Téma: Jsem lesbička a mám problém pozvat holku na rande - co s tím?

Ahoj, pokud sama myslíš, že to má hlubší příčinu a nejsi schopná to sama zpracovávat, pak nezbyde, než ti dát otřepanou radu - jít za psychologem . Ten by to spíš poodhlalil, možná bys přišla na něco nového, začla vidět věci jinak atp.

Nedostatek sebelásky - co tím míníš? Nemáš se ráda? Myslíš, že máš hroznou povahu či vzhled či obojí?

A cítila ses nemilovaná - vyrůstala jsi s oběma rodiči? Jak ti dávali najevo, že tě nemají dostatečně rádi? Seš s tím smířená a bereš to tak, jak to je?

A čeho konkrétně se bojíš, když bys měla jít do té akce? Že selžeš, anebo že budeš odmítnuta atp. ?

Hanbím sa osloviť pozvať. Rodičia sa nevedia so mnou pozhovárať. Sú to tiež antitalenty na lásku. Nikdy sa so mnou nebavili o láske. Nechápali má. Moje témy a svet neboli ich. No strach že to nevyjde, ja dlho nevydržím ani v priateľskom zvazku, som samotár, mám stálych kamosov ale nemôžem ich vidieť často lebo mi začnú liezť  na nervy. Myslím že som už zrelá na lásku totálne len ten prvý krok, ja mám tu smolu že má nikto nezavola na rande takže je to na mne tak to chápem. Nedostatok sebalaske preto že logicky si sa milujem tak urobím pre seba maximum  a ja nemám pocit že robím  

To je smutné, že se vaše světy s rodiči nestřetávají. úplně chápu, jak tě muselo, hlavně jako mladší děvčicu, štvát a mrzet… a bohužel ti to nadělalo problémy to tvého budování vztahů a vůbec tvého života. Pokud s tím neumíš zacházet a vyrovnávat se s tím sama a způsobuje-li ti to komplikace v tvém běžném životě, pak bys s tím asi opravdu potřebovala pomoci. Na druhou stranu, už se na rodiče nemusíš obracet, život máš již ve svých rukou a bylo by dobré to buď vyřešit, nebo se od toho odpoutat. Můžeš se  tom dál piplat, ale nemusíš, volba je na tobě, pravda je ta, že  je to velmi náročné a mimořádně bolestivé.

Ještě podstatnější, než prchavé a vratké lásky-nelásky jsou ti přátelé a kamarádi. Ale zase chápu, že ti lezou na nervy… to máme stejně . To ale není nic špatnýho. Možná se na to díváš moc negativně - copak jim vadíš? Vadí jim to, jaká jsi? Snad i nadále spolu udržujete nějaké, i když ne tak časté kontakty, hmm? Pokud tě berou, jaká jsi i s tvoji povahou, což je dost možné, pak je to dobrá zpráva. Blbý je, že ty sama to vidíš jako chybu - buď to přijmi, jako část své přirozené povahy, anebo na tom zapracuj, buď s nimi více a hledej na nich pozitiva. Ovšem myslím, že přijetí by bylo asi lepší . Ti nejvěrnější s tebou zůstanou tak jako tak!

A proč pro sebe neděláš maximum? Neděláš třeba své koníčky? Máš práci, co tě baví? Koupíš si občas pro radost něco na sebe, nebo něco, po čem jsi dlouho toužila? Pořád moc nevím, co nesebláska znamená, ale to je asi moje chyba . Horší by bylo, pokud by ses sama trýznila a nemyslím tím fyzicky, ale tím, že bys ze sebe vydávala maximum, ale na sebe vůbec nemyslela, neměla z toho radost a ve skrytu duše trpěla.

Ale chce to opravdu odvahu, pokud chceš sama někoho oslovit a nečekat, až to udělá někdo jiný - což ty chceš a  to je moc dobře - pak se musíš překonat a z případného odmítnutí si nic nedělat!

Citim od žien náklonnosť ale žiadna má nezavola. Rozmýšľam či aj ich to tak trápi ako mňa.  

