Téma: Rok 2017 - jaký průběh měl váš letošní rok 2017?

Ahoj, akorát jsem natrefila na téma, na které jsem schopna odpovědět. Tento rok byl doposud nejhorším rokem mého života. Od té doby, co se Chester z Linkin park zabil, můj život nemá smysl. Už přes 4 měsíce bulím jak mimino a nedokážu se z toho srovnat. Škola mi celkem jde, ale prolízám ji v breku. Snad bude rok 2018 lepší. Vždy jsem se osmnáctky bála, ale teď co jsem prošla tímhle rokem, nemůže být nic horšího.

Když o tom tak přemýšlím, letošní rok byl tak trochu náročnější. Ale spíš v pracovním prostředí. Jinak ale nemůžu říct, že se nedařilo, naopak. Ono hlavně záleží na úhlu pohledu a prioritách jednoho každého. Já i moje rodina jsme zdraví a to je pro mě nejdůležitější.

Mimochodem, v čem se ti nedařilo?

Nejhorší rok ze všech. Naštěstí je poslední.

Člověče, já měl naopak poměrně štěstí. Finančně se mi dařilo velmi (podařilo se mi využít pár chyb v bankovním systému - až tak, že kvůli mně banky měnily podmínky svých produktů - a celkem slušně na tom vydělat a od prosince nastupuji do nové práce, což vypadá, že bude velmi velké zlepšení po všech stránkách). Takže naopak mám pocit, že tento rok byl výrazně lepší, než všechny ostatní.

Konec konců teď je ideální doba na změnu zaměstnání, zaměstnavatelé berou i nezaučené, bez praxe nebo s malou či nerelevantní praxí, příliš mladé, příliš staré, … zkrátka kohokoliv, kdo chce dělat a nabízejí podmínky jako nikdy dříve.

Mě přijde, že je zaměstnancům většinou jedno, jestli má člověk praxi, nebo vzdělání v oboru. Většinou si vybírají spíše podle sympatií a to člověk nemůže mnohdy ovlivnit. Buď někomu zrovna sednes, nebo ne.  

Ano, o sympatiích to je určitě také, nicméně nyní je situace taková, že na řadu míst se hlásí jen několik uchazečů, někdy dokonce i jen jeden jediný. Zaměstnavatelé tak fakt berou prakticky kohokoliv.  

Ani se tomu nedivím, když mají šílené požadavky: angličtina, němčina a korejština slovem i písmem, vysokoskolske vzděláni v oboru plus perfektní znalosti na to a na to, plny pracovní úvazek, plat: 15 000 hrubého 

S tou korejštinou jsem se sice trochu přehmatla, protože když umí někdo korejský, tak mu dají tady na Moravě i víc než pajdu měsíčně, ale kolik lidí se tady v Česku učí korejský? To se potom není co divit, že uchazeči nejsou. Úřady práce dokonce nenabízí ani kurzy cizího jazyka. Myslím si, že by se díky tomu zaměstnanost hned zvedla a uchazeci bohuzel nemají na to, aby si kurzy platili sami.

Mám kamarada, který má firmu a tak vysoké požadavky nemá. Plati docela slušně a když má volné místo, tak tam má docela nával a ještě si vybírá. Podle mě to tak jednoznačně neni, jak říkáš.  

Nabídka určuje poptávku 

Jak kde, jak na co. V Praze na všech tramvajových zastávkách visí reklama "pojďte řídit vozidla MHD za 35 000 Kč měsíčně". A na to člověk nemusí umět ani jazyky, ani mít jakoukoliv školu. Stačí řidičák, u tramvaje není nutné ani to.  

