Téma: Nemůžu odejít z domu a ani nechci - špatná škola, moc učení, žádný volný čas

Text uživatele: Máš spolubydlící? Nějak se o nich nezmiňuješ. Trošku mi připadá, že máš pocit, že se zblázníš spíše z té samoty, že neznáš nic jiného než školu, studijní byt, školu a tak pořád dokola a vlastně to nemáš s kým sdílet… s někým se učit společně, pomáhat si apod. a společně najít čas i na relax, přijít na jiné myšlenky než na školu a vzdálenější domov.

Text uživatele: 

"Procházel si tím někdo? "

Ano, ale jen pár dní, ne v takové míře a ve svých 15, když jsem byla poprvé na intru. Záhy jsem si však našla kamarádky, a bylo to v pohodě.

"… mám snažit separovat od rodiny co nejdřívě, protože to bude čím dál víc těžké… "

Můj názor je ten, že ano.

"… nebo nastoupit na školu u mého domova… "

Můj názor je ten, že ne, zejména za situace, kdy už se jedná o druhý ročník, kdy již denně doma stejně nejsi. Byl by to dle mého názoru krok zpět s ohledem na osamostatnění se.

 

Tvoje psaní je poněkud zmatené. Rozumím tomu dobře, že studuješ na UK dva obory současně? Pokud ano, je to nutné, když cítíš, že je toho na Tebe moc?

Dále píšeš, že: "Volila bych tu školu, blízko mého bydliště, ne UK.", ale později píšeš, že: "Školu budu měnit tak jako tak. Přihlásím se buď na UK na druhý obor, který mě baví - ale budu bydlet v Praze (a na víkendy jezdit dom) a nebo půjdu do města blízko mého a jezdit každý den cca půl hodiny vlakem nebo autem a studovat tam a vracet se domů, což si přeji ze všeho nejvíc." Takže tomu nerozumím, protože jednou nepřipouštíš UK, podruhé ano, ale druhý obor.

 

Já si myslím, že po domově momentálně tolik teskníš proto, že zřejmě nemáš v Praze známé, přátele, kamarádky, přítele, zájmy, koníčky, aktivity atd. , prostě něco, co by Tě naplňovalo. Proto hledáš únik zpět domů. To by Ti sice na čas pomohlo, ale jen na čas. Neřeší to to hlavní, Tvoji samotu v Praze. Čímž chci říci, že tato situace se může opakovat, např. jakmile si budeš hledat práci. Věčně nebudeš jen doma pod křídly rodičů, a věčně to nebudeš moci řešit tak, že se pod ně stále budeš vracet vždy, pokud se budeš cítit sama. Otázka tedy je, proč se tak cítíš, proč zřejmě nemáš v Praze známé, přátele, kamarádky, přítele, zájmy, koníčky, aktivity atd. , prostě něco, co by Tě naplňovalo?

Prostě si myslím, že by jsi se spíše měla nejdříve zamyslet nad tím, proč se cítíš tak sama a proč případně opravdu jsi sama a nemáš v Praze známé, přátele, kamarádky, přítele, zájmy, koníčky, aktivity atd. , než se rozhodneš pro návrat zpět domů.  

Ohledně studia si myslím, že bys měla studovat to, co baví Tebe a vybereš si Ty. To ano. Ale VŠ nebude úplně lehká nikde, nějaké úsilí vyžaduje vždy a všude, a pokud si 2 roky dopředu budeš říkat, že to nezvládneš, no tak to samozřejmě nezvládneš, když si Ty sama nebudeš věřit 

Já si prostě myslím, že Tvůj primární problém či potíž není to studium na UK, ale ten pocit samoty. Otázka je, proč ho máš?  

Text uživatele: 

Nechápu proč studuješ něco, co Tě nebaví. Masochismus?  

Jak víš, že Ti to zajistí budoucnost? Nepíšeš jaký obor studuješ.  

Podle mého názoru se akademické vzdělání přeceňuje. Za 5 let od začátku nastoupíš do praxe a zjistíš, že: 1. učit se musíš celý život, 2. to co jsi se naučila ve škole již neplatí.  

 

Dva obory na úkor zážitků je podle mne zbytečně školou zabitý čas.

