Téma: Deprese, stres, myšlenky na sebevraždu

Píšeš, že máš problémy ve škole, s přítelem i doma, ale nepíšeš nic konkrétního, takže je těžké Ti nějak poradit. Zkus se o tom všem víc rozepsat - jaké máš problémy ve škole, co se děje doma a proč se hádáš s přítelem. Minimálně se Ti alespň trochu uleví, když se z toho vypíšeš. A je to určitě lepší než přemýšlet nad sebevraždou, to je pěkná blbost.

Myslím si že sem ovlivněna tím, že mi umřel o letní prázdniny nejlepsí kamarád. Který se zdrogoval a vyskočil z okna. Pokaždý když jdu kolem lavičky kde jsme vždycky seděli nebo když sme spolu vymejsleli kraviny chodil k nám. Rodiče… stve mě jak se ke mě chovaj nemaj zájem o skolu co dělám nic, nezajimám je. Matka myslí jen na sebe ona je pro sebe ta nejdůležitějsí. Nemám stavební, zdravotní nic , takže sem vlastně bezdomovec bez peněz. Chodí mi sirotčí. (umřel mi tatka před rokem a taky o prázdniny). Z toho mi máma nedá ani korunu . Zaplatí z toho nájem … a nakoupí jídlo. Pak bere svou vejplatu a taky nic akorát mi vyčítá jízdu autobusem na kterou mi dáívá. Mám nevlastního tátu je hodnej. Platí mi věci do skoly, dává na cestu na svačinu a td. a sám chudák toho platí dost. Máma si hraje na mladici, barbínku chodí si v růžovim, ale co add její dobře. A přítel. miluju ho víc jak cokoliv jinýho, ale nemůžu překousnout že mi ta láska není opětováná, byla bych s nim 24 hodin denně když je u mě chybí mi hned co mě pustí a vidím ho jak odjíždí odemě. Dělá mi naschváli, nevěřím mu. Někdy je ůplně zlatej a jindy bych ho zabila. Brečím každou noc, když je to s přítelem v pohodě tak je spatně něco doma a jindy naopak. Rozbrečí mě každá hloupost. Nemám ani sílu to už řesit. Ztratila jsem hodně kamarádů… nedokážu si užívat života prostě to ani nejde. Nevim jestli mě budete chápat, ale cejtím se jak 6 letý děcko co furt jenom brečí … neříkám nikomu co mi je, jak mi je ve skole se tvářim normálně usmívám se a ukazuju že sem v pohodě.

Ahoj Markét,

nejsem si jistá, jestli někoho vůbec baví číst "zažívala jsem to podobný", ale když je to pravda, snad ti to nebude vadit : ) Tenhle věk jej prostě těžkej, ale věř tomu, že bude líp. Ale abych tady nepoužívala jen tyhle "fráze", zkusím být víc konkrétní.

Maminku máš bohužel takovou, tu už nikdo nezmění. Ale můžeš změnit to, jak ji vnímáš. Určitě má i dobrý vlastnosti a i když ne, je to tvoje mamka a nějaká úcta k ní by měla být vždycky. Přinejmenším tě porodila, starala se, abys měla jídlo, šaty. zkrátka určitý materiální zabezpečení. Už i za to by měla být trocha vděčnosti. Neříkám, že ji nemáš. Dost možná špatně zvládá to, že stárne, a proto se s tím snaží vyrovnávat po svém. tím myslím to, že se podle tvých slov chová "jako mladice". Taky úmrtí tvého tatínka pro ni muselo být těžký. A možná se bojí, že ztratí současného přítela a tak se chová, jak se chová. Těch důvodů může být spoustu. Nemáš třeba babičku, který by ses mohla svěřovat a která by ti v tomhle ohledu částečně mamku nahradila? Nebo třeba kamarádky mamku, nějakou jinou známou paní, která ti přijde fajn? Ale i kdyby nikdo takový nebyl, i tak se dá žít, jde to : )

Máš "náhradního" taťku. Jsem moc ráda, že je na tebe hodný, jak jsi psala, něco ti platí. To částečně kompenzuje chování mamky. Navíc až ti bude 18, můžeš si zkusit najít nějakou brigádu. Sama teď lituju, že jsem si ji nenašla už dávno : ) Člověk si hned připadá líp - vydělá si něco peněz a posílí ho to (že není takový lemoun : ) a to a to se naučil).

Co se týká přítele - nevím přesně, jak se chová a čím tě zraňuje. Obecně ale kluci v tomhle věku (pokud to tak je) jsou takový "ucha", moc neví, jak se chovat a holka si je musí trochu vytrénovat. Jestli je to neúnosný a víc se trápíš, než jsi ráda, rozejdi se s ním. Třeba se ti uleví a zase bude na světě líp. A abys nebyla sama, začni třeba cvičit, chodit na aerobic, do posilky - tam jsem poznala dost milých holek a žen : ) Nebo choď vypomáhat do útulku, jestli máš ráda psy. Těch možností pár je. Nakopnou tě, budeš se i víc učit (protože s dobrou náladou je hned větší chuť i to těch pitomých úkolů : )

Kdyby ti bylo opravdu hodně špatně, celý dny (večery) jsi jen tak seděla a nemohla se jakoby pohnout, pořád přemýšlela o sebevraždě, ráno se ti nechtělo ani vstávat, najdi si psychologa. Hledej dobře - dokáže pomoct. A ostuda to není. A určitě je lepší vyzkoušet všechno, než do vzdát hned. Zkus si o tom i promluvit s taťkou, mohl by to být rozumný člověk (doufám a byla bych za to ráda : )

Jestli, Markét, chceš, zase napiš : )

Tvoje jmenovkyně : )

Otevrete okno aby duse mohla ven