Co se týče korejštiny, tak zrovna kamarád se učí. A ku podivu ne kvůli práci (práci má a pracuje v polské bance - umí anglicky, trochu německy, polsky, trochu španělsky - prostě rád cestuje a je rád, když se na místě umí domluvit), potkal tam třeba dvě mladé holčiny, které se učí korejsky proto, že se jim líbí korejské seriály. Holt někdo chodí do hospody, někdo se učí jazyky. Za chvli to bude 30 let od tzv. sametové revoluce, to už je snad čas, aby se lidi alespoň nějaký jazyk naučili. Já umím velmi dobře německy (díky tomu teď nastupuji do nového místa) a mám nějaké základy angličtiny a pak takovou hrubou orientaci v ruštině (měl jsem ji na základnce 3 roky, než přišla změna režimu) a trochu španělštinu (dělal jsem rok). Nevidím tak důvod, proč by se někdo nemohl naučit alespoň jeden jazyk tak, aby se domluvil.

Lidé bez zaměstnání si nemohou dovolit platit drahé jazykové kurzy. Moje kamarádka práci nemá, stará se o syna, má 1000 Kč alimenty a po zaplacení vsech výdajů ji zbyde pro ni i pro syna na celý měsíc 500 Kč. To mají na jídlo. Když ji syn onemocní, další musí půjčit.

Práci si samozřejmě hledá, ale tady nejsou tak velké možnosti, jako v Praze. Na přestěhování taky nemá. Ty si to představuješ moc jednoduše, protoze jsi ještě nezažil chudobu.     Bohužel, hodně lidí žije na hranici chudoby. Stát se dobře stará o bezdomovce, ale ne o její prevenci.  

Na tohle existuje známé rčení - kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.
Řada firem v Praze nabízí i ubytování, nebo náborové příspěvky, třeba i 100 000 Kč. Základy jazyka je možné se učit i sám, už pasivní a písemné zvládnutí hodně pomůže.
Od revoluce to není rok, ani 10 let, aby uspěla výmluva, že "nyní zrovna nemám"

Kdo přetrpí trochu "náboženské nalejvárny" může mít takové kurzy angličtiny zdarma - tuším Svědkové Jehovovi tohle občas nabízejí - kurzy angličtiny spojené s čtením bible.

Na Internetu je řada stránek zabývajících se samostudiem jazyků. Jsou i inzeráty "já tě naučím to, ty mně ono", atd. Prostě možnosti jsou.

Takovým lidem, jako ty, se to opravdu těžko vysvětluje.  

Když má jen 500 Kč na celý měsíc na jídlo, pro ni i pro syna, jak si může koupit učebnici cizího jazyka?? A jak by se do Prahy dostala? Kdo ji zaplatí cestu? Ty?  .  

Jak jsem psal - kdo chce, hledá způsob. Mne se třeba v jedné firmě zeptali, jestli chci zaplatit cestovné - a to bylo jen kousek za Prahou (jel jsem z Prahy). Když jsem odmítl, tak mi dali alespoň lahev vína - a to mě nevzali. Zaměstnavatelé nyní opravdu velmi stojí o zaměstnance a jsou ochotni pro jejich získání hodně udělat. Takže je tu varianta - ano, přijedu se za Vámi podívat, ale potřebuji poslat peníze na jízdenku (nebo zaslat přímo jízdenku).

Knížky není problém získat zdarma nebo velmi levně, jsou tu antikvariáty, někdo může darovat, jsou na to i specializované servery - kde lidé nabízí zdarma věci, které už nepotřebují, atd. Nebo třeba existují knihovny´.

Tak to slyším poprvé a asi je to ojedinělé. Ještě jsem to neslyšela. Ne každý to má jednoduché jako ty, ale ty si to nepriznaš 

V čem to mám, podle tebe, jednoduché? Jsem ve věku, ve kterém už někteří lidé tvrdí, že nemohou sehnat místo, protože jsou příliš staří. A jdu na pozici, ke které mám jen mírně relevantní vzdělání a praxi. Ale o to místo jsem opravdu stál a proto jsem budoucího zaměstnavatele přesvědčil, že se na něj hodím.
A nebude to zadarmo - budu mít mírně delší pracovní dobu a méně přizpůsobitelnou mým potřebám a na dojíždění strávím denně o více jak hodinu více času. Také se toho budu muset hodně nového naučit.
Ano, mohl jsem si "vysedět důchod" na současném místě, které mě sice bůh ví jak neuspokojuje, ale nic moc se ode mne vlastně nechce. Jenže já chci dělat práci, kde budu mít pocit, že má smysl - a, samozřejmě, za ni budu odpovídajícím způsobem zaplacen.