Nedokážem byť sama sebou lebo som iná ako väčšina a nemam odvahu byť sama sebou vvtejto spoločnosti. Robím v nemocnici a keď sa mi chce hlasno zasmiať tak to neurobím lebo ako by to vyzeralo, čo by si o mne pomysleli, z tohto potom plynie nervozita že neviem byť sama sebou, nemôžem sa slobodne prejaviť a nervozita blokuje akokeby moje sebavedomie a uvoľnenosť čiže môj problém je jasný _ strach z názorov druhých. Pokrocila som v tomto ale ešte to treba doladiť.  

Vadí mi svet založený na posudzovaní výkonu. Som v praci a musím sa prispôsobi aby boli so mnou spokojní. Lebo ak nebudú tak príde kritika a tá má na mňa priam zničujúci efekt lebo ja som veľmi dokonalý človek. Nie som namyslená vôbec, iba sa tak chápem a vnímam. No a tak sa prispôsobujem že nemôžem byť sama sebou. Čiže potom som nervózna a neviem sa uvoľniť byť v pohode v spoločnosti a nemam chuť na nikoho a na nič

asi to tak nehrotí,  ale možné to je. Nic si z toho nedělej, svět se nezhroutí, když se ti neozvou

Nevnímej to tak, že ti způsobí nervozitu, ale ber to, jako daň ze své odlišnosti. V jistých věcech se musíme přizpůsobovat, bohužel to občas jinak nejde. A ty sama víš, že to v jistých chvílích nejde. Ale ber to jako samozřejmost, nikoliv jako něco, co tě rozhodí a znervozní. Prostě to tak je. Až půjdeš třeba na záchod, vybuchneš smíchy tam, takže to pustíš prostě později .

Myslím, že na tom, aby ses cítila dobře a rozhodně stále zůstávala sama sebou i v situacích, kdy je to méně žádoucí, se dá pracovat O spoustě věcí přece ostatní nemusí vědět, jen ty, ve své hlavě

Spomínam si, čo povedal Richard Faymann- načo si robiť starosti s názormi druhých ľudí.

A ty si dokonalá, len ak ťa ostatní prijmú?

To je nezmyseľ. Vačšina ostatných sú idioti. A páčiť sa idiotovi je strata času, pravda, ak mi nešéfuje. Tam je to zasa veľmi osožné.

"Vačšina ostatných sú idioti "    

  Náhodou super názor, je potřeba si ho často opakovat  

Že? !!!!  

Přesně tak!  

A zároveň nesmíme myslet na to, pro jak velké množství lidí jsme idioti my  

Určitě bych v tom nehledal hluboké příčiny. Co bylo, bylo, dloubání se v minulosti, hledání viníka a ukazování na něj prstem by v tomto případě nevedlo k vyřešení.  Příčiny musíš hledat v sobě a ve své přítomnosti.

Ale abychom to udělali snadnější, zde to je:

První viníci jsou rodiče. Ti v první řadě jsou zodpovědní za to, jakým moudrům a dovednostem své dítě naučí.

Druhý viník je škola. Základ od rodičů, by škola měla dál rozvíjet. Jenomže my měli tu smůlu, že jsme měli ruský – propagandistický styl vychovávají dobré otroky, ne schopné jedince.  

No a třetím viníkem je společnost. Na Slovensku se silným křesťanským vlivem, která odsuzuje vše odlišné a nemá ráda, když se nežije podle šablon.  

Jenomže. Ty si musíš uvědomit, že svůj život můžeš ovlivňovat pouze Ty. To co udělají ostatní má ve skutečnosti mnohem menší vliv, než si myslíme. Důležité je to, co uděláme my.

Takže zde bychom mohli hledat klíč k úspěchu:

Ty máš strach z odmítnutí. Bojíš že, že si uděláš ostudu. Bojíš se odmítnutí. Bojíš se, co řekne okolí.  

Jenomže okolí to je tak nějak jedno.  

Kolik máš známých? Kamarádů, kolegů, sousedů, … 500?

Kolik hodin denně věnuješ každé osobě? Většinou 0. Většinou myslíš o sobě a o svých starostech.  

Světě div se, ale každý to máme stejně.  

