Téma: Co si pamatujete z ranného dětství?

Mě třeba připadá zvláštní, že si někdo může pamatovat, co dělal třeba ve 3,4 letech... já si svůj život-až na pár okamžiků, pamatuju až tak od 7 let, kdy se-mmch, narodil brácha. Psycholožka mi na to kdysi řekla, že to může být i proto, že v tom období bylo něco nehezkého a naše podvědomí to nechce pustit do vědomí, aby nás chránilo. Jistě-tak to funguje i co se týče jiných věcí i věku, ale... něco na tom asi bude.

Já mám v paměti něco kolem 4 roku, to ještě s námi žila babička a já jsem chodila do šuplíku na její Dia bonbóny, které se kupovaly v Tuzexu.  

Možná že mi vlastně bylo ještě míň, protože si vzpomínám na chůvu, či paní na hlídání, abych nemusela do školky. Takže asi kolem 3 let. Ty brčko, to je síla . Ale kam jsem před hodinou položila brýle, to už nevím.  

Mám léta v hlavě do dnes, obraz dědečka, jak sedí na dřevěných točených schodech a bafá Fajfku. Pak mám obraz v hlavě, když tento dědeček zemřel a ležel v otevřené rakvi, vystavený na něčem a já si stoupala na špičky, abych ho viděla a pohladila jsem ho po tváři. Byly mi 2 - 3 roky. Z toho věku si pak nepamutuju už nic, až před mým čtvrtým rokem, jak se mi narodil bráška, jak přijela máma z porodnice. Vidím, jak brášku drží v peřince, bylo to v kuchyni, byl tam táta a babička a já se ptala, kde toho brášku vzali. Ukázali mi na velký černý kufr, že ho v tom kufru přivezli. Z dětství, jsou vzpomínky spíš útržkovité, to až když jsem chodila do školy a byli jsme v děcáku.

Myslíš jako co si pamatuju jako první z ranného dětství? Hodně se mi to překrývá s tím, co mi vyprávěla mamka. Tak nevím co jsou vlastně mé vlastní vzpomínky a co vím jen z vyprávění.

Pamatuju si, že jsem byla v pokojíčku a slšela jsem hádku rodičů. Byly mi 4 roky, když se rozvedli. Tak asi z doby předtím. Nedalo mi nenapsat jak daleko může paměť sahat jenom v útržku.

Já si pmatuju, že jsem chovala zrovna narozeného bráchu ( necelé  2 roky), pak pár útržků....   a víc až ze základky. Přítel si taky pamatuje pár událostí kolem 2 roku. A to doopravdy, žádné vyprávění.

Já mám nejvíc vzpomínek na babičku. Učila mě mastit žolíky už v 5-ti letech, ptž s našima hrávala a já "to taky chtěla umět". . Druhá babička mě vykrmovala a s dědou jsem taky hrála žolíky a on často na tahací harmoniku lidovky. A pak když se brácha narodil, tak jsem si ten uzlíček chtěla pochovat, ale prý "na miminka se nesahá", tak jsem-když mu třeba vypadl cumel, se nejdřív podívala, jestli se nikdo nedívá a honem mu ho vrazila do pusy. Ale brzo jsem přebalovala, krmila a tak(i naši klidně mohli odjet, já jen dostala instrukce, kam co patří-vč. pokaděných plín)a pořád ho vozila po venku, i když jsem začala s operacemi a neustále měla 2 berle. Pak se mi to "hodilo" i v tom špitále, kde jsem sestrám pomáhala s malýma dětma, což je prostředí, na který mám nejvíc vzpomínek-a kupodivu dobrých.

Pamatuji si toho opravdu hodně. Vzpomínky sahají tak od 4 roku. Pamatuji si všechny staré babičky které kamarádili s tou mojí babičkou, prodavačku v koloniálu která mi vždy dala v papírovém pytlíku čokoládové bombony, staré autobusy a trolejbusy atd. Hrůzný zážitek mám z dětství když naší zem přepadli Rusáci. Mířili na mé rodiče samopalama a po otci chtěli vědět kde je u Trabanta motor a kde kufr. Hrozně jsem se jich bál. Také se mi občas z ničeho nic vybaví staré hračky.

Myslíš 68 rok?  

Ano, vraceli jsme se s rodiči z dovolený.

Mám to taky v živé paměti, ale takovou drsňárnu teda naštěstí ne.   

Byl to pro mne šok, tak možná právě proto.

... já si pamatuji, když jsme na podzim s babičkou shrabovaly listí, vždy na velké hromady a pak to pálily... vidím to jak dnes, byly mi cca 3roky. Strašně ráda jsem se v tom listí brouzdala...

ja si pamatuju jak nase auto kdysi stalo na zahrade, i barvu auta, kdyz se prodavalo mel sem pry necele 2 roky, tak nevim

Někteří tu máte opravdu hodně dobře vybavené vzpomínky. Já si pamatuju, když jsem si chodila kupovat tzv. kačení mýdlo, mohlo mi být kolem 5-ti let. Taky si pamatuju svůj první den ve škole a podobné věci. Takže se tak nějak řadím do průměru.

Já bych byl naprosto spokojený, kdybych si pamatoval, co jsem dělal včera...

hm, já si pamatuji období, kdy jsem chodila do jeslí…někde před třetím rokem …pak hodně vzpomínek mám na dobu kolem tří let. ale jsou hodně negativní, tak asi proto, prostě je nejde vypudit…ale všetko jsou to spíš takové větší či menší útržky… souvisle si vše pamatuji až od tak 5 let, kdy už jsem byla starší ve školce.

Naopak to co bylo "včera" jak píše Medvěd, si nepamatuji téměř vůbec…co včera, já nevím, co bylo před pěti minutami