Během mého života jsem se dostal do kontaktu s řadou lidí, kteří si stěžovali na svoji životní situaci. Některým jsem se snažil pomoci, třeba poskytnutím možnosti přivýdělku, většinou našli velké množství důvodů, proč zrovna nemohou.

Uvedu ještě jiný příklad - jeden z potenciálních zaměstnavatelů za mnou dokonce přijel až před práci, když jsme se nebyli schopni dohodnout na oboustranně akceptovatelném termínu pohovoru u nich ve firmě (opět mimo Prahu) a pohovor proběhl v místní restauraci.

Prostě místo hledání důvodu, proč to nejde, hledat způsob, jak by to jít mohlo a tento způsob nabídnout třeba budoucímu zaměstnavateli

Pokud nemáš ani korunu navíc, tak věř, že nejde opravdu nic. Bez peněz nemáš žádnou svobodu. To jsi ty podle mě nikdy nepoznal.  

Vždy jde něco udělat. A to, že ji zbývá jen 500 Kč je možné vzít jako výzvu a motivaci. Každá další získaná koruna pro ni bude mít vyšší hodnotu, než pro kohokoliv jiného. Když vydělá jen "bídných" 500 Kč, tak si svůj disponibilní příjem zvýší hnedle o 100 %.

Peníze se doslova "válí na ulici" - stačí se podívat na bezdomovce, sbírají železo, papír, vybírají ze sběrných nádob na sklo vratné lahve. Jsou firmy, které platí hned po konci směny (v Praze zejména firmy zabývající se úklidem veřejných prostor).

Píšeš, že dostává jen 1000 Kč alimenty. Tak ať požádá soud o zvýšení. Nebo to si dítě udělala s nějakým přidavačem na stavbě, co má ještě polovinu z měsíce absenci, že má tak malý plat? Holt i výběr partnera je důležité životní rozhodnutí. Bohužel ženy mu zpravidla věnují méně péče, než tomu, co si večer vezmou na sebe.

Ať odpovídá na inzeráty ohledně práce - teď je šance na získání práce nejlepší za posledních cca 12 let, firmy opravdu berou úplně každého, kdo chce pracovat. Jak jsem psal, není problém si říct o dopravné. Jen člověk musí něco udělat, když bude sedět doma, žádná práce k ní nepřijde.

Tady nejde o věk. Ale o ty možnosti (např. zdravotní stav a rodinné zázemí), které každý nemá. Tak jako si Babiš myslí, že jsou všichni malý podnikatele bohatí, jako on, tak ty si myslíš, že všichni mají stejné možnosti, jako ty.  

Netvrdím, že se nejde dostat z úplného dna někde vysoko, ale takových lidí je málo. Asi je k tomu ještě potřeba mit něco víc, než se jen snažit.  

Kdyby to bylo tak jednoduché, jak píšeš ty, tak je takových lidí víc a není tady tolik bezdomovců. Většina z nich jsou bezdomovci nedobrovolně.

Aleto bysme mohli probirat do nekonečna.

Ne, nemyslím si, že všichni mají stejné možnosti. Někdo má lepší, někdo horší. Ale myslím si, že každý má nějakou možnost své postavení zlepšit. Nejsem tak naivní, abych tvrdil, že každý může být milionářem, jsou prostě lidé, co na to nemají. Ale každý na tom může být lépe, než je nyní.

U mě už pár let nepřišla žádná razantní změna a to ve všech oblastech. Tento rok není výjimkou.  

Obchody nejdou, ale stále jsem odporně bohat (Dag Badman)

Už bylo i líp, ale bylo i hůř. No a jak se říká, že všechno špatné je pro něco dobré, tak je to tak. Některé životní situace mě přiměly k zamyšlení, k úvahám, ke změnám, k novým rozhodnutím, k novým cílům, snům a k cestě k jejich naplnění  

moje oblíbené rčení (a bohužel v praxi zažité) :

I pád na hubu je pohybem vpřed.

