Téma: Až já budu velká, bude ze mě selka - aneb splnění dětských snů

první co mě napadlo, že napíšu, že mě se dětský sen nesplnil, jelikož jsem chtěla být princezna. když jsem se nad tím zamyslela, tak musím názor změnit. jelikož jsem jako malá žila a bydlela v areálu Zoo Lešná, kde se i nachází zámek Lešná, kde jsem si v jeho zákoutích často hrála, tak jsem vlastně žila tak trochu jako princeznaa v dospělosti jsem měla to štěstí potkat muže, kteří se ke mě chovali s láskou, úctou a mohla jsem se cítit v jejich přítomnosti jako ta "princezna".... i když to nakonec nedopadlo a naše cesty se rozešly, tak mě se dětský sen být princeznou na pár krásných okamžiků splnil....

JJ... být princeznou... jsme chtěly asi všechny 

  Já ne, ..... já chtěla být Ribanou...

jj... a je z Tebe indiánská stařena, že?   

... až na ten roh... úplná moje dvojnice....

Taky jsem chtěla být princeznou jako Ivana Andrlová v Princové jsou na draka. Pak pošťačkou, doktorkou, zpěvačkou, modelkou, klapkou u filmu, kastelánkou, prodavačkou, učitelkou, knihovnicí.  Před pubertou jsem chtěla být Tomem Cruisem, protože se mi líbil. Kamarádka byla jako Nicole Kidman a já Tom.  Ona mi říkala Tome a já jí Nicole. Vytáhla jsem starší sestře nejlepší věci ze skříně a nakupovali jsme jako.

Mě se dětský sen nesplnil, ale co si pamatuju, tak jsem chtěla být učitelkou, vždycky jsem si vyrobila sešity a vymyslela jsem si jména žáků a dostaly diktát a nebo počítání a já naschvál jsem někomu udělala chyby, abych měla pak co opravovat, ale pak mě to přešlo a učitelkou bych opravdu být nechtěla.

BArčo, já jsem ta, které se splnil dětský sen... a zcela jistě ne jeden. Jsem městské dítě, které vždycky chtělo být mezi zvířaty. Dnes mám statek, koně, prasátka, slepičky, psy, kočky, potkánky, měla jsem a možná zas budu mít ovečky a kozenky, činčily, osmáky, želvu, veverku, ježka, loskutáka, andulku, a blechy všech výše jmenovaných... Toužila jsem být mezi kytičkama a tak jsme s dcerou otevřely květinářství - okolnosti nás přinutily ho dočasně opustit, ale není všem dnům konec,   Pohybuji se v okruhu lidí, kteří mi umožňují radovat se z výsledků jejich práce - povídky, obrazy, keramika - výtvarno všeho druhu a podílet se na tom. Vždycky jsem chtěla bý svobodný člověk - vnitřně svobodný - i to se mi poštěstilo, takže ano, plní se mi sny, nejen dětské a nepřestávám snít - létám balonem... mám krásné obrazy... úžasná zvířata.... skvělé přátele od Aše po Košice a i dál jsem zdravá...   dělám, co mě baví, mám úžasnou dceru, se kterou se v základních věcech nerozcházíme v názoru a respektujeme se, dospělá dcera je víc kamarádka než dítko, na něž je třeba dohlížet - i to byl můj sen, protože takový vztah bohužel se svou maminkou nemám...   krásný večer... jdu si snít

ještě si vzpomínám, že kromě princezny, kadeřnice, zpěvačky.... jsem chtěla být popelářem, a jak je vidět, tak by nebyl problém si tohle přání ještě někdy splnit.

dneska k popelarum jen tak nekoho neberou  

u nas ve firme ktera svazi odpady jsou hoooodne dlouhe poradniky na to kdo bude jezdit s popelarskym autem, pry je to dost dobre placene 

kdysi kdyz byl nekdo popelar tak se na neho vsichni divali spatne

kdyby ze světa zmizeli manageři a popeláři, toho prvního bychom si dloooouho nevšimli, to druhé by nás trápilo do týdne zcela jistě... Žádná lidská práce si nezaslouží, aby se na ní koukalo přes prsty, protože nikdo jiný než člověk jí neudělá a děláme to jeden pro druhého i když si to možná neuvědomujeme a mnozí to primárně dělají pro peníze

Chtěl jsem se stát policistou, ale rozhodl jsem se, že si raději dodělám střední školu.

