Téma: Jak přestat s kouřením - zkušenosti, rady, diskuze

Text uživatele:  Normálně, řekla jsem dost a zkončila jsem. Žádnej absťák, přibírání na váze, nic.  Ale já jsem kouřila jen když byl klídek. Jít ráno na autobus a hulit se mě příčilo. Potom v práci ke kafi ano. Po dobré chálce,ze dva ze třiválce.

Text uživatele: Závislost na nikotin je hodně závažná věc a ne každý má vůli takhle náhle přestat a fakt může absťák vzniknout a rozvinout se. Viz web Kuřákova plíce.

Text uživatele: Zkus toto: http://www.kurakovaplice.cz/koureni_cigaret/odvykani/jak-prestat-kourit-vyhody-nekoureni/146-jak-prestat-kourit-navod.html

Text uživatele: 

Podívejte se na jaroslavadubova. eu..... Nekuřák nikdy nepochopí, že to neni vůbec tak snadný, ale bývalý kuřák vám dá naději a ukáže, že to jde-SKONČIT NADOBRO.                                                                   

Text uživatele: 

nemůžu soudit z vlastní zkušenosti, ale manželovi jsem koupila na enick elektronickou cigaretu v domění, že přestane kouřit. Tak snad je to aspoň krok tou správnou cestou

Text uživatele: 

Ahoj, tady je vlastní zkušenost: Kouřila jsem v posledních letech už 30-40 denně. Ráno první věc na kterou jsem myslela - dát si cigáro. Večer i přesto jak moc jsem se těšila do postele - ještě jsem si musela dát cigáro. Už mi to nepřinášelo ani radost, ani slast, ani uklidnění, už mi to ani nechutnalo, ale bylo to silnější než já, prostě jsem musela, jednu za druhou, pořád dokola. Začala mi vadit spousta věcí - že smrdím (oblečení, vlasy, prsty), že jsem závislá a podřizuji tomu skoro vše (když jsem měla jen 5 minut pauzu a měla sjem se rozhodnout, jestli něco sním nebo si dám cigáro - vyhrálo cigáro), že to stojí čím dál víc peněz. Hodně jsem nad tím přemýšlela, zkošela jsem to omezit, ale to nefungovalo, protože jsem pak v podstatě pořád jen počítala cigarety a hlídala, jestli už si můžu dát další. A pak to najednou přšlo - prostě jsem najednou pochopila, že už nechci kouřit. Bála sjem se, že nezvládnu absťák, tak jsem si nechala napsat Champix. Pak jsem se pár dnů odhodlávala a psychicky připravovala, a pak jsem se rozhodla, že dokouřím krabičku (škoda vyhodit ) a další už si nekoupím. Ani jsem ji nedokouřila, posledních pár cigaret tam zbylo a tahle krabička do dnes leží v předsíni na botníku. Je to 14 měsíců. Jde to, a kupodivu - vůbec to není tak hrozný. Asi díky tomu Champixu, absťák žádnej. Chuť samozřejmě byla a prvních pár dnů bylo dost těžkých, ale nijak dramaticky.

Já myslím, že bys to měl zkusit, že jsi na dobrý cestě. Pokud už ti to nechutná a pochopil jsi, že ani nic nepřináší, věřím 100 %, že to zvládneš. Je to jen a jen v hlavě. Chuť občas mám, klidně bych si dala, ale prostě nechci. V prvních pár dnech bylo důležitý odstranit takové ty vazby - např. jdu ven s pejskem, jak vylezu z domu, zapaluju si. Nebo - mám 10 minut než pojede autobus - stihnu cigáro. Nebo - stojím v koloně v autě - otevřu okýnko a zaháním nudu cigárem. To bylo asi nejhorší - zabavit ruce a myšlenky něčím jiným, myslím že ta chuť ani tak roli nehrála. Řešila jsem to různě - Tic Tac či jiné bonbónky, tyčinky, v autě jsem ladila rádio místo kouření, apod. Taky jsem ze začátku chodila s kolegy ven na "Kouřovou pauzu", jako vždy, a aspoň inhalovala , vonělo mi to. Pak přišla zima, a já byla najednou ráda, že NEMUSÍM běhat nikam ven na mráz.

Jsem ráda, že už nekouřím, uvědomuju si to hrozně často. A jsem na sebe hrdá, že jsem to dokázala.

Jdi do toho, zvládneš to, fakt to není tak hrozný. Držím palce!! Kdybys potřeboval psychickou podporu, dej vědět