Téma: Jsem mrtvá zevnitř - dohnala mě minulost
Posledníchh pár let se toho dost událo.
Upřímně když si na to vzpomenu chce se mi brečet nebo chytám depresi. Podle psych. testů trpím silnou depresí která mě může dovést i na samotnou sebevraždu. Většinou se snažím všechno vyřešit sama, jelikož nechci aby se někdo další do mého problémů zapletl ale poslední dobou nemám už chuť bojovat. Potřebuji poradit. Je to velmi těžké se svěřit lidem tady i jinde. Fajn asi začnu tím že pocházím z problematické rodiny… 1. můj otec a děda byli vážně parchanti diky nim skončila moje hodná matka v Kroměříži a já vyrůstala bez ní. časem mě oblbnul táta (byla jsem jeho oblibenec) a pak začal silně pít (zničil mi narozeniny 15,16,17,18,19 i 20) Pak jsem si řekla že už nechci nikdy kluka že budu radši sama. Nehledě o tom jak se chová.
OK mám dost emoční starší sestru a na tu nejvíce jeho chování dopadá (chce se odstěhovat a mě vzít sebou)
2. Přesto abych se neseznamovala s lidmi na netu. jsem to udělala vše bylo OK… měla jsem za sebou přijímačky-skvěle naplánovanou budoucnost a škola mě bavila i když byla těžká. Pak jsem si s jedním nebo více kluky psala (byla jsem pro ně opora-psychiatr a dobrá kamarádka. Se vším jsme se svěřovali nebo s většinou (já vím neměla jsem se jim svěřovat). Pak oni přijeli bez jakéhokoliv upozornění byla jsem v šoku a celkem i ráda chtěla jsem mu/jim pomoct ale oni mě nebrali takovou jaká jsem byla (brýle, rovnátka, měla jsem svůj styl) Možná jsem blázen ale chci aby mě kamarádi brali jaká jsem bez ohledu na vzhled. už od školky si takhle testuji lidi (nesnesu falešné přátelé). Až moc mě soudili. jednou jsem si řekla DOST a abych je nepotkávala cestou do školy tak jsem si připlatila cestu nebo někdy vůbec nechodila do školy. Měla jsem strach vlastně i teď mám. Pak mě přestala naprosto bavit hlavně kvůli klukům z mé třídy (vypadala jsem jako jednorázovka pro ně-vysoká, tichá, hubená, dlouhé vlasy a nohy) Neustále jsem byla ve stresu a v depresi dokonce přestala jsem chodit kostela (z mých intoš friends). pak se to natolik zvoralo že jsem měla malou docházku a známky také byly špatné. Nakonec to skončilo tak že jsem opakovala ročník. Řekla jsem si: ,, Fajn tak teď to musím dát a nikdo mě už v mém životě neovlivní".
3. Hned první den ve škole byl super až na to že ve třídě jsem byla s (jedním intoš friends) V tu chvili jsem si řekla buď on odejde ze studia nebo já VĚDĚLA JSEM ŽE to budu JÁ.
Fajn na praxi byl v poho aji ve škole ale pořád jsem si říkala že i když je v pohodě tak něco na něm musí být. Taky bylo. nevím jestli me sledoval nebo chtěl studovat.
Zase má docházka…
Neustálé depka. hlavně z něho páč jsem nevěděla kdo je a co chce. dost jsem pila a kouřila cigarety a jiné nepříjemné věci (nic o tom nevěděli mí rodiče)
Pak tedy jsem chodila na doučování (on také) -->studuje kvůli mně nebo mámě? . Tohle jsem si říkala.
Pak jsem nedala doklasifikaci (byla jsem fakt dobrá ale měla jsem dost příšerných učitelů ). Na reparát jsem se neopovážila (strach z klamání sebe i ostatních) Take bych nedokázala čekat týden … bych studovala s podmínkou a já jeho nechtěla vidět. Nevím proč ale bylo to mě těžké a stále je.
