Téma: Člověk se někdy zeptá...

ano, takhle absurdně to lidé dělají, místo vlastních myšlenek, zážitků a pocitů posílají cizí.   Prosím své přátele, ty skutečné prátele, aby to nedělali, když mi pak něco pošlou, vím, že je to vyjímečné a nikdy to není beze slova, neposíla jí hromadné emaily, nejsem a nechci být součást hromady, pokud nemám nárok na tu chvíli jejich času k individuálnímu dopisu, lépe, když nebudou psát vůbec, stačí mi vědomí, že na mě myslí. Pokud mi taková pošta chodí od známých ve velké většině jí mažu bez otevření, protože mi plevelí schránku. Děsí mě, kolik lidí sedí o vánocích a po večerech u netu a sdílí voloviny a ubíjí čas  místo aktivního života, stejně tak mě děsí, kolik času tráví lidé na FB a dalších komunitních serverech místo aby v práci pracovali a v životě žili.. chápu sdílení z titulu vzdálenosti, času i dalších důvodů, ale s tím se setkávám zřídka, víc je to o prostém zaplnění času. Nějak se překlepat z kolébky do krematoria..

Plutíku, jsem ráda, když si na mně někdo vzpomene a pošle mi mejlíkem hezkou prezentaci obrázů, hudby nebo přírody. Chápu, že lidé žiji ve shonu a tak se k tomu přizpůsobuje i komunikace smrštěná na minimum. Když někomu něco posílám, vybírám a přemýšlím tak, aby se to dotyčnému líbilo, i když někdy nic nepřipíšu. Už nejsem tak rychlá a zběhlá, tak to dělám, jak umím. Měj se hezky. Pavla 

Já se, Pavlo, také potěším, když dostanu pěknou obrázkovou prezentaci doprovázenou muzikou a rád se pobavím a zasměju při vtipné prezentaci. A jelikož se rád podělím o svoji radost a smích, se svými přáteli, tak jim ji pošlu dál. Nikdy prezentace nepřeposílám, ale posílám. Obdivuji lidi, kteří tyto prezentace tvoří. A jak píšeš, tak člověk musí vybírat a přemýšlet, komu, co a kdy poslat, aby se to dotyčnému líbilo a bylo to také právě vhodné.  

Ano, normálně dávám za pravdu megeře, psala kus pravdy, ale jak píšeš - pokud to není jen přeposlané, ale poslané s rozmyslem komu a kdy, pak je to o něčem jiném.