Chtěla jsem najít video, když se tak ptají dětí ve školkách. Viděli jste to někdy v tv? Děti jsou bezprostřední a jejich odpovědi se zdůvodněním jsou kouzelně úsměvné. Škoda, nenašla jsem....

Kdysi se nás ptali ve školách každý rok, čím bychom chtěli být. V první třídě jsem napsala, že papaláš. Nevěděla jsem, co to slovo znamená, ale tušila jsem, že je to někdo, kdo se má hooodně dobře. Když jsem to řekla doma, maminka byla na mrtvici, lomila rukama a říkala - tebe holka jednou za tu hubu zavřou... Nezavřeli, ale ani jsem se nenaučila něco jiného si myslet a něco jiného říkat.

Já chtěl být horníkem (jsem z Ostravy) nebo popelářem, ale paní učitelka mi vždy místo toho psala do "záznamů" doktor, protože jsem měl samé 1. Tím teda nejsem.  

Ale asi 2 roky jsem měl vše, co jsem si mohl kdy přát, to byla paráda. A pak se to podělalo. Naštěstí to zas vypadá, že se hrnu nahoru z těch sraček (pardon).  (i když co je pro koho srajda, že... )

Vždycky, když mám pocit, že všecko jde jak má a spokojeně si lebedím, pomalu očekávám, odkud "to" přijde... a ono přijde.   

a v tom očekávání průseru je zakopaný pes, BArčo...

Vím jak to myslíš, ale jsou věci, které nelze ovlivnit pozit. myšlením a podobně.

Každý měl v dětství nějaký sen o tom, čím by byl. I ti, co dneska skončili jako bezdomovci na ulici a nejsou ničím.

Samčo, nesouhlasím.... bezdomovcem se může stát při "troše smůly" každý, ale neznamená to, že ničím není... a někteří i převyšují.

A čím jsou Barčo, když jsou na ulici?

 Asi deset procent lidí bez přístřeší má maturitu. Mezi touto skupinou obyvatel je cca 2,6 procenta lidí s vysokoškolským vzděláním. (Zdroj)

Já vím, že na ulici se může dostat každý. Nepsala jsem, že ne.

... v  našem městě je už pár roků na ulici jeden bývalý, schopný právník...

Barčo, vzhledem k tomu, že kromě IQ existuje i EQ - je to dané. To jestli jsem pracovitý nebo líný, schopný se vypořádat se stresem nebo ne, jestli mám cíle nebo jen přežívám není závislé na inteligenci související se vzděláváním, ale na té druhé, sociální. Velmi dobře vím o čem mluvím, neb mám co do činění s jednou paní, která by se s přehledem dala označit za bezdomovce, protože ačkoli má dva domy  v nichž bydlí dvě její děti, doma jí nikdo nechce, takže bydlí jinde a za to, že tam bydlí by měla odvádět určité penzum práce dokonce  související s jejím oborem což se děje víceméně bídně a jen pod určitým tlakem.... zájem na tom něco změnit nemá, a upřímně jak k dílu, tak k sobě - zanedbaná, v bytě neuklizeno a práce vypadá podobně. JInak je samosebou registrovaná na ÚP bez šance si najít zaměstnání, protože s tím jak vypadá by to musela být práce, kde na ní nebude vidět a s její morálkou je to tak na týden, než na to přijdou, že je netahavá. Vzdělání s tím opravdu moc nesouvisí. JSou lidé, kteří se nešťastnou shodou okolností dostanou na ulici, ano, může se to stát komukoli, ale ti, co tam zústávají pro to mají dispozice, ostatní se z blbé situace vlastním přičiněním dostanou zpět do "normálu". Cesty jsou pro každého, jen musí chtít...