4. Přestoupila jsem na jinou školu i obor (po mnoha hádek)
Cítila jsem se konečně šťastná, svobodná a byla jsem plná nadějí že začnu znovu. Asi pár týdnů potom co jsem odešla od své staré školy tak jsem si přebarvila vlasy a udělala pár fotek (pro msg day). Opravdu nevím co se pak stalo ale jako noční můra se minulost ke mně vracela a stále vrací. Sledují mě lidi, povídají si o mně (a né zrovna v dobrém). na každé aplikaci mě sledují. Nejsem paranoidní jen nechci takovou pozornost. Mám dost svých starostí (rodina, ex, psychyka, váha). A poslední dobou opravdu potřebují psychiatra jelikož když jsem nedala svou první školu cítila jsem se totálně na nic jediné co mě drželo nad zemí byli mí kamarádi (cc 5let) kino, pokec, obchody, zoo…
Poslední dobou si říkám co tu vůbec dělám jak CREDENC [KRIDENC] z fantastických zvířat se cítím. Chci vědět svůj životní úděl proč jsem nezemřela v 15? (v dětství-operace srdce)
Co tu vůbec dělám? ! Raději bych dala svůj život někomu jinému kdo by si ho víc zasloužil a vážil si ho než já.
Nejradši bych byla kdyby místo mě žila má sestra co zemřela při porodu než já. určitě by si ho víc vážila.
Poslední dobou jsem měla sebevražedné myšlenky a dokonce i sny. Jediné co mě tu ještě drží je má starší sestra a mí skuteční přátelé na které je vždy spoleh. Ale stále se ke mně všechno vrací: rodina, víra, ex, minulost, intoš friends, zklamání atd.
Mám strach co se stane až zjistí kde bydlím (chodím schválně přes les, jinou zastávku nebo pěšky) a dost se bojím z cizích lidí poslední dobou si držím od kluků odstup. Dříve jsem se chovala jak kluk: fotbal, auta, stanování, atd. Teď už nevydržím v jejich blízkosti nejspíše mám nějaký tik. Prostě je nesnesu.
Co mám dělat? Už jsem psala 2dopisy dvoum klukům 1. ex 2. On. Ex dostal svůj dopis a doufám že všechno dění pochopí a ten druhý dopis. stále nemá majitele. Chci mu ho předat osobně (lidem moc nevěřím) Naposledy když jsem ho potkala neměla jsem ten dopis u sebe a malé mě srazilo auto. Možná to není úplně nejlepší nápad ale je to asi jediný co mám. (dopisy nejsou zamilované ale spíš že jsem psycho a chci pokoj).
Nejsem úplně správná holka ale nechci aby se někdo kvůli mě trápil a naopak. Chtěla bych poradit co mám tedy dělat aby mě minulost nedostihla? Aby neovlivňovala mou přítomnost?
Možná bych si měla najít kluka ale ono to není tak lehké. chci kluka s kterým se budu smát, bát a hlavně s kterým můžu zestárnout ale tahle myšlenka je pro mě asi nesplnitelná a ti kteří tu správnou osobu našli nezávidím ale přeji jim i když to více méně bolí.
Mám strach z budoucnosti a nechci dál žít. Poslední dobou chci vše ukončit a mít pokoj.
Teď jen čekám až ten den přijde. vím ostatní lidi to mají horší jak já a jsou daleko více silnější a přesto to nevzdávají jsou úžasní taky bych chtěla být ten člověk. Ale nejsem jelikož všechno vzdávám i tenhle boj na Zemi.
Poslední rok si píší deník a můžu potvrdit že je tam 80% deprese. Jsem realista co nežije svůj život jak by měl ale prostě už nemám a nechci bojovat nejspíš to nechám plynout snad čas zahojí.
(0 lidí)   (0 lidí)  
Stránka otevřena 2738x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
"… A poslední dobou opravdu potřebují psychiatra… " Ale nebylas u něj, že? Já bych to spíš viděla na psychologa. Nejsem odborník, ale i tu depresi si představuji jinak.
"Jediné co mě tu ještě drží je má starší sestra a mí skuteční přátelé na které je vždy spoleh"
Nemyslím, že pokud máš toto, tak máš málo, naopak. Mluvila jsi s někým z nich o svých myšlenkách?
Jj naposledy jsem byla před cca měsícem (ale to se řešili sestřiny problémy a né moje)
Prostě si tu připadám zbytečná. Kamarády mám ale nechci je nějak obtěžovat mají svoje problémy. Chci si s nima bavit a né je deptat ale díky za odpověď.
Věk: 50
Chtěla bych poradit co mám tedy dělat aby mě minulost nedostihla? Aby neovlivňovala mou přítomnost?
