Téma: Bez sexu s žárlivou manželkou - obětovat se pro manželství?
Uživatel: vydra
Věk: 33
V prosinci 2012 se nám narodilo druhé dítě, jenže místo aby měla poporodní deprese manželka tak je mám spíš já. Když jsem hledal na netu, tak se mi zdá, jako by na mě přišla předčasně krize středního věku. Je to bláznivé v 33 bilancovat život a říkat si, že to nejlepší mám za sebou a že jsem to promrhal a před sebou už mám jen nudu a šeď. A jak se tak myšlenkami užírám, nejčastěji mě přepadává myšlenka na to, že jsem si vzal manželku když mi bylo 24 a byla to má vůbec první. Asi abych nezůstal navždy sám jsem si jí po 4 měsících vzal.
Myslím, že se můžu označit za takový ohebný prut, takže manželství bylo víceméně v pohodě. Co manželka chtěla tak se víceméně udělalo. Ale v současných návalech depresí stále přemýšlím jestli jako jo, jestli se opravdu musím obětovat i pro zbytek života? Zvlášť když v práci jsou i jiný mladý holky (opravdu nic s nima nemám) a já si říkám jestli je ta jedna opravdu jediná.
Asi od půlky těhotenství mezi námi není ani sex. V těhotenství to ještě šlo, ale od porodu mě ani ten sex neláká. Ne že by ona nemohla, ale mě se nechce. Manželka sama je z toho nešťastná a vyčítá mi, že jsem jí určitě nevěrný, ale tak to opravdu není. A tím hůř se z toho vykrucuje když není z čeho. Lustruje mi telefon, vyčítá, když jsem vyslán na služební cestu, sleduje jestli o sebe nedbám víc než před porodem.
Máme dva kluky. Dva krásný kluky. Když se podívám na sestru, která je taky rozvedená, tak tý to po rozvodu klape. Sice zůstala sama, jinýho si nenašla, ale s bývalým jsou úplně v pohodě, děti vychovávají společně, na všem se domluví. Jak znám svojí ženu, tak by to takhle harmonický asi nebylo.
Mám si zajít k psychologovi, psychiatrovi, nebo mám zatnout zuby a držet hubu a krok? Rozmlouvat s manželkou se mi o tom moc nechce, protože ta hned vytáhne rozvod bez jakékoli rozumné diskuse a samozřejmě budu ten špatný já.
Možná ani nechci radu, nebo se jí řídit nebudu, jen jsem se potřeboval vylít. Ale až přijdu domů tak sklapnu a budu stále vzorný tatínek a trochu horší manžel.
(0 lidí)
(1 člověk)
Stránka otevřena 4082x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Věk: 34
VYDR0, VYDR0…
)) DNESKA JE T0 V ŽIV0TĚ TĚŽKÉ. ŘEKLA BYCH, ŽE DNESKA KRIZE JE V KAŽDEM VZTAHU, JEN JE CHTIT ŘEŠIT, ALE MUSÍ 0BA.
JÁ ZR0VNA PŘEMÝŠLÍM NAD VĚT0U 0D CHLAPA "DEJ MI ČAS" C0 T0 PR0 NĚJ ZNAMENÁ. JENŽE TEN SE R0ZMÝŠLÍ MEZI MN0U A NAŠIM R0ČNÍM SYNEM -R0ZEVDEN0U S DVĚMA DĚTMA. SP0LU JSME 14LET A SV0JI 7LET. NEŽ JSME SE VZALI TAK BYLA TAKY KRIZE.
NA KAŽDEM ZÁLEŽI C0 0PRAVDU CHCE…
VE VAŠEM PŘÍPADĚ BYCH SE VYP0VIDALA KAMARÁD0VI ČI KAMÁRADCE A NEB0 VYHLEDALA 0DB0RNÍKA.
Věk: 33
takže jsi v podobné situaci jako by byla moje žena (jenže ona s žádnou nesoupeří). ten čas může být od měsíce do roku. záleží na něm jak intenzivně to bude chtít vyřešit. vzhledem k tomu, že o tom takhle víš můžete si o tom promluvit, proč by chtěl měnit dítě za dítě ženu za ženu? jestli bude otevřený a dokáže ze sebe dostat co ho k tomu vede a pak bude jen ve tvých rukou. buď si ho ty budeš chtít udržet a navrhneš mu řešení (kterým se mu podvolíš, aby neměl důvod odejít) nebo mu řekneš - tak v tom ti nepomůžu to si budeš muset rozhodnout sám, nebo ho rovnou pošleš do háje. nebo se ho zeptej jestli taky není tím manželstvím svázaný, myslím tou institucí. podle mě je příčinou rozvodů právě ta instituce. že dokud jsou lidé spolu, tak i když jsou spolu tak se cítí "volní". manželství je tak nějak divně sváže a přestává to být ono.