Text uživatele: 

Myslím, že rodiče na Tebe vyvíjejí přemíru tlaku naprosto zbytečně a měli by se nad sebou trochu zamyslet oni.

 

Ani jeden "job", který popisuješ ve svém přídavku, není nic, kde by se dalo mluvit o žárné kariéře.

 

Noviny se změnily za posledních 25 let díky internetu v bulvár a psát si může kdokoliv cokoliv bez vzdělání v oboru. Už ani idnes není seiózní. Stačí si všimnout kontrastu mezi obsahem a bulvárním nadpisem. Často mám z kvality článků pocit, že to píšou brigádníci a ne novináři.

Jestli Tě ale novinařina baví, začni s blogy klidně hned, při škole a postupně se vypracuj. Klidně si založ vlastní médium. To, že dnes (21.10.2016) úspěšný bloger vydělává víc než studovaný novinář je všude v západním světě běžná praxe.

 

Pro učitelky platí totéž. Můžeš za almužnu ve škole, nebo se naučit anglicky a učit online. (U nás to jěště moc zavedeno není a kdo ví kdy na tento trend naše zkostnatělé školství stihne zaregovat.)

 

Podle mě máš pro tyto dva joby přehnaně nastavené tlaky. Zbytečně. Tyto dvě práce nestojí za to, aby sis ničila život tím, že při práci nebudeš žít.  

 

Na druhou stranu bych rád upozornil, že bys ani neměla přepnout z jednoho extrému do druhého a začít to flákat.

 

Potřebuješ najít rozumnou rovnováhu.

Text uživatele: 

Moc ti dekuji, ja si to uvědomuji. Jako oni to asi mysli dobre, ze kdyz po 3 letech zjistím, ze vlastně ucit nechci, tak budu mit smůlu. Ze ted se mam zaměřit na skolu, abych se během zbylých studii jeste teoreticky mohla rozmyslet, co se mnou bude. a jako jasne, myslím na to, ze chci byt dobra máma a zajistit děti, ale asi radeji budu ted studovat, co me baví a klidne budu pracovat v Kauflandu Na nočních, nec abych cely živit delala neco, co nechci. Ale jako ja nevim, říkam si, ze to je asi špatne přístup, jakási mladicka nerozVážnost… Ze v půlce studium budu litovat, co jsem to udělala.  

Ja bych střásně moC rada psala blog, dobry blog. Jenže je to smutné, ale ja na to vazne nemam cas. Proste to nestíhám. a kdyz jsem rekla našim, ze bych z tohohle důvodu chtela jinou skolu a trochu si užívat (nemyslím chodit chlastat kazdy den, ale proste chodit na klasickou brigadu.), tak mi řekli, ze to muzu az dostuduji, ze škola je základ všeho. A ja jim to nezvladnu udělat, ze se na ne výkaslu. , stále si říkám, ze asi maji pravdu. , ale zevnitř me to drti…  omluvam se za překlepy, píšu z mobilu.  

Text uživatele: 

Že škola je základ všeho se to hodně říkávalo za komunismu. Považuji to za dobové dogma, které neplatí.  

 

Když to řeknu jinak, tak to, zda sebe finančně zabezpečíš nesouvisí se školou. Mnoho lidí si myslí, že zabezpečení plyne ze vzdělání získaného ve škole. Ale tak to vůbec není. Na to, abys byla schopna sebe zabezpečit je důležité mít finanční vzdělání a částečně podnikatelského ducha.

 

Vzdělání ovšem potřebuješ. Ale musí dávat smysl a musí být podloženo praxí. Já jsem studoval obor, který dnes (21.10.2016) vůbec nedělám. Léta, která jsem strávil na škole jsou mi k ničemu, protože nic z toho už dnes (21.10.2016) nelze použít a pokud se chci udržet ve svém oboru na špici, vzděláváním se stejně trávím doslova každý den. Ovšem, tohle neplatí snad pro jediný obor - naše učitelství. To naše je tak zastaralé, že škoda mluvit.  

 

Taky není dobré myslet si, že vzdělávání končí školou a podle mě je škoda celý život zabít vzděláváním a prací.  

 

Kdyš se ohlédneš, tak zjistíš, že tím co Tě nebaví trávíš chvilku a už toho máš plné zuby. Tím co Tě nebaví, se ale živit nedá. Představ si, že budeš žit dalších 70 let.  