Soustředit se na budoucnost.
Napsala jsi poměně dlouhý a podrobný text, ale o budoucnosti jen lakonická věta, že se jí bojíš.
Proč?
Co strašného tě podle tebe může potkat?
Slyšela jsi někdy teorii, že budoucnost si utváříme sami? Tím jak o ní smýšlíme, co plánujeme, co pro to děláme.
Ty nemáš žádnou vizi. Nic nač by ses těšila, oč bys usilovala.
To by měl depku úplně každý.
V životě rozlišuješ jen dvě polohy - boj nebo apatii. Ale jsou ještě jiné polohy. Třeba hra. Nebo práce na nějakém životním projektu.
Sledují mě lidi, povídají si o mně (a né zrovna v dobrém). na každé aplikaci mě sledují.
Jak to víš, že ne v dobrém - co když o tebe mají jen starost?
A co se týče aplikací - ty přeci tak trochu ke sledování slouží. Proč je používáš, když ti vadí, že díky nim má někdo přehled o tvých aktivitách?
Nejsem paranoidní jen nechci takovou pozornost.
Popravdě to spíš vypadá, že paranoidní jsi.
S jakými problémy byla sestra u psychiatra/psychologa?
Nemáte náhodou v rodině schizofrenii?
Mám strach co se stane až zjistí kde bydlím (chodím schválně přes les, jinou zastávku nebo pěšky)
KDO?
Ten "intoš friends"? Proč máš dojem, že on tě ohrožuje?
Nebo kdo tě - podle tebe - ohrožuje?
dost jsem pila a kouřila cigarety a jiné nepříjemné věci
Jaké jiné věci? Drogy?
A víš, že ty ti případnou psychickou poruchu nebo depresi mohly rozjet?
Toho psychologa nebo psychiatra bys opravdu měla vyhledat. Problémů máš přeci víc než dost. A to ti diskuze na netu nevyřeší. A žít s tím že jen čekáš na smrt je na tvém věku dost dlouhé trápení.
Právě že mám někdy až moc velkou vizí a pak z toho mám zasloužené zklamání.
Vim že si o mně povídají v špatném smyslu sama jsem je slyšela.
No tak promiň, ale když slyším vevě ve smyslu : ,, jen musíme zjistit kde bydlí".
Ano ale sestra nemocná není. (sama si zašla k doktorům aby se ujistila) a co se týče mámy. tak je to kvůli otci, dědovi (potraty, násilí, sebeobrana.) No já taky nemám (dělala jsem testy) schizofrenik nepřijme realitu a vidí věci jak chce . většinou je agresivní. Já jsem realista + kritik
Intoš friends-Ano, páč když mě nepřijali jakou jsem tak proč by se mnou chtěli dát kontaktu? Je to kvůli změně vzhledu? (jestli jo, tak je to dost povrchní) Chybím jim? (nevím proč, bych jim měla chybět mají spoustu lepších lidí kolem sebe.
Drogy jsem neužívala ale věci na které nejsem zrovna pyšná.
Fajn, to samé mi i říká sestra, neboj zajdu tam až budu mít čas.
Díky moc, za tvou upřímnou odpověď, dost mi to pomohlo se zamyslet, že můžou mít i jiné úmysly.
Vetu*
Věk: 50
Se schizofrenií nemáš úplně pravdu, nemusí být vždy nutně agresivní. A že nepřijme realitu a vidí věci jak chce? To mohu říct nejméně o polovině lidí, které znám - a nemají žádné psychické problémy. Jen mají svou hlavu a svou pravdu.
Ale tím ti nechci podsouvat, že ji máš, jen ji měl kamarád - lehkou - hodně dlouho to nikoho nenapadlo, všichni si jen mysleli, že je tak nějak svérázný - a některé věci, co popisuješ, mi ho připomínají.
Pokud sis dělala nějaké testy, tak to samozřejmě víš lépe - já nejsem doktor.
Právě že mám někdy až moc velkou vizí a pak z toho mám zasloužené zklamání.
Tak schválně jakou tedy máš vizi - jak bys chtěla žít třeba za rok, pět, deset let? Čím bys chtěla být? Oč usiluješ?
Vim že si o mně povídají v špatném smyslu sama jsem je slyšela.
