Téma: Nezaměstnaná a bez praxe na ÚP - cítím zoufalost, beznaděj a úzkost

Vy máte jednu výhodu a to je mládí. Práci jistě najdete, znáte své přednosti a vědomosti, znáte svou cenu, víte co umíte. Když nabízíte sebe, nabízíte svému zaměstnavateli zisk, pokud budete spolehlivá a dělat svou práci zodpovědně, bude ve Vás mít poklad. Hledejte tak dlouho, až najdete zaměstnavatele, který si Vás zaslouží. Pavla 

Chápu, jak se asi cítíš, taky už jsem byla několikrát bez práce a to bydlím v Brně a vysokou jsem dokončila. Je důležité to nevzdat a pořád se snažit. Každý den (nebo alespoň každý druhý den) procházet nabídky práce, odpovídat i na nabídky, které třeba nejsou úplně podle Tvých představ - to ale neznamená vzít jakoukoli práci, třeba za nedůstojnýách podmínek. Důležité je chodit alespoň na ty brigády, aby pak potenciální zaměstnavatel viděl, žes jen neseděla doma s rukama v klíně. Pokud to je/bude brigáda vztahující se k oboru, ve kterém bys chtěla pracovat, tím lépe. Důležité je taky pracovat na svých dovednostech a schopnostech - zlepšit si třeba jazyky, práci s počítačem, udělat si nějaký rekvalifikační kurz. Můžeš se také zkusit poohlédnout po nějaké dobrovolnické práci - není to sice placené, ale zaplní Ti to nějaký čas, pomůže Ti to získat pocit, že děláš něco smysluplného a že jsi pro někoho důležitá, a alespoň tropchu Ti to - tedy doufám - zvedne sebevědomí.

Sebevědomí je totiž při hledání práce strašně důležité. To, co Ti Pavla napsala je strašně hezké a v podstatě pravdivé, ale ne všichni mladí lidé jsou sebevědomí dravci, kteří umí prodat svoje schopnosti (opět vlastní zkušenost). Já sebevědomím taky nijak zvlášť nehýřím, takže i pro mě je často hodně těžké umět se "prodat". Ale je na tom potřeba pracovat - umět ocenit svoje úspěchy a svoje nedostatky brát jako motivaci k práci na sobě. Přeji Ti, ať se Ti brzy podaří vhodnou práci najít!  

Pavla a sociální pracovnice: Děkuji vám. Co se týče jazyků, mám státnici z angličtiny, a rekvalifikační kurz jsem dělala také (a bylo to v příbuzném oboru). Takže fakt se snažím. Mně přijde, že jsem na začátku života a úplně bez šance.

Ahoj,

dobře znám ty pocity beznaděje. Cítím je pořád, i když mám práci, ale to už pak zase uvažuju, že není z oboru, je obecně braná jako podřadná a každý se diví, že ji mám (mám vysokou - Bc. a dělám servírku). Ale já jsem ráda, že aspoň něco mám a ano, není to práce snů, je náročná (fyzicky), ale není to nejhorší.. Přála bych ti tak, abys cokoliv, co budeš dělat, dělala s radostí a ne s dalšími pocity beznaděje. Myslíš, že bys dokázala ještě sehnat brigády? Jde o to, aby se člověk aspoň trochu zaměstnal. Vím, že sedět doma je dost hrozný, člověk se i "rozleží" a pak se mu nechce už vůbec nic. Nebo to dobrovolnictví, jak už tady je napsáno. Jde o to pokusit se zaplnit čas. Pak budeš vzpomínat na to, kolik jsi ho měla (volnýho) a jak to bylo krásný (ale sama teď víš, že to není zase taková pecka :) Kdybys měla odvahu a měla za kým jít, nepřemýšlela jsi o přestěhování? Mě občas taky napadne, ale stále se bojím.