Nevím co chceš slyšet, jaké si to uděláme, takové to máme. Pokud svoje manželství vidíš jako šeď a nudu, tak je asi někde chyba, nemyslíš? A podle Tvého „vylití" bych typovala, že se ve snažení nepředřeš. Jo myslím že vymýšlíš a je to Tvoje chyba, potřeboval bys točku mezi voči, třeba by se Ti rozsvítilo. Ale pochybuji, přemejšlíš šmudlou a mozek krní°°°°°°°°
máš pravdu, nevím co chci slyšet. a z tvé reakce soudím, že jsi zaměřená proti mužům, nebo ti chybí jakákoli empatie a v tom případě nevím proč tak moc toužíš sem přispívat.
já chci taky radu…
Vydro, proti mužům nic nemám, ale bezcharakterní ufňukánci mi pijí krev.
člověk ve stavu vydry není bezcharaktení, kde čteš, že dělá něco odsouzeníhodného… ufńukánek… potřeboval ve vypsat… a ty ho posílá ve vycpat… taky mě napadá to co jeho, jsi tu proto, abys pomohla těm, kterým můžeš, neebo proto, abys jim ukázala, jak jsou ve tvých očích darební… (bacha, svatorář se častným ukazováním může ošoupat…)
Píši svůj názor a bezcharakterní je. Pokud vidíš někde svatozář, asi to chce odborníka, ale oční to nebude.
Ahoj,
podle toho co píšeš se mi zdá, že jsi sám v sobě jaksi ztracený. Asi by teda bylo nejlepší začít u sebe. Najít prostě nějakou radost v životě. Najít si smysl, který tě bude naplňovat a těšit. Jak už se tady nespočetně kát probíralo, každý to má jinak. Vždycky si lae myslím, že se u těch radostných a spokojených lidí objevuj jako životní smysl láska. Je to slovo, co se používá dost často, ale ten pravý smysl se dost vytrácí. To by bylo na dlouhé povídání.
Pokud ti to není proti srsti, klidně si zkus najít nějakého psychologa. Klidně si jich vyzkoušej víc a zůstaň u toho, který je ti sympatický. Není to ale nutnost. Člověk to může zvládnout i sám. Existuje spousta knih (tady ale nemůžu radit).
Co třeba nějaký koníček? Máš něco? Myslím něco, co bys dělal rád. Něco z čeho bys měl po rodině a práci radost. Pokecat s kamarádama…
Víš, kdybys našel sám sebe, možná by ti to pak pomohlo ve vztahu s manželkou. Tam to bude asi těžký. Píšeš, že s ní o svých problémech mluvit nemůžeš, jelikož se začne ohánět rozvodem. Navíc ti nevěří a myslí si, že máš milenku. Někdy prostě ani ženská neví, co přesně co by chtěla a pak vymýšlí kraviny. No a nerozhodný mužský jí asi moc nepomůže. Kde je teda chyba? Vždycky bývá na obou stranách.
Základem dobrého vztahu je to, že si oba můžou věřit, že se respektují. Ale ne jen to, že "ona" se musí smířit s tím, jaký jsem. Ale i to, že já jsem empatický vůči "ní". Zkus ženu něčím mile překvapit. Můžou to být maličkosti. Úsměv a ochota, když to nečeká. To může vztah nakopnout. Respektive nakopnout to dobré v nás. Píšu "může" - záleží totiž na obou.
Osobně si ale myslím, že z toho, co píšeš, by ti mohl pomoct někdo, kdo tě nasměruje, kdo ti dá naději, že změna je možná, jak tebe, tak vašeho soužití. Vášeň a chuť k sexu se těžko hledá někde, kde stojí unavený a zmatený člověk.
Neboj se a zkus zajít, jak už jsem psala, k psychologovi. Třeba to pro tebe bude dobrý začátek. Třeba i něčeho, co pak zvládneš sám. Protože to je důležité, chtít a snažit se sám se sbou něco udělat.
Každopádně hodně štěstí. A moje rady ber jako rady Jsou to jen a jen moje zkušenosti a názory.
No to je tak, když se 24 letý pubertální blb ožení… nezralý na partnerství, natož na manželství, natož na rodičovství!! Ženit se po 4 měsících známosti je nezodpovědnost a činem nevyzrálého člověka. Ostatně, ani nyní, když máš 33, o mnoho více rozumu nemáš. Tebou uvedený věk mi nesedí, dle tvého vyjadřování bych tě odhadla tak maximálně na 25…
Pokud máš pocit, že jsi svůj život promrhal, pak je mi upřímně líto tvé ženy a dětí. Nejsou pro tebe důležití.
Ohebný prut říkáš? Ohebný prut nemůže být oporou, ani dobrým právoplatným partnerem. Ty nemáš vlastní vůli, že potřebuješ, aby ti někdo říkal, co se má udělat a jak? V tom případě vše leží na tvé ženě a ty jsi jen do počtu.
Ale partnerství je o něčem jiném. Takovou základní věc tě rodiče nenaučili?
Pokud je pro tebe rodina, děti, žena obětováním, pak díky pěkně!!
Že tě žena podezřívá z nevěry se ani nedivím, když se chováš jako pitomec, pro kterého jeho žena a milování s ní není důležité.
Mezi vámi není funkční komunikace. Rozhodně doporučuji- kvalitní manželskou poradnu. A pěkně oba dva. Potřebujete ji totiž jako sůl. Tvá žena asi taky nebyla příliš rozumná, vdávat se po 4 měsíční známosti.