Záleží na tom, oč jde a jestli jsi nazaslechla jen něco vytrženého z kontextu. Lidi někdy kritizují své kamarády a známé, protože jim na nich záleží.
Na koho kašleš, o tom se nebavíš.
Krom toho - sama nemáš k lidem zrovna kladný vztah. Nenapadá tě, že ono to taky všechno může být tak trochu podle hesla: jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá? Že ti lidé, co se podle tebe k tobě staví negativně, jen odráží to, že sama nemáš moc snahu být k nim přátelská?
Intoš friends-Ano, páč když mě nepřijali jakou jsem tak proč by se mnou chtěli dát kontaktu? Je to kvůli změně vzhledu? (jestli jo, tak je to dost povrchní) Chybím jim? (nevím proč, bych jim měla chybět mají spoustu lepších lidí kolem sebe.
Dost tomu nerozumím. Proč jim říkáš intoš friends? Co je na nich "intoš" a co je na nich "friends"? Nejsou podle tvého popisu ani intelektuální ani přátelští. Kolik jich vůbec je? V prvním příspěvku jsi mluvila o jednom člověku, teď o celé skupině - je to celé velmi zmatečné.
Když tě nepřijali, proč by je zajímalo, kde bydlíš? Ty slídíš po někom, koho nebereš? To nemá logiku.
Proč se jich bojíš, co ti podle tebe mohou udělat?
To jsou nějací agresoři? Šikanují někoho?
Proč je pro tebe tak nepřijatelné, že bys někomu chyběla? Jsi na tom evidentně psychicky dost špatně - to je na lidech většinou vidět. Ty jsi nikdy v životě neměla o nikoho starost? Jestli ne, tak si to asi neumíš představit, ale je to vcelku běžné, že když někoho znáš a vidíš, že se trápí, že ti to není jedno a s druhými lidmi se o tom třeba bavíš a přemýšlíte společně, co se s ním děje.
Já jsem realista + kritik
Neřekla bych. Spíš mi přijdeš jako typický pesimista.
Zajdi tam, neodkládej to.
Chtěla jsem vystudovat SŠ, pak VŠ, pomáhat lidem, hodně cestovat (po majských stopách), najít si toho pravého,
mít děti, samozřejmě mít dobře vztahy s rodiči prostě žít …
To je OK už ani neodpovídej když si čtu naší konverzaci tak jsem ještě víc v háji ale díky za pomoc. Mimochodem s tým psychiatrem jsem to myslela tak, že tam zajdu, až tam budu mít cestu. Snad brzy už mě aj rodinka štve vlastně jedná konkrétní osoba.
V pohodě už jsem si našla koníček s kterým můžu ztrácet čas a dokonce u toho zhubnu takže mám míň negativních myšlenek. Diky moc za snahu mi pomoci, kdo vi, možná mi tvé rady přeci jen pomohou. : ) ) )
10 nejnovějších témat v kategorii:
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
---|---|---|---|
Byla jsem kamarádce oporou a ta se na mě vykašlala - cítím smutek, lítost, zklamání | 2 | 1693x |
02.08.2024 19:45:19 (veverka) |
Co napsat holce do prvni zpravy(Badoo) | 6 | 7853x |
10.01.2021 10:18:44 (Superkluk16) |
Jake lidske vlastnosti povazujete za nejhorsi? | 12 | 1878x |
13.06.2020 09:51:56 (Listicka) |
Bezplatná seznamka pro osoby s duševním, tělesným a smyslovým postižením | 10 | 2168x |
28.03.2020 15:14:00 (Jiricek) |
Nesplněné sliby v rodině | 2 | 1263x |
28.03.2020 09:53:03 (Ivona) |
A jak se cítím já? | 2 | 1374x |
16.03.2020 00:12:17 (Neznamykluk) |
Náklonnost/láska k osobě stejného pohlaví- zažili jste někdy | 4 | 1378x |
20.01.2020 21:15:53 (veverka) |
Mám problém celkově se vztahy a vytvářením nových vztahů | 1 | 1673x |
18.01.2020 20:51:42 (Matesos01) |
Přátelství s ostatními - jednostranná iniciativa | 2 | 1600x |
29.11.2019 12:15:44 (Ladaa) |
Flirt s o hodně mladším mužem. | 9 | 1854x |
17.11.2019 13:49:24 (Juliet) |