Téma: První pomoc při stresu a rady jak zvládnout stres

Pro mně je to z hluboka dýchat a zatínat pěsti a povolovat prsty, dokud se stav nezklidní, to v prostředí, kde jsou lidi. Jinak doma, když mně přepadne nějaká deprese, tak se z toho vypláču a pak hlavně všechno zaspat. Vždycky říkám, že spánek je lepší, jak chleba s máslem. Určitě vyzkouším mléko s medem.

Když přijde takový problém, jsou všecky rady "pro kočku... " a zvlášť ta poslední. Leda bys dostala "dřevěnou narkózu".

Baru, asi je to "distres", kdy člověk není schopen zvládnout své tělo ani fyzicky ani psychicky, kdy se klepe, třese a člověk se cítí nadmíru vyčerpaný. - http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/distres

Pavli, když takový problém přijde, je úplně jedno, jaký odborný název to má a kdo zažil, ví o čem je řeč.

Baruš... nebo jak u koho. Já třeba ze stresu brečet neumím. Ale moje kamarádka ta ze stresu brečí až z toho usne...

Beuš, pokud jde o moje "vyrovnávání se se stresem", Pak to není čokoláda.... nejím, nemůžu spát a kouřím jednu od druhé. Většinou pak při nespaní, v noci, přijdu na nějaké řešení.... až tohle přijde, uleví se mi a pak "jedu" jak stroj. Udělám všecko, na co jsem v noci přišla a věci se většinou pohnou, kam potřebuju. To ale píšu o extrému.

No... to je pořád řešitelnej problém, když se věci pohnou. Nejhorší jsou ty stresy co "nemají" řešení. Když mi řekli, že jsem nemocná, tak jsem jen pila kafe, kouřila a nešlo mi ani moc myslet, ani spát, ani jít ven, ani nic.  

Stres z nevěry jsem měla jen poprvé... pak jsem zjistila, že s tím nehnu a nějak jsem rezignovala. Jsem, bohužel, z těch které vždy na něvěru svých chlapů přišly  

Já takhle Beuš nervuju, dokud mám pocit, že věc nemá pro mě přijatelné řešení.

Že jsi na nevěru vždycky přišla mi zas tak divné nepřipadá. Kdysi jsem to taky poznala. Myslím si, že dnes by to nebylo jiné. Chlapi jsou v tom dost průhlední.

To je pravda, chlap si myslí jak dokonale to udělal a ženská.... koukne a je to jasný :/

První pomoc při stresu? Vypít sklenici vody, do které vymačkám půlku citronu a sklenka dobré whisky. Tělo při stresu ztrácí základní živiny a hlavně magnesium je třeba doplňovat.

 Rada:  Nejlépe je nestresovat se. Je to snadné, dá se to naučit. Když už to nejde, pak je dobré běhat, štípat dříví, rozbít drahou vázu, jako císař Rudolf druhý v podání Jana Wericha, abychom ten adrenalin účelně spotřebovali.

Stres je dobrá věc, ovšem jen v případě, že vás v lese napadne třeba medvěd hnědý,  nebo Grizzly. Ve stresu se vyplaví adrenalin do krve a my pak můžeme utíkat jako Zátopek, nebo Asafa Powell. Když se stresujeme a nevyvíjíme fyzickou činnost, sedíme na zadku, adrenalin škodí, je to droga, můžeme se na ní stát závislí. Tělo pak posílá kortizol a ten pak rozhodí imunitní systém. Imunitní systém se vymyká kontrole a napadá vlastní organizmus.

Kdybys na mě přišel v tu chvíli s poučkama o ztrátě živin, tak je z Tebe taky Zátopek natotata

Baru, teď jsem se tak musela smát.    V otázce o stresu a člověk má srandu.

... tak musíme se bavit, než ten stres přijde

Určitě mi pomáhá se vypovídat - no a když není zrovna nikdo po ruce, pak přicházejí bohužel na řadu ty cukry. Při pohledu do zrcadla pak ale někdy - v duchu hesla "každý by chtěl to, co nemá" - tak trochu "závidím" těm, kteří při stresu nejí a hubnou. To já neznám - a občas bych potřebovala mít to takhle obráceně.

ÚROVNĚ STRESU

Zastavíš krásné, mladé stopařce. Při jízdě ti v autě omdlí.

Zavezeš ji do nemocnice.

Je to stresující.

Ale v nemocnici ti lékař řekne, že je těhotná a gratuluje ti k otcovství.

Bráníš se, že to dítě není tvoje, ale ona tvrdí opak.

To začíná být VELMI stresující.

Takže... požádáš o testy DNA, aby jsi dokázal, že nejsi otcem dítěte.

Po testech, které jsou hotové, ti lékař opatrně vysvětlí, že jsi neplodný,

pravděpodobně už od narození.

To už je extrémně stresující, ale ulevilo se ti.

Po cestě domů, začneš myslet na svoji rodinu a na své 3 děti.

A TO je pravý STRES !!!   

... já při stresu kouřím... pamatuji si den, kdy můj ex volal, že je na policii(zatčení) já nevěděla, která bije a to byl stres... v té době jsem úspěšně půl roku nekouřila, nevěděla jsem co mám dělat, klepala jsem se jak ratlík, napadlo mě že se opiju, hned jsem to zavrhla a šla si do trafiky koupit krabičku cigaret... celou noc jsem nespala, uklízela jsem, vyprala všechno prádlo a hulila u toho jednu od druhou... s dotyčným už 7let nejsem, ale od té doby kouřím... né sice moc, cca 5cigaret denně... ale při stresu mě cigareta uklidńuje...