Proto je potřeba pochopit, že to vnímání strachu z toho co si myslí okolí je přehnané a je pouze v naší hlavě. Ostatní myslí o sobě a o tom, co se jim nepovedlo. Takže …

Pozveš holku a ona nebude chtít? No a co? Přece není nikde napsáno, že se tobě líbí každý, nebo ano? Proto je přirozené, že ani ty se nebudeš líbit každému.  

Seznamování není budování závazků. Seznamování znamená, že se jdeme pobavit a zjistit, zda by nám to vůbec šlo a zda to mezi námi jiskří. Odmítnutí je proto přirozená součást.

Není se čeho bát. Resp. je, ale uvědom si, že odvaha není absence strachu. Odvaha je překonávání strachu.  

Všichni to máme stejně jako ty.  

Takže nezbývá než začít dělat to, z čeho máš strach. Pokud to budeš dostatečně dlouho, strach přejde a staneš se v tom mistr.

Diky moc. Je to tak. Odvahu, srdce

"Kolik hodin denně věnuješ každé osobě? Většinou 0. Většinou myslíš o sobě a o svých starostech.  

Světě div se, ale každý to máme stejně.  "

Výstižné 

Hloupá je ta výchova, kdy dítě od mládí slyší "co by tomu řekli lidé? "

Super koment! Dakujem

Čoho sa vlastně bojíš? Že ťa odmietnu? Áno, to sa stáva a hoci je to nepríjemné, stáva sa to každému. Alebo sa cítiš trápne len za to, že  niekomu dávaš najavo náklonnosť? Tímto niekedy "trpia" malé deti, hanbia sa a búchajú sa peračníkmi, a može to samozrejme pretrvať aj do pozdnejšieho veku. Moj starký se tiež strašně hanbil, no treba sa osmeliť, život plynie. Veď tam vonku na teba už isto niekto netrpezlivo čaká.  

Presne. Ukázať náklonnosť a ze sklamem očakávania druhej strany a tým pádom mi to odoberie sebavedomie.  

Tie pocity že nie som dosť dobrá, pritom viem že som úžasná a jedinečná. Divné.  

Ale, ja som tiež úžasná a jedinečná, vitaj v klube; D. Ale ak taká som, nepotrebujem to od ostatných potrvdiť. Diamant je diamant, aj keď ho niekto považuje za sklo.

Sebavedomie znamená, že človek si je seba vedomý, svojich kvalít, svojej ceny a druhí ľudia tým neotrasú.

Inými slovami, považuje sa za celkom súcu osobu a je zo sebou spokojný. Má sa rád.

Pre mňa napríklad je doležité, cosi o mne myslí moj manžel, a ako sa so mnou cíti, moje deti- no dajme tomu, ale inú matku už mať nebudú. Moje priateľky a spriatelené susedy, niektoré teda iba, ale dobrí susedia sú základ, a tiež moj obvodný lekár o mojom zdraví, a moje kolegyne a šéf. Hotovo. To sú ľudia, ktorých potrebujem a niektorých mám aj rada. Zvyšku želám všetko dobré, ale ak si nevšimli mojho génia, nuž tak len ku vlastnej škode.

Takže sa prijmi a buď so sebou spokojná, s tým aká si, a ak s niečim spokojná nie si, zmeň to.  A ostatní to buď prijmú, alebo nie, ale potom to už nemusí byť tvoj problém.

Mas pravdu Plaminek

Úplně se v tom nevyznám, je to trošičku zamotané. Chápu to správně, že jsi žena a líbí se ti ženy? Tak navštiv "tomu určené kavárny", nebojím se, že by jsi se tam neseznámila.  

Dakujem vsetkym, zoberem si všetky rady k srdcu a so vsetkymi viac menej suhlasim.  

Ked ja stretnem tu zenu / zeny a podlomia sa mi nohy, zrychli pulz a znervozniem a citim napatie.  

Cize jedina cesta je byt uvolnena a nemysliet na tie pocity. A vtedy to tak dopadne ze nespravim ziadny krok lebo mi je prijemne neriesit lasku a pocity, Som znamenie panna. Dakto sa raz vyjadril ze pre lasku suche znamenie.  

Byt sam sebou znamena zmenit svet. A to je tazky job.