Téma: Platonická láska - jsem závislá na klukovi

Text uživatele: Ahoj, přijde na to, jak se jí chceš "zbavit"?Pokud ji chceš odtajnit a přeměnit v neplatonickou, jsou jisté možnosti,ale i rizika, že on nebude mít zájem. Pokud se chceš jen "odmilovat", vidím jen jednu možnost : čas. Eventuelně ještě třeba jinou lásku.
Kdysi, v tvém věku,jsem taky měla úžasnou platonickou lásku - tenkrát jsem se ovšem nemohla dívat na jeho facebook,zato jsem se na něj dívala potajmu z okna Ani jsem nějak moc netoužila po realizaci, docela jsem si i tu platonickou užívala, mohla jsem si snít(což je někdy o moc lepší než realita).Moc ráda na to vzpomínám.

Text uživatele: 

Vím o čem mluvíš! přesně to samý dělám já..taky jsem na něm závislá..furt mu dlídím po fb a důkladně zkoumám každej jeho příspěvek   nemám ho ani v přátelích..on chodí na stejnou školu a já ho jednou šťouchla..nereagoval na to ale všimnul si mě..dál nás to nepošouplo a já už zase jenom chodím po škole a kochám se..co mi taky zbejvá že jo? netrap se a ber to s humorem 

Text uživatele: 

Naprosto váš chápu..jsem na tom podobně..už před 2 lety jsem potkala úžasného kluka..a dokonce chodíme na stejnou školu..jsem do něj šíleně moc zamilovaná, problém je v tom, že je to jen jednostranné..mám strach, že se má láska k němu mění až v závislost, fanatiku..každý den jsme kvůli němu na fb, sleduju každou chvíli jeho profil, jeho odkazy, dokonce si stále dokola projíždím jeho statusy od začátku založení jeho fb. Asi tak před 6 měsíci jsem ho š´touchla, od té doby se šťoucháme pořád..po měsíci co jsem ho měla v přátelích mi napsal na chat, málem jsem omdlela, nemohla jsem tomu uvěřit..ale naivně jsem si myslela, že od té doby mi bude psát každý den pár hodin..samozřejmě hodně nereálné..po týdnu jsem mu napsala já, pak za 1 zase on mě, ale pak byla pausa 3 měsíce a tak jsem se mu rozhodla napsat. Byla jsem z toho vyklepaná, bála jsem se a když jsem se už konečně rozhoupala tak mi napsal po 15 minutách, že už musí jít..další zklamání..ve škole na chodbě děláme jako když se neznáme, ignorujeme se a navíc se nezdravíme, mám strach ho pozdravit, protože co když on mi neodpoví?! O pozdrav se už pokouším přes rok a stále bez výsledku..jsou to jen nereálné sny a vždycky sny zůstanou, iluzemi v mé hlavě a naivní nadějí..

Text uživatele: 

Naprosto váš chápu..jsem na tom podobně..už před 2 lety jsem potkala úžasného kluka..a dokonce chodíme na stejnou školu..jsem do něj šíleně moc zamilovaná, problém je v tom, že je to jen jednostranné..mám strach, že se má láska k němu mění až v závislost, fanatiku..každý den jsme kvůli němu na fb, sleduju každou chvíli jeho profil, jeho odkazy, dokonce si stále dokola projíždím jeho statusy od začátku založení jeho fb. Asi tak před 6 měsíci jsem ho š´touchla, od té doby se šťoucháme pořád..po měsíci co jsem ho měla v přátelích mi napsal na chat, málem jsem omdlela, nemohla jsem tomu uvěřit..ale naivně jsem si myslela, že od té doby mi bude psát každý den pár hodin..samozřejmě hodně nereálné..po týdnu jsem mu napsala já, pak za 1 zase on mě, ale pak byla pausa 3 měsíce a tak jsem se mu rozhodla napsat. Byla jsem z toho vyklepaná, bála jsem se a když jsem se už konečně rozhoupala tak mi napsal po 15 minutách, že už musí jít..další zklamání..ve škole na chodbě děláme jako když se neznáme, ignorujeme se a navíc se nezdravíme, mám strach ho pozdravit, protože co když on mi neodpoví?! O pozdrav se už pokouším přes rok a stále bez výsledku..jsou to jen nereálné sny a vždycky sny zůstanou, iluzemi v mé hlavě a naivní nadějí..

Text uživatele: 

Ahoj jsem platonicky zamilovaná do jednoho kluka, který ho každý úterý vídávám na zastávce. Jednou mi to nedalo a šla jsem se na něj zeptat jeho mamky jak se jmenuje, no pak jsem ho na facebooku požádala o přátelství nepotvrdil to.   Pořád na něj musím myslet a nevím jak z toho ven.

Text uživatele: 

Jako kdybych slyšela svůj příběh. Jednou (asi před rokem) jsem totiž zavítala do vesničky, kde bydlí moje babička a 3 sestřenky. Byl tam jeden opravdu moc sympatický kluk a začal se mi líbit. Za rok jsem tam přišla znovu a on tam byl taky. Tentokrát po mně pokukoval a  usmíval se na mě. Když jsem přišla domů nemohla jsem na něj přestat myslet. Dokonce jsem si začala psát tajný deníček (samozřejmě o něm). Bohužel se domnívám, že deníček už není tak tajný, neboť mám tušení, že si ho čte moje mamka a ta zná mamku toho kluka, takže. No ale to není to hlavní. Já totiž každý den slídím po jeho FB a jednou jsem si dokonce stáhla jeho fotku a nastavila jako tapetu v mobile. Přitom ani nemůžu mít jistotu, že se mu líbím taky. Věř mi chápu to.