve před sebou, co bych Ti ale doporučila je to, aby jsi si nikdy nedělala 100% závěr z toho co o někom uslyšíš, nebo to co u někoho uvidíš…. Protože Ty neznáš podstatu celé té (jeho) situace…, jen Bůh vidí do hloubky duše člověka.

Je samozřejmě přirozené, když člověk přijde někde mezi lidi, tak vnímá-to jak se tam cítí, jak se dotyční lidi tváří, jak se chovají, co říkají … ALE dělat si o někom 100% závěr a přitom ho osobně, nebo důvěrně neznat, je chyba. Z křesťanského hlediska se tím pádem ztrácí čistota srdce a vnitřní mlčení je taky pryč….

Znám osobně lidi ze svého okolí, kteří v podobné (ale extrémnější) situaci než je ta Tvoje, nejenom že klopýtly, ale do celé situace se tak psychicky zamotali - a někteří si tu situaci do hloubky tak zakusili, že mají teď  podíl na určitém duševním mučednictví - mučedníků. To jsou tak hluboké duchovní a psychické  záležitosti, že kdo se nezajímá o křesťanství, tak neví jak z celé té situace ven. Proto moje doporučení je, jak říká světice z Lisieux, že: *Není nic blahodárnější, než dobře smýšlet o svém bližním. *