Stačí, že budu často nemocná a nikdo mě nebude chtít nastálo zaměstnat. Kouká se i na to v dnešní době. Bohužel. Nemůžu za to, že mám slabou imunitu a vadí mi průvan. Práci mám, ale jen brigády.

SAmčo, samozřejmě nemůžeš za to, že máš slabou imunitu, na druhou stranu za to nemůže ani tvůj zaměstnavatel, určitě dřív nebo později najdeš práci, kde nebudeš v průvanu. A ty jsi bezdomovec? Instalater, který dělá melouchy a nemá na bydlení na něj třeba nemá dočasně, ostatně pronájem jedné místnosti bude podle lokality od 2 do 5 tisíc, takže až rozvine své podnikání, zbude i na nájem, podnájem, ubytovnu. Další věc je, že je spousta lidí, kteří by měli práci a eventuelně třeba i měli kde bydlet, kdyby fungovali širší rodinné vztahy. A nemusí jít o rozhádané vztahy, nefunkční jsou i ty formálně sliušné a klidné - znakem je nezájem. Jsme celkem slušná a poměrně rozvětvená rodina, ale když jsem zústala bez střechy nad hlavou ze dne na den já, nikdo z mých příbuzných, kteří by eventuelně i mohli pomoci, se ani nezeptal, jestli třeba něco není potřeba. Tož tak, holt svět je dnes takovej, že každej má zodpovědnost za sebe, plnou zodpovědnost, nelze jí transforrmovat na jiného a bohužel, ač je to k pláči, ani v krizových chvílích a stavech ani na stát...

Ahoj megero, dávala jsem ti smajlíka za článek výše,  jak tam píšeš o IQ a EQ a není tam. Jen ten od Julie. Jak je to možné?

To mě mrzí. Ale nakonec jsi se z toho dostala, ne? Nebo Ti někdo pomohl?

Ano, dostala a pomohla mi spousta lidí, bez kterých by mi bylo o hodně hůř, ale pominu-li dceru a maminku, jichž se to vlastně týkalo také, tak z rodiny nikdo - manžel se odstěhoval ten den, zábavné sestřenice s níž jsem v průběžném kontaktu nezvedla ani telefon, 2 žijící tedy a jejich děti nejspíš dodnes nemají tušení, že by snad bývaly mohly... ale zato spousta cizích lidí se nejen angažovala, ale dokázala zorganizovat i pomoc dalších... už je to přes dva rokyxy a jasně, jsme jako ve vatičce, pohoda, ale kamarádi, kteří se přátelstvím nejvíc oháněli se v tu dobu někde pozapomněli a naopak lidé, které jsem znala jen okrajově třeba z webu se ukázali jako spolehliví a nadšení a pracovití. Průsery jsou tu od toho, abychom je řešili a abychom si uspořádali hodnoty a protřeli oči, uši i mozkové závity Za smajlíka dík, ale to nemuselo být, stačí, když z textu vzejde nějaký pocit

Tak já znám instalatéra - bezdomovce, který chodí různě vypomáhat, uživí se, ale na bydlení nezbývá. Kde spí atd jsem se neptala, ale je něčím. A takových bude spousta.

Já chtěl být rytíř a pirát... To se mi asi nikdy nesplní... Líbilo se mi, že se do nich zamilovávaly krásné ženy...

Myslím, že rytířem můžeš být i bez koně, meče a brnění a ženy se klidně můžou zamilovávat i tak  

Já jsem jako malá strašně ráda psala různé pohádky a příběhy a snila jsem o tom, že budu psát knihy, které budou číst lidi na celém světě. Přiznám se, že mě ten sen něco napsat tak úplně nepustil. Třeba se to jednou povede...

Jejda, ty seš ale miloučká... Já taky slíbil nedávno narozené neteřince, že jí napíši knížku a teď mě její rodiče uhánějí... Asi budu muset začít...