To vysvětli těm bezdomovcům, co jsou venku já s nimi pracovala s mnohdy nemají ani 100 Kč

Bezdomovcem se člověk nerodí. K tomu vede nějaká cesta, obvykle dlážděná drogami, alkoholem, gamblerstvím, nebo "jen" nezodpovědným chováním. Když kolem sebe vidím, jaké blbosti si lidi kupují na dluh, tak se divím, že těch bezdomovců není víc.

Tak to máš docela naivní představu o životě když si myslíš, že jen tyto faktory vedou k bezdomovectví.   Podívej se třeba na téma doživotní exekuce-likvidace člověka. Je sice jeho chyba, že mu vzniknul dluh kolem 300 000 Kč za jeho nezodpovědnost, to byl však schopný v určité částce splácet a nic by se nestalo.

Ale že z toho pak úřady udělali dluh přes milion, který už není schopný  zaplatit, není jeho chyba, ale vychcanost úřadu. Nevydělával tolik peněz, aby si mohl dovolit splácet víc a neměl nikoho, kdo by mu půjčil.

A podobným způsobem se dostane do brindy spoustu lidí. Příčiny bezdomovectví jsou mnohem složitější, než si myslíš.   Mám také kolem sebe lidí, kteří si berou půjčky, ale na blbosti to rozhodně není. Např na auto, které potřebuji nutně k práci, ale nevydělávají tolik peněz, aby si ho mohli dovolit koupit za hotové a takových kouzelných zaměstnanců, o kterých jsi psal zde, je žalostně málo. Stěhovat se kvůli práci do jiného města taky není žádná sranda, jak jsi psal. Ne všichni zaměstnanci nabízí ubytování a stravu, než se postavíš na vlastní nohy.    Pokud takovou firmu teda znáš, tak dej sem kontakt. Znám takové lidi, kteří by do toho rádi šli, a nemůžou nic takového sehnat.  

Tady je absolutní nulová tolerance vůči dlužníkům, kdyz už se něco stane a místo toho, aby jim úřady vyšli vstříc, tak se z nich snazi vyždímat i to, co nemají a tím spousta lidí skončí na ulici.  

Tak třeba od přítelkyně z práce před pár týdny vyhodili kluka - alkoholika. Během méně než týdne sehnal místo jako sanitář v Motole i s ubytováním a okamžitým nastěhováním. Není potřeba vůbec žádná kvalifikace ani praxe. Takže člověk, který chce pracovat opravdu nemusí být na ulici.

Ohledně té netoleranci vůči dlužníkům - pamatuji jak to bylo před zavedením soukromých exekutorů. Dluhy prakticky nevymahatelné, pokud člověk nepracoval, nebylo na něj páky. To, jak stát neumí vymáhat dluhy bylo vidět hlavně na výživném, stačilo projevit tzv. dobrou vůli (posílat 50 Kč měsíčně) a člověk byl navíc i beztrestný, stát tak musí hledat různé obezličky (jako zabavování řidičáků), aby lidi přinutil platit své závazky.

Pak se karta obrátila - a najednou vymáhat dluhy šlo. Jenže nyní to vypadá, že jsou tlaky to vrátit na původní rovinu. Ono k čemu je, že někdo těch 300 tisíc bude splácet 25 let po tisícikoruně, když za těch 25 let budou mít úplně jinou hodnotu. Zkrátka neplatit dluhy se nesmí vyplatit (což už dnes (28.11.2017) ani moc není pravda, stačí spadnout do oddlužení), pokud má být zachována vymahatelnost práva.

Jo a ještě jednu věc jsem se naučil - lidi, kteří dluží, lžou. Všichni. O tom, jak k dluhům přišli, o tom jak se je snaží splácet, … Pak je potkáš v hospodě nebo v kině.

Když se budou přít dva lidi s tím, že jeden bude hledat "proč to nejde" a ten druhý "jak by to šlo", tak "pan proč to nejde" vždy vyhraje. Vždy je jednodušší hledat překážky, než řešení. Poukud někdo chce ukázat, že něco nejde, tak se mu to vždy podaří. Já se naopak snažím hledat ta řešení.

