Téma: Mám ráda příbuzného své kamarádky

Ahoj, mám takový malý problém, který mě trápí už delší dobu a když už to nemá zatím řešení, potřebuju se z něj alespoň vypsat. Jde o to, že jsem se zakoukala do příbuzného mé dobré kamarádky. Znali jsme se od vidění už nějakou dobu, ale asi až skoro před půl rokem byla příležitost se na jedné sešlosti poznat víc. Líbil se mi vzhledově, měli jsme si i o čem povídat, připadal mi takový veselý, možná trochu ztřeštěný. V té době jsem ještě byla oficiálně zadaná, ale ve skutečnosti jsme se už s partnerem rozcházeli, ale protože to nikdo nevěděl, nechtěla narušovat slavnostní atmosféru a nepřišlo mi fér hned nabalovat někoho dalšího, stále jsem tvrdila, že jsem zadaná. I před ním (ptal se mě někdo jiný). On se mě na osobní věci neptal, probírali jsme koníčky, práci atd. Nedali jsme si na sebe pak kontakt, nic. Nutno říct, že půlka osazenstva oslavy z nás měla šou a "blbé" poznámky jsme oba dva poslouchali ještě nějakou dobu. Vztah skončil krátce po tom, bývalého mám však po letech jej mám ráda jako bratra, zamilovaná jsem do něj nikdy nebyla, byli jsme hlavně dobří kamarádi. A teď jsem se zamilovala… Dotyčného jsem pak viděla po měsíci, ale styděla  jsem se i mluvit. Pak zas nic, najednou, po týdnech, si mě přidal do přátel, to jsem hleděla a věru z toho nemohla pak týden spát Sám od sebe však nenapíše, podařilo se nám však být spolu na několika akcích, ale byla to spíše moje nesmělá aktivita (společné zájmy) a náhoda a aktivita jeho kamarádů, s nimiž jsem se seznámila a jimž jsem byla sympatická. Jeden z nich mi říkal, že je do mě onen mládenec zamilovaný, já to tehdy v tom kontextu hovoru a po pár panácích brala jako vtip a teď už nevím, jestli se mám na to ještě ptát. Jenomže on se jako zamilovaný nechová. Na rozdíl od svých kamarádů, se kterými občas po netu pokecáme, nenapíše, nepozve třeba na výlet, ale když mě vidí, jde kolikrát vidět, že má radost, pokud už s ním někde jsem, tak je většinou vcelku starostlivý a ochotný (zaveze, nic za to nechce, ptá se, jestli něco nechci atd.), hodně si povídá, ale nikdy ne o opravdu osobních věcech. Jak to má s holkama vůbec nevím, doma to také nevědí, pochopila jsem, ale že i přes svůj koníček, kde se tedy musí předvádět, je v některých záležitostech docela stydlivý a i když je hezký, zatím jsem nepostřehla, že by se ve společnosti choval jako nějaký donchuan. Nemá tendence ani na mě nějak sahat (třeba při přivítání, loučení atd.). Když se někdy loučíme, jde vidět, že je nervozní, já taky, posledně jsem jej při loučení objala. Chtěla jsem mu popřát pěkné Vánoce, ale zvládla jen tu první půlku Vypadal poněkud zaraženě. A protože jsem zvyklá chodit běžně s kamarády někam ven také jsem nu navrhla, že kdyby chtěl, ať se ozve, zatím se neozval, už je to kolik dnů. Uhánět jej nehodlám, sama jsem dost stydlivá, nikdy mu nepíšu "jen tak".   Mám obavu, jestli jsem to nepodělala, nedala najevo nějaký cit moc brzo (pokud se mu alespoň trochu líbím). Třeba by se po čase rozhoupal sám. Stačí mi  být jen kamarádka, když už nic jiného, máme si co říct a přece jen, od rozchodu to není dlouho. Říkám si, jestli nemá problém i s tím, že mě vlastně zná jako kamarádku své příbuzné, chodím poměrně často k nim domů, ale kamarádce také teď neříkám o tomto skoro nic, protože nechci, aby se to nějak rozebíralo. Mě by zajímalo, jak takovýhle případ vypadá z pohledu někoho jiného