Téma: Náročnost práce na úřadu

Proč jsi to zařadil do kategorie "vtipy"..? Já si myslím, že je to zápis z porady nejmenovaného úřadu, který se neměl dostat mezi (s)prostý lid...

Já mám někdy pocit, že na úřad je speciální výběrové řízení.
Paní musí vypadat jako bubák , oblečená jako stará panna a nejlépe naštvaná na celý boží svět. Když jdeš o něco žádat, musí se tvářit, jako by to dávala ze svého a pokud kolem nenajde alespoň pět institucí, kam musíš zajít pro razítko, tak  není na svém místě a je třeba místo ní najít vhodnějšího člověka.

A to je placená z našich daní. Tedy z peněz, které Ty odvádíš. Na to úředníci rádi zapomínají. Tak takové úřednici řekni, jestli jí její práce nebaví, ať jde dělat do skladu s krabicemi, tam není nutný kontakt s člověkem.

Souhlas se sorbonos - taky mám dost často pocit, že výběrové řízení na jakékoliv úřednické místo je vlastně výběrem co nejvíce nepříjemného a negativně nastaveného člověka z dostupných kandidátů. Takže vlastně můžu být ráda, že si mě nikdy na žádné úřednické místo nevybrali - v podstatě je to pro mě dobrá vizitka, že mě na žádný úřad nikdy nechtěli. Po škole jsem se v zoufalé snaze získat alespoň nějakou práci hlásila i na pár těchto místo a až s odstupem času mi došlo, že jsem nikdy neměla šanci nejspíš proto, že jsem při pohovoru nebyla dostatečně nepříjemná, netrpělivá a zahořklá - s úsměvem na mé tváři mě pravděpodobně odepsali už ve dveřích. Jak jsem teď ráda, že dělám v neziskovce a ne na úřadě, nešla bych tam dělat ani za zlaté prase. Už jen proto, že mám pocit, že i když na úřad nastoupí mladý člověk plný energie, ideálů a touhy něco změnit, tak ho ty babizny, z nichž převážná většina tam seděla už za socialismu, případně i komunismu, prostě semelou a "zdeformují k obrazu svému".

Podle mě se podobná výběrová řízení dělají i na zaměstnance studijních oddělení na (vysokých) školách. Do smrti nezapomenu na svou první návštěvu studijního na vysoké. Když referentka zjistila, že jsem přinesla ústřiek složenky zvlášť - nebyl přilepený na příslušném formuláři - dostala jsem přednášku o tom, jak to má vypadat a pak se mě zeptala, jestli jí mohu říct, co jsem pro studium na jejich škole udělala, když nejsem schopná nalepit ani ústřižek... Zůstala jsem na ni koukat asi takhle

 S těmi babiznami plně souhlasím. Před pár lety jsem prožívala něco podobného... Nabyla jsem dojmu, že ony,,dámy" mají jednak asi strach o své teplé místečko a celkově z jakýchkoli změn. A úsměv, příjemné vystupování- to je asi v dnešní době velké mínus?

Nevím čím to je, ale na mě jsou úředníci milí. Bohužel je možná mý jméno asi po městě profláklý, protože 3 roky dělám v místních novinách lékařskou a právní poradnu. Tak si asi úředníci nic nedovolej.

tak me avatarku pomozte, jak jsem pred pul rokem sdelovala, pozaduje cizinecka po mem manzelovi doklad trvaly pobyt kde tento pred 3 roky vratil, situace je takova ze stale neco pozaduji jednou moje cestne prohlaseni, nasledovne manzelovo i s potvrzenim podpisu a cestuje to do Prahy-Zlin-Praha-Zlin, pres moje opakovane stejne odpovedi ze jsme doklad o trvalem pobytu vratil
melou stale stejnou, co s nima??? napiste radu, budu moc vdecna  mail michel.inka@bluemail.ch 

Souhlas.. moje výborná kamarádka dělá na ÚP. Je v soukoromí milá a skvělá  ženská, ale jednou jsem zaklepala na dveře její kanceláře a ten hlas, co se ozval, to nebyla ona ale monstrum. Jakoby zaklapnutím dveří se změnila na jiného člověka. 
Zaplať pánbu, že na takové instituce chodit nemusím, protože jen to slovo " Moment", co zakřičela, mi nahnalo hrůzu.  Kdybych ji neznala, řeknu, že je to zakompexovaná baba bez chlapa, co si tam léčí mindrák.
 

Tak ... ono přiznejme si ... ani ti nezaměstnaní lidi nejsou moc milí To se pak člověk lehce nakazí.