A s nedokončenou vysokou se moc netrap. I když vím, že teď je to pro teba aktuální a citlivý. Ale není všem dnům konec. To, že nemáš vysokou, že jsi to prostě nezvládla, neznamená, že jsi špatný nedobrý člověk. Naopak - poznala jsi, že na to nemáš a v tomhle poznání vidím velkou sílu. Třeba byla vysoká jen špatně vybraná, teď si dáš čas a pak zkusíš tu, která by tě zajímala víc. Já jsem taky z první vš odešla, měla jsem šílený výčitky, ale po pár letech si "sedly" a dneska to beru jako zajímavou zkušenost. A vůbec nelituju, že jsem z ní odešla, protože to daný povolání bych stejně nechtěla dělat. … Ještě se zeptám - jak to máš s rodiči? Vyčítají, nebo tě podporují? Nebo jsi celý dny doma sama? … Zkus si naplánovat do diáře program. Klidně nahrubo. Práci, odpočinek. I kdybys měla doma (u babiček…) pomáhat. Nebo se třeba mluví o hlídání dětí (že ho je málo), nenapadlo tě přivydělat si tímto? Případně výpomoc starým lidem.

Zkus si nepřipadat méněcenně. Ale vím, jen se to snadno napíše. Ale minule jsem tady četla o pánovi, který ztratil práci a sousedi se mu vysmívají. Zkrátka - mám pocit, že dneska je to už norma - nemít práci. Ve smyslu, že to není zase až tak tvoje vina (nebo vůbec není). Každý řekne "je to tlačenka, nikdo nemá práci". Slabá útěcha, ale ty přece nejsi nemakačenko v pravým slova smyslu. Práci chceš, snažíš se, někdy to jde líp, někdy hůř. Ale obě víme, že nějakou (pro začátek) najdeš.

A ještě poznámka - je dobrý utvořit si režim dne. Bez práce je "žádný" a to vůbec nepomáhá. Vytvoři si rituály, kdy co asi budeš dělat. Docela mi to pomáhalo. Ale je těžší se k tomu dokopat.

každý by měl mít nárok na slušnou podporu. je to kapitalistický teror obyčejných lidí. Já mám praxi víc než patnáct let a dokončenou Vš a je to na nic. Stačí pár let bez práce a člověk příjde o všechno na co si těžce odkládal. Je to o sociálním fašismu o systému. Práce se dává známým a pokud je nemáš, tak máš smůlu. život nemá smysl, nemá smysl si zakládat rodinu v takové nejistotě.  

Tak, Pražák a bez práce?  Kolik let jste žil v Evropě na zapádě v tom kapitalismu, že rozdáváte rozumy? Tam nikde není sociální systém tak slabý, jako tady pro naše lidi. Tady není žádný kapitalismus, ale prdelismus a překabátěnci. Vyražte do světa, pokud nemáte rodinu a závazky, nic Vám nebrání.

http://josebatistuta.blog.idnes.cz/c/173725/Je-Vzdelani-Dulezite-k-Uspechu.html

http://josebatistuta.blog.idnes.cz/c/179206/Proc-Nenavidim-Ameriku.html

No je pravda že v roce 2011 jsem nynější práci sehnal díky kamarádovi, ale zase na druhou stranu když v roce 2013 jsme chtěli na stejnou pozici přijmout nějaké další lidi, tak se jich přihlásilo asi 5 na pohovor přišli 3 do práce nastoupil 1 a druhý den nepřišel nikdo.

Možná sis vybrala jen špatnou školu, u některých oborů záleží i na lidech, kdo tam vyučuje, jak je schopen připravit přednášku. Nemusí to být jen tvoje vina. Pokud bys chtěla jít ještě na vysokou a jdou ti jazyky, ještě není pozdě. Kdyby ses nebála bydlet daleko od domova, můžeš se kouknout na obory, které nabízejí třeba v Brně nebo v Praze a zkusit ještě přijímačky. Mně třeba pomohlo změnit obor i v rámci jedné VŠ a byl to nesrovnatelný rozdíl. Někdy se člověk napoprvé splete, protože neví, co vlastně chce přesně dělat. A někdy prostě nastoupíš na obor a dojde ti to až tam

Nevim, jak je to na Ostravsku, ale vim, ze spousta pojistoven si rada vyskoli svuj personal. Co takhle zkusit to na prechodnou dobu tam? Znam jednu holcinu, co napred prodavala zbozi pred supermarktetem, pak delala pojistovacku a pak sla na informatiku. Dneska ma job, o kterem se ji ani nesnilo!
A vis, kolik znamych osobnosti nedodelaloskolu? Vis kolik hercu nevzali na DAMU?
Myslim si, ze hlavne ty, kdyz te to vsechno mrzi, si brzy neco najdes. Jenn neztracej nadeji!!