 

Rozhodně jdi po tom, co Tě baví, ne po tom, co říkají rodiče.

 

VŠ není garancí dobrého příjmu. Dobrý příjem dosáhneš jedině tak, že budeš ve svém oboru dobrá a budeš se umět prodat.   (a dnešní učitel, pokud neuspěl mimo školu v praxi, tě to stěží bude schopen naučit)

 

Text uživatele: 

Jak to, že vloni jsi to zvládala a letos (2016) ne? Co je jinak? Co se změnilo?

Co jsi dělala v létě? Bylas třeba na nějaké brigádě? Bylas vůbec mimo domov? Jak vůbec vypadal o prázdninách tvůj typický den?

Text uživatele: 

1. Nepripoustela jsem si, ze me to nebaví a snažila jsem se to zvládnout.  

2. Neuvedminula jsem si, ze na naučení všeho, kdyz se jednu zkoušku učím tyden, budu potřebovat u státnic tak pul roku (alespon u matiky - ja tomu vůbec nerozumím, tak ro jedu nazpamet), na cestine musím zdolat cca 200 knih, ktere bych nela cist ted, ale nestíhám to

3. Nikdy mi nedošlo, ze takhle budu trávit další 2 roky, nebo 4 (Mgr)  

O prázdninách jsem samozřejmě v Praze nebyla, ale byla jsem na táboře, na rodinné dovolene, v Anglii, na dovolene s kamarádkami a pak takove ty jednodenní výlety. poslednich 14 dni jsem se učila na 2 zkoušky, ktere jsem neměla  hotové z léta. , doma na zadku jsem nesedela vůbec 

Text uživatele: 

A jestli je v tom jeste neco sama nevim.  

jeste mozna to, ze si uvědomuji, ze jsem stará a uz nikdy neotravin poradny cas doma. Vim, muzu si to zařídit, ale nebude to ono. Nevim, tahle myšlenka me taky děsí.  

Text uživatele: 

No na to mohu napsat jen to, co jsem napsala ve tvém druhém tématu.

http://www.mojestarosti.cz/poradna/skola-a-vzdelani/jak-vybrat-skolu/kterou-cestu-byste-si-zvolili-vy.html

Je zajímavé, že si uvědomíš, jak strašně moc musíš být doma, až když "nebýt doma" znamená "dřinu" ve škole - a že ti to, jak jsi "stará" a jak nutně musíš být doma nepřišlo na mysl když šlo o tábor, Anglii a výlety s kamarádkami.

A ono možná kdyby "být doma" znamenalo chodit někam makat od nevidim do nevidim a pak cálovat složenky, tak by ti to možná zase vrhlo jiné světlo na ten teď tak nezábavný studentský život.

Ale to tě nijak neodsuzuju, chtít si prodloužit bezstarostné mládí (nenáročné studium bez nutnosti se sama uživit) je tvém věku přirozená potřeba. Jen prostě by neškodilo si to tak nějak normálně sama sobě přiznat a nevymýšlet si výmluvy, které pak vypadají, že máš nějakou abnormální fixaci na rodiče.

Zamysli se, jestli nestuduješ něco, na co vlastně nemáš, jen si to nechceš připustit - možná kvůli svému sebevědomí, možná kvůli rodičům a pod. A jestli by ti nebylo líp, kdyby sis to přiznala. Mít nebo nemít na nějakou školu přeci neznamená jen to, že se na nějakou zkoušku se skřípěním zubů nakonec nabifluju, ale i to, že zvládnu tu psychickou zátěž aniž bych celá studia protrpěla ve stresu a že některé zkoušky mi jdou i lehce nebo mě některé věci vyloženě baví, protože studuju něco, co mě zajímá a v čem mě baví být dobrá.

Neprospělo by ti třeba si to rozhodnutí, čím v životě být a co tedy studovat, ještě odložit - třeba tím, že namísto aby ses sáčkovala k rodičům zpátky natrvalo, bys třeba sbalila kufr a vyrazila do světa na zkušenou? Možná přijdeš na to, že jsou na světě i jiná zaměstnání než ty nad kterými uvažuješ teď.