Pravda je, že když se chce, tak lze všechno. Ale ne v tomhle případě. Většina bezdomovců, kteří mi prošli pod rukami, měli různé zdravotní problémy, díky kterým je nechtěli jinkde zaměstnant a stát bohužel každému důchod nedal. A pokud ano, tak sním člověk nevyžije.  

Mě připadají ty způsoby vymáhání dlujů docela přehnané a milon korun dluh je už pro obyčejného člověka nesplatitelné. Neplatit dluhy je blbost, to je pravda, ale jsou lidé, kteří tolik peněz na splátku dluhů opravdu nemají a kvůli tomu by jim stát měl nejdříve vyjít vstříc, než je hned poslat na ulici.   Já sama jsem naštěstí nidy zadlužená nebyla a zatím mám dobrou práci. Ale mi rodiče ano, pamatuji si, že nás chtěli kvůli tomu vystěhovat ale tehdy mým rodičům vyšli vstříc a počkali. Nakonec se z toho vyhrabali, ale stím, že se nám jako svým dětem vůbec nevěnovali a byli pořád pryč. Měli co dělat, aby nás uživlli, takže jsme se sestrou jako děti vychovávali sami V podstatě jsme kvůli tomu taky jednou vyhořeli, když jsme ještě nevěděli co a jak.  

Bohužel je to už taková lidská vlastnost "obcházet systém". Když povolíš opratě moc, přestanou splácet všichni (protože se to vyplatí), když moc přitáhneš, bude to nesplatitelné. Exekutor je výdělečná činnost a on si prostě na sebe musí vydělat - což se dělá dost blbě, když lidi neplatí. A jak se v minulosti ukázalo, když to dostane na starost stát, neic nevymůže.

Jestli jsi někdy někomu půjčila peníze "ze známosti", určitě jsi se setkala s tím, že bylo problematické je dostat zpět. Protože dlužník raději zaplatil tam, kde mu hrozila větší sankce (vystěhování z bytu, pokuty a penále v bance, atd) a tobě zaplatil až jako poslednímu - proč? No protože z tvé strany byla ta sankce nejmenší. Samozřejmě to obalí do závoje různých lží.

Ano, s tím jsem se setkala. Ale většinou jsem z toho tragedii nedělala. Když vím, že ten člověk má problémy, tak si klidně počkám. Já jsem ráda, že můžu někomu pomoct. Ještě se mi nestalo, že by mi někdo peníze nevrátil zpět.

Víc než 40 procent dlužníků neplatí dluhy záměrně

Více na http://www.e15.cz/finexpert/pujcujeme-si/pruzkum-vic-nez-40-procent-dluzniku-neplati-dluhy-zamerne-1340284

Ahoj,

tenhle rok byl pro mě asi nejlepší v životě, dařilo se mi ve všem, na co jsem šáhnul. Teď jsem to zhruba počítal a vydělal jsem přes 1,5 milionu po zaplacení daní a všeho možného. Trochu nevyýhoda je, že to nevím za co to utratit dřív, asi to budu škrtit na horší časy.

Jinak bych chtěl všem vzkázat, že s nimi soucítím.

Mám osobně neskutečné psychické problémy a vím, že peníze nejsou všechno. Klidně bych se všeho zbavil a dal nevím co za to být "normální" a nemít stavy deprese. Jaxe říká "peníze nejsou všechno".

A o penezích život není. Jasně, jsou potřeba, ale když člověk nemá ze života radost a někdy myslí i na sebevraždu, tak je to hodně k zamyšlení. Mám rodinu, snažím se jí zabezpečit, ale sám se sebou si nevím rady.

Buďte všichni rádi, co máte problémy s tím či tamtím, ale jinak jste v jádru v pohodě.

Tento rok mi ubehol veľmi rýchlo. Bolo to náročné, ale fajn. Dokončila som mimo práce školu a i vyššie vzdelanie a tým posun v práci. Oženila som syna a budem babičkou. Život je krásny.