Téma: Procházení kolem zrcadla nebo výlohy - podíváte se na sebe?

Já se na sebe dívám rád. Hlavně ráno, když si čistím ozubení.

Ale jo, celkem to jde se na sebe dívat. Nemám to ale moc ráda v kabinkách v obchodech, je tam leckdy ostré osvětlení a člověk tam vypadá blbě

Veverko já se vždycky v kabinkách vždycky zhrozim a nebo u kadeřnice

Ne, na sebe se nedívám. Nedoporučil mi to kardiolog, protože se vždy leknu toho stvoření, co je v zrcadle a to prý ohrožuje mé zdraví adrenalinem či co.

Mám ale zkušenost, že když jsem fotil v inline škole Lene Olomouc, všichni bez výjimky se na sebe do zrcadla dívali (výuka probíhá v zimních měsících v tělocvičně, ve které je veeelké zrcadlo). A kvůli inline to určitě nebylo Samozřejmě daleko častěji holky a taky malé děti. Jestli chcete, můžete se na mé fotografie z inline školy podívat kliknutím zde.

Při mých procházkách ve městě velmi často vídávám, že se i ženy podívají do výlohy pro ně jinak nezajímavých obchodů jen proto, aby se podívaly, jak jim to dnes sluší. Mě se to líbí. Je hezké, že ženy o sebe pečují, aby se nám mužům líbily

tohle si muži namlouvají ženy se potřebují líbit především sobě, mít dobrý pocit a proto se malují, oblékají, krášlí a pečují. (mnozí muži si to ovšem příliš nestíhají všimnout

Nemám důvod se příliš často trestat, takže se koukám, jen když je to nevyhnutelné.

Ty se trestáš Megero, díváním se do zrcadla? Já mám z pohledu do zrcadla jen dobrý pocit.

To bude tím, že ty jsi takový hezký, milý, přítulný a já stará, protivná a škaredá. uživej si to, pokud tě to těší

Megerka je nádherná Ženská, co se nevidí denně.

Veškeré odrazy, třeba i v pravých  zrcadlech benátských,  jsou pouhým odvarem skutečnosti.

A pokud moje tvrzení nebere vážně, je 

„stará, protivná a škaredá“

přeloženo do češtiny by to znělo asi takhle

Megerka je ženská, kterou není radno vidět denně, její odraz v zrcadle je jen ředěný odvar z pelyňku a protože se nebere vážně, je jaká je. (obvykle nesnesitelná, ti galantnější říkají občas snesitelná (obtížně)

Děkuji. Já jsem já.  

Občas mrknu, ale ne na dlouho, abych se do sebe nezamiloval.

Láska na první pohled už z toho asi nebude, co?

Já se ráda na sebe koukám v zrcadle u nás v práci. V něm mám nohy až ke krku a štíhlounké..

Bohužel, " kouzelné"  zrcadlo máme jen tam.. jinde na něj nenatrefím.

Ani moc né, v práci na sebe nekoukám už vůbec, máme v kabinkách zeštíhlující zrcadla a ty mi zrovna moc nelichotí. To už mám raději zrcadla v HM, jsou tam dvě, jedno, které se dá natočit a člověk se vidí opravdu ze všech stran a myslím že nezkresluje a dává reálný odraz.

Většinou si tam jdu zkontrolovat učes od kadeřnice, kdy vidím pěkně i zezadu. Mám kadeřnici hned vedle HM.

Je to zajímavé, já teda pohled do zrcadla nesnáším!!! Můj exmanžel mi koupil jedno takové velikánské, krásně zarámované, abych prý se na sebe mohla dobře podívat. Tehdy mi to nedošlo, dnes si myslím, že to bylo ironicky, no je to pryč.

Ale mám jiný postřeh. Jezdila jsem do okresního města k panu primáři na rehabilitace. Měl takovou ordinaci a kolem byla zrcadla. Radil mi jak a co dělat, jak přesně a cíleně provádět cviky. Pochopitelně, že jsem u toho byla oděná dosti spoře, mu to zajisté bylo fuk, ale já byla celá mrzutá když mi řekl, ale to se na sebe musíte do toho zrcadla dívat. no pro mne trest. Pořád oči dolů. Nebylo to jen stářím a on byl profesionál, bylo mu to fuk. A pak mi řekl, že je to zvláštní, jak tenhle pohled do zrcadla dělá ženám problémy, to prý dojde krásná žena, která se nemá za co stydět a přesto se nepodívá a nepodívá a příjde 130 kg chlap a vůbec mu to podívat se na sebe problémy nedělá.

