Téma: Vědci oživili mozky prasat - kde je hranice, kde je duše tvora, šlo by to i u lidí?

Zdravím, opět mě zaujal jeden článek (klikni) .

Připomněl mi otázku, kterou si kladu - kde je duše? Sídlí v mozku? A mohl by být oživený člověk stále on, jako kdysi, anebo by byl jiný, s jinou povahou apod.

A kde je podle vás hranice zásahů do genetiky a pokusů o umělé oživování?

Mně se příčí už jen to, že lékaři jen tak nabízejí pomoc s početím. Chápu, že někdo má problém, ale je to často jeho vina, když si vzpomene až ve 40, že chce dítě.

Přesto už se nám zdají děti ze zkumavky zcela normální.

Stejně tak je dle mě nemyslitelné, aby si jentak někdo usmyslel, že chce mít dítě, třebaže jej neumí zplodit - např. lesbické páry apod.

Vždyť dítě je plodem lásky dvou lidí, ne zbožím, které si můžem jen tak koupit.

A teď zpátky ke smrti: je dle vás moudré zasahovat do lidského těla takovým způsobem, že mu umožní například prodloužení života apod. ?

Já popravdě nevím, co si o tom myslet.

Najednu stranu mi přijde tato zprává o mozcích velmi přínosná až revoluční, nadruhou stranu nevím, zda už to není příliš. Mohlo by to jednou vést k oživování mrtvých, pokud by byla jejich těla udržována tak, že by šlo opět rozproudit krevní oběh, rozpumpovat srdce a prokrvovat mozek.

Posune se hranice smrti až tak, že ji zcela zbouráme a budeme naše blízké oživovat? V tom případě mi na mysl přichází opět otázka již vyřečná - zda by mrtvý byl tím, kým byl za života, nebo by to bylo jen oživlé tělo, ovšem bez duše.

Ale např. bych si přála, aby šly vybrat postižené orgány nádorovým onemocněním a vyměnit je za umělé, které by zcela nahradili funkci těch původních a člověk by mohl mít prodloužený život, protože by ty postižené orgány, z kterých by se to dál mohlo šířit, byly odstraněny. Samozřejmě by bylo v prvé řadě vyoperováno primární ložisko.

Jaký máte názor vy?