Téma: Přísloví: když ti osud nebo život zavře jedny dveře, otevře ti jinde druhé

Určitě to tak je. Mnohokrát jsem to zažil a mnoho mých blízkých.

Důležité je tomu věřit. Bůh nebo chcete-li „Vesmír“ nebo osud nás má rád a vždy nám dělá dobře, jen my často nechápeme jak a proč. Většinou nás chrání před našimi nesprávnými činy a rozhodnutími.

Dříve jsem také myslel, že ten osud mně jaksi škodí, když neplní mé nápady a přání.

Dnes už nejdříve hledám, co dobrého se za tou či onou událostí skrývá.

Málokdy můžu přímo ovlivnit to, co se kolem mě děje, ale vždycky můžu ovlivnit to, jak na to zareaguju.

Díky za tak hezkou a milou reakci. nad tedy zareaguju správně a vhodně

Já si taky myslím, že to funguje. Jenom nesmíš čekat, že to funguje jako průvan - že se ti s přibouchnutím jedněch dveří HNED otevřou druhé. Někdy to může chvíli trvat, ale kdo si počká, ten se dočká..

Ale jinak to samozřejmě souvisí i s tou nadějí. Myslím, že většina z nás věří tomu, že když něco dobré skončilo, dříve či později přijde něco stejně dobrého nebo ještě lepšího. Bez té víry bysme neustále bloudili v temnotách. Myslím, že víra a naděje jsou jedny z nejdůelžitějších věcí v životě..

Škoda, že to nefunguje jako průvan

Prožila jsem něco krásného, ale už je to pryč. delší dobu. a jsem teď ve fázi, že vyhlížím ty nové dveře.. aspoň nějakou škvírku. zatím nic, nebo to ještě nevidím. asi nezbývá než čekat a hlavně nepřestávat věřit.. díky za tvá slova

Když to vezmu za sebe, tak jen malej příklad.

Rozvod. člověk by řekl děsná a špatná věc, ale  nebylo tomu tak, bylo to to dobré, protože potom mě čekal ten princ na bílém koni.  

Proto neberme věci jako špatné . Jen se na ně díváme ze špatného úhlu.  

Tak to si šťastný člověk, že sis našla svého prince na bílém koni.

Zkusím změnit úhel pohledu, snad to půjde.

Myslím si, že je to pravda a je jen otázkou času, kdy se ty druhé dveře otevřou.

Když se jedny dveře štěstí zavřou, jiné se otevřou; často se však stává, že tak dlouho hledíme na zavřené dveře, že si nevšimneme těch, které se nám otevřely.

Je pravda, že kolikrát lpíme na něčem, co už dávno není ani pravdivé, ani reálné, že si nevšímáme jiných možností, které nám doslova leží na dosah.

A teď mi řekněte, jak to udělat, abych nekoukala na ty zavřené dveře a naopak se poohlížela po těch nově otevřených?  Když má člověk v srdci smutek..

      Ano, mám vyzkoušeno toto :  Něco krásného musí skončit, aby něco ještě krásnějšího mohlo začít. Ale není to hned.

Ano, Julie, máš pravdu, není to hned.

Ovšem čím dříve si uvědomíme, že to co bylo, je už historie a ta se nedá změnit. (Historie se dá jen falšovat v knihách dějepisu. )

Tím dříve si uvolníme mozek a srdce pro nové a dobré, které přijde zcela zákonitě, až budeme připraveni to nové do svého života přijmout.

„Nikdo není tak bohatý, aby si mohl koupit jinou minulost. “

Pořekalda jinak.  

1. Kdo jinému jámu kopá, je u něho na brigádě.

2. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až dá někdo na pivo.  

3. Kdo se směje naposled, ten má dlouhý vedení.  

4. Neodkládej na zítřek, co můžeš odložit na pozítří.  
5. Život je pes a pes je nejlepší přítel člověka

Posloupnost je taková, že prvně se muselo "něco stát" a pak na to vzniklo rčení nebo přísloví. Ale nikdy to nebylo opačně. Tak že ony přísloví vznikají proto, aby alespoň částečně zmírnily následky pro dotyčkou osobu, která něco prožila. A nebo aby to prostě omluvily, zmírnily. Ale moc logigy v tom není. Spíš jde o "věc", která má jak jsem psal alespoň částečně napomoct někomu s vyrovnáním se něčeho.