Téma: Nepasuje ke mně žádný chlap - jsem zoufalá

Až najdeš toho pravého, poznáš to srdíčkem! Vždyť život je samé hledání.

Před rokem jste psala tenhle článek - teď na to reaguji, protoře jsem tyto stránky objevila. Takže - po rozvodu s hodným mužem mám už 9 let smůlu - stále obklopena kamarády, mužskými lichotkami, popřípadě kdybych chtěla někoho nechat si se mnou užít sex. Ne, děkuji, chci vážný vztah. Místo toho jen narářím na jakési podívy. Hezcí a chytří mužští jsou většinou o hodně mladší. Nevím, jestli je to prokletí, stále tedy chodím s přáteli nebo si píšu s někým na seznamkách. Nikdy to ještě nevyšlo. Teď je do mě zamilovaný a šílí ze mě osoba, na kterou se nemůžu ani podívat, natož se jí dotknout… Tak nevím, jak z toho začarovaného kruhu ve. Aby to nevypadalo blbě - kamarádka stejného věku "vystřídala" po rozvodu (rozváděly jsme se ve stejný měsíc stejný rok) strašně moc chlapů, ale prožívá totéž - nemůže natrefit na toho "pravého". Ahoj a díky za názory, Abigail

A proč si to vlastně myslíš?

cítím to, že když s někým chodím není to úplně ono, máme třeba společné zájmy, líbí se nám společné věci, máme společné přátele, ale je tam jiný názor, životní cíl, představa budoucnosti

Budoucnost a představy o ní máme každý nějaké.... ale až vztah rozhodne, jaká bude. Nejde přece s někým být a už ho hnát do chomoutu, ne? Užívej si každého přítomného okamžiku a budoucnost nech vyplynout.....

Já na to vždy věřil, že na světě žije žena, která je pro mne ideální... A tak to má každý člověk, jenom se ti dva musejí potkat...

"mulljo", kdyby ti bylo o šedesát víc, tak bych si řekla, no měla smůlu, že toho svého nenašla. Ale v tvém věku je to o hledání, o naději, o těšení. Neboj ten pravý tě potká, určitě.

Zcela jistě každý máme někde někoho, ke komu se hodíme a on se hodí k nám. A je jedno, jestli jsem líná mrcha nebo starostlivá matka dětí.  

Vše je totiž o přístupu. Pokud potkáš někoho, s kým si máš co říct, nacházíte společné témata, tak přece už i na téhle "maličkosti" se dá stavět.  

A každý vztah je dřina. Je to směs kompromisů, empatie, touhy.  

Možná jen hledáš nemožné. Nenajdeš pana dokonalého, stejně jako on v tobě neuvidí Matku Terezu.  

Ale třeba stačí slevit s nároků a hle.. hned bude pár ideálních blízko blizoučko.  

Někdy soudíme strašně rychle a stejnou rychlostí od sebe odeženeme člověka, který třeba mohl být ten pravý. Jenže to se nedovíme...

Ke každému existuje ideální protějšek, a pokud si vezmeš někoho, kdo není tvou spřízněnou duší, nebudeš opravdu šťastná. Mezi partnery, by měla být, fyzická, emocionální a duchovní jednota.

Pokud se opakují, ty samé situace ve vztahu, máš v hlavě zapsán emoční vzorec, který dává příčinu tyto skutečnosti opakovat. I když se ti zdá, že děláš všechno dobře, je třeba tyto vzorce nahradit jinými.

Společné životné cíle, považuji v partnerském vztahu, za nesmírně, důležité a dávám je na stupínek číslo jedna.  

Každý člověk může být šťastný, ale nesmí čekat, že to štěstí mu ukáže někdo jiný. Své štěstí má jen v sobě a čeká na něj, dokud ho on sám neobjeví. Hledej a najdeš…

Když najdeš člověka, který Ti je srdci blízký Věř, že každý den se Ti bude snadno žít.

myslim ze kdybys nasla chlapa ktery by chtel a byl ve vsem stejny jako ty tak by te to prestalo hodne rychle bavit

  Protiklady se přitahují, ale nesmí jít o hodně velký protiklad. Je to dřina, někoho splašit a ještě aby vyhovoval, ale zázraky se dějí....... Nevzdávej to, někde to puzzle k Tobě je, chce to jen aktivně hledat. Sedávej panenko v koutě neplatí, páč se taky nemusíš dočkat.

Ano- existuje... tak je to zařízeno. A dost často se stává, že ten pravý, pravá bydlí nedaleko od nás...

Jedna léčitelka mi jednou řekla, že ten pravý není... Je vdaná, má dvě děti... s nepravým, podle jejího tvrzení. Smutná to žena...

Dívej se kolem sebe a až toho pravého potkáš, poznáš to Času máš dost... Přijde to tehdy, kdy to přijít má, v pravý čas

Vitaj v klube, ja mám opačný problém

Jo, život je boj. Byla jsem 15 let vdaná a manžel mě ze dne na den vyměnil za o 12 let mladší kolegyni z východniho bloku, kterých mají plnou fabriku. Rok jsem sama a taky nějak nemůžu na nikoho narazit. V různých seznamkách zkouším hledat své životní štěstí a narážím jen na samé typy, co si chtějí jen užít a mít svoji svobodu ničím nedotčenou, nebo na ženaté muže, kteří jsou chudáčci doma strašně nechápaní a nebaví je stereotyp. Takže nula od nuly pojde. Je mi po večerech moc smutno, že se nemám ke komu přitulit, nikdo mě nepohladí a za nic nepochválí. Je mi jasné, že doma za pecí určitě nikoho nenajdu, ale vidím, jak mne život zklamává čím dál víc a už zcela přestávám věřit, že ve svém věku mám šanci ještě někoho najít pro normální život. Je mi 38 let.

když je někdo zoufalý -lá a nebo dychtivý-vá okolí to pozná vycítí a pokračijí dále, někdy využijí překonají všechny nesnáze použijí a zahodí, dělají to obě dvě pohlaví si navzájem a taky ten komentář od 99kat mně fak pobavil a už chápu proč její muž práskl do koní a ona jako utržený spřežení toho koně sedí v domě a knučí  jako kotě