Pokud jsem sama doma podívám se a něco kritického si řeknu co si za klobouk nedám)), ale pokud je to někde před někým.. děs. Pro mne byl vždycky trest vysléct se i do plavek. A v létě dojede dcera a je to krásná baba a dělá jí to stejný problém vysléct se před někým do plavek a pokud dojede vnučka, tak to je tak 45 kg váhy a správně rozložených a nevysleče se a ne a ne. Přitom si vůbec nemyslím, že jsem puritán, naopak, pokud jsou pěkné akty obou pohlaví, ráda se podívám. Myslím akty ne bulvár!!!!

A focení ve škole a kdekoliv i momentky, tak to je utrpení, prchám.

Lili mám to podobně, taky se nerada vyslíkám do plavek nebo do prádla a přitom si nemyslím že bych byla nějaká šereda.

Pamatuju někdy v devadesátých letech na dovolené v Turecku, jsem nestačila zírat jak se tam 150kilové němky vyvalovaly na pláži nahoře bez. A můj příbuzný prohlásil že když se podívá doleva, podívá se doprava že ho přechází chuť na sex. A neodpustil si poznámku, že ty, které by si to mohly dovolit, což byla narážka na mě a ségru, si ten vršek plavek za žádnou cenu nesundají..

Trinity, to máš naprostou pravdu. Letos v Turecku jsme měli stejný pohled přímo před sebou.  Němky v letech s fest kily nadváhy tam seděly nahoře bez a takové mlaďounké štabajzny se i převlékaly pod ručníkem. Ne, že by mi to vadilo, ale přece jen to krásné se má  ukazovat.

to je otázka jednak soudnosti tam, kde ta kila jsou, jednak nedostatku sebevědomí tam, kde není nic, co by bylo třeba schovávat, jednak asi i vnitřního nastavení..   také nejsem ve věku, kdy se člověk rád oloupe z oblečení jak cibulka a i když to není ve chvílích, kdy jdu na veřejnosti kolem zrcadla nebo výlohy, ale v momentech daleko osobnějších, byla jsem ještě donedávna raději za mizerně hořící svíčičku někde hooodně v koutě než za rozsvícenou žárovku, za hodinu blížící se noci s měsíčkem schovaným za mraky než sluneční svit.. až.. jsem díky jednomu (nikoli prvnímu, rozhodně ne poslednímu a vůbec ale nevím, jestli ne jen tomu  jednomu) přišla na to, že i poledne je "dobré světlo" a pramálo záleží na kilech a tom, co a proč dělají ti ostatní..

Já se nedívám.. v zrcadle se totiž nevidím chachááá

   Ne, někdy se mrknu - někdy mám takové období, že si přijdu fakt pěkná a pak musím tu "kočku v zrcadle" zkontrolovat. Ale vždycky jen letmo - je mi to blbý vůči okolí civět na sebe někde na ulici a čančat se jak princeznička

  A pak jsou zase dny, kdy mám strach, že by nešťastné sklo, které zobrazí můj odraz prasklo, tak nás oba ušetřím toho šoku

Lucy, třeba to u nás souvisí i s naším cyklem. "Před" si připadáme nehezké a kdeco náš štve atd, ale "po" jsme i víc v poho. jen mě to tak napadlo.

Leňo, nejpřitažlivější jsme v době ovulace. Tak to zařídila příroda, abychom lákaly "samečky" k oplodnění..

Jojo holky.. nechtěla jsem to psát takhle na "plnou hubu", ale je to tak.. Přesně vím kdy se blíží ovulace protože ten den bych byla nejkrásnější na světě i v pytli od brambor. A pak přijde PMS a je vymalováno - nálady jak na houpačce a nejradši bych se zahrabala hluboko pod zem a samečky sežrala. A o té "vochechuly" v zrcadle ani nemluvím

   Ta příroda je ale mrška

     Když jdu tak mrknu, ale né abych se obdivovala, spíš kontroluji, zda něco nečouhá, nevykukuje.. Po ulici jdu většinou rychle, takže za mnou ohnivá čára a není čas.

Mám to jako Julie, občas na sebe mrknu pro kontrolu, upravit si šálu nebo vlasy , žádné velké vzhlížení.

Já takto spíš šmíruju druhé.