Téma: Mám problém celkově se vztahy a vytvářením nových vztahů

Ahoj upřímě si nejsem jistý jestli budu schopen to vysvětlit ale pokusim se o to. Je toho víc. Uplně první věc je že si furt nejsem jistý na jaké pohlaví jsem. Co se týče kluků tak bych hrozně rad vyzkoušel sex ale až moc se toho bojim, bojim se toho že kdyby na něco došlo a mě se to třeba nelibilo tak nepujde odmítnout… stylem že řekne: ale no tak už jsem došli sem tak to už dothaneš ne a tak prostě nic nezkoušim. No a co se týče holek tak už jsem teda zažil pocit že nějakou holku chci ale nevěděl jsem jak se k ni nějak lip dostat pomalu. Vždy jsem to uspěchal a skončilo to dřiv než něco vubec začlo. Tak jsem to vzdal a už vubec nevim co dělat… jsem hrozně na sex a zatim jsem holku neviděl jinak než jako sexualni zkušenost. Ale začinam mit čim dal tim větši potřebu vedle sebe někoho mit kdo by mi naslouchal a ja byl rad za to že ten člověk se mnou je. A ja mu mohu taky pomoci a ta duvěra a tak. Jenže jsem to zkoušel tolikrat a nikdy to nevyšlo a ja už nevim jestli se ještě někdy vubec chci snažit. Nejhorši je když vidim nějaky dva lidi co se maji radi a prostě do toho skočili po hlavě pravděpodobně a neřeši a ono se to nějak vyvine to ja prostě neumim. A furt si řikam ty partnera nepotřebuješ zvladneš to sam ale oak mě rozbije jedna scena z filmu romanticka a pak mi začne byt zle z toho že jsou všichni happy jen ja ne. Zatim sem teda měl jednu holku se kterou jsem aktivně souložil což bylo fajn ale necitil jsem se dobře necitil jsem se volny ale jako chyceny v pasti. A od te doby mam ještě větši strach že si budu připadat ve vzathu jako uvězněný a ne volný. Co se týče mého života tak ve 3. Tŕidě jsem přestoupil na jinou školu. Ve čtvrte třidě jsem byl šilanovaný za vzhled. V pate třidě jsem znovu přestoupil a na te škole zustal do 9. třídy. Následně jsem se v prvaku psychicky zhroutil z rozchodu rodičů a byl měsic v Bohnicich. Celou dobu jsem měl problem s otcem ketrý na mě byl zlý nikdy mě nepochvalil pokud mu někdo neřekl ať to uděla a celkove se mnou měl problem ani nevim proč. Hodně se mi ulevilo když odešel (když jsem se přenesl přez to že rozchod neni sen ale realita) protože jsem vlastně nahle byl volny a nebal se až se otec vrati a co zase bude. No po lečbě v psychologicke nemocnici jsem přešel na jinou školu a vše se poměrně zlepšilo. Mam dva mladši bratry kteři chodi momentalně na střidvou peči k otci na tyden. A stale se řeši rozchod konkretně majetkove vyrovnani. Ještě je tu jedna věc co se stala když mi bylo asi 12 jsem spal u kamarada a jeho starši bratra mě postupně dokopal k tomu abych mu ho ukazal a nasledně mi ho kouřil a pak ho chtěl do sebe což jsem taky provedl. Druhy den jsem to hned oznamil rodičum A bylo mi hrozně zle a do dnes (18.01.2020) si nejsem jisty jestli jsem to chtěl nebo jsem byl domucen. Takže bych rad věděl oholedně vztahů jestli se mam nebo nemam pokoušet či to řešit s psychologem nebo sexuologem nebo jestli vas něco nenapada. Přeji heský den všem.