Pokud byste byli bez dětí, je možný rozvod. Ale zde jsou děti, a to je velký závazek. To jsi měl vědět, když jsi vstupoval do manželství. Ty se vyjadřuješ, jako by ti byli všichni, a především vaše děti ukradení, takový dojem na mne děláš, promiň.
To je vše!!
Název tématu obětovat se pro manželství, tak to prostě ne.
Nikdo se pro nikoho nemá nikdy obětovat. To je jenom taková fráze a omluva pro neochotu něco na sobě změnit. Alespoň pro mě.
Je to velice složité téma: Obětovat se z lásky nebo z povinnosti? Těžko to vyjádřit jednou větou. Když se chceš obětovat tak se obětuj, pokud ti to dává uspokojení, ale smysl života má jenom láska a radost. Manželství má dávat účastníkům radost, podobně děti si pořizujeme z lásky a pro radost a ne abychom se jim obětovali, dětem tím nijak nepomůžeme. Bůh nechce, abychom se trápili.
Chceš-li někoho, nebo něco změnit, musíš začít měnit v prvé řadě sebe. Beze změny k žádné změně nedojde.
Přeji ti v životě jenom to nejlepší.
ahoj,
nevím, jestli mám vůbec právo ti něco radit, už jenom vzhledem k mému věku asi nemám tolik zkušeností jako ty, ale zarazilo mě, že jsi nenapsal prakticky nic o své ženě- tedy kromě toho, že tě podezírá z nevěry.
Vzpomeň si, jaké to bylo, když jste spolu začínali chodit a na vaše nejlepší společné chvilky. Zamyslise nad tím, co na ní oceňuješ, co vlastně od vašeho vztahu očekáváš.
Chápu, že jestli jsi měl problém najít si partnerku v dvacetiněco a tohle byla tvá první známost, tak uvažuješ nad tím, co by mohlo být atd. Ale ruku na srdce, myslíš, že by jsi byl schopný, potažmo tvoje okolí, ten čas te´d dohnat a to takovým způsobem, který by tobě vyhovoval? Źe je po tobě na trhu vztahů "poptávka"? Přece jenom, jak už se to může zdát lákavý, najít vhodného partnera není zas až takjednoduché, as věkem se to jaksi ještě zhoršuje. Dovedeš si představit zase o někoho bojovat? Nemít "svý" jistý?
Nehledě na to, že to všechno bylo tvoje rozhodnutí, tvá volba. A za svoje rozhodnutí jsme zodpovědní. A ty jsi zodpovědný hlavně za své děti a ve chvíli, kdy je opustíš, tak i když se budeš snažit sebevíc, váš vztah to rozhodně dost postihne.
taky mi trošku příjde, že se až moc lituješ, chápu, že píšeš, keyž ti není zrovna nejlíp, ale snaž se na všechno podívat trošičku víc svrchu.
Říkáš, že jsi ohebný a dost se dělalo, co chtěla manželka, ale zajímalo by mě, jak ona ti dává najevo, že si tě váží, má tě ráda atd.
Hele, já bych jí asi prostě na rovinu řekla, že mám nějaký problém, že mě něco moc trápí a že mě ničí, když si myslí, že mám někoho jiného, ž eje to blbost. A taky zašla ke schopnému(!!!! ) psychologovi. A pokud tomu bude ona otevřená, tak třeba do poradny, ke kouči atd…
Možná pomůže, když si najdete nějakou společnou aktivitu, během které budete spolu, znovu se sblížíte atd.
Věk: 32
Město:Východní čechy
Ahoj,
právě si něčím podobným procházím. Už na to, že u nás to je v předposlední fázi. Problém nastal narozením syna. Ženu znám od základní školy a jsem starý (mladý) jako ty. Vždy jsme spolu sdílely "realitu " a "komunikaci“. Narozením dítěte se to změnilo a k tomu se přidaly rozdílné názory na výchovu a zdraví. Syn je pro mě to nejdůležitější a o to těžší bylo akceptovat pokyny ženy.
Toto je plíživý stav, který nepoznáš. Jsi vnitřně rozladěný a stav se stupňuje. To je stav, který právě prožíváš.
U mě nastal bod, kdy jsem pochopil, že mít dům, dítě, manželku … není konečný stav (na rozdíl od mé ženy), ale začátek. A to nás roztrhlo. Ona žije v minulosti, já chci budoucnost. "Realita“ nás dvou je jinde. „Komunikace“ není, protože se na ničem neshodneme a vztah NENÍ.
Jestli ti mohu dát radu. Zkus „komunikaci“. Bavte se o čemkoliv co není konfliktní téma. Papež, politika, zvířata, kytky…. A potom zkus začít sdílet „realitu“. Vař s ní, jezděte na výlety ….
Jestli to už nepůjde. Je bohužel konec. Život jde dál, jsme mladí, můžeme bez problému začít znova. Já říkám, že je lepší se rozvézt dřív a v klidu, než později a v hádkách. Budeš vychovávat kluky ještě dalších min. 15 let. Na to především mysli.
