Téma: Dělám školu co mě nebaví, rodiče mi vyčítají že jsem je zruinovala a přítel si dokazuje že o něj stojí holky - cítím se ztracená

Ahoj, pořád přemýšlím, co ti napsat a přesně nevím.

Je ti už 19 let, tzn. že jsi dospělá… ale ještě studující. Budeš letos (2016) maturovat? Nebo až za rok?

Bylo by fajn se potom osamostatnit… což ale budeš muset se vším všudy, tzn. i s koňmi. Tak nevím, zda utáhneš z platu dva koně? Je to opravdu finančně náročný koníček, což sama víš, jelikož si druhého koně platíš vpodstatě sama. Ale bylo opravdu nutné si jej pořizovat? Protože teď musíš chodit po škole pracovat a z toho jsi unavená, tím pádem přetažená, tím pádem nevyspalá, tím pádem vystresovaná. A léky bereš proč? Kdo ti je předepsal? Jsou opravdu nutné? Nebylo by lepší mít jen jednoho koně? A tím pádem méně stresu v životě?

Co se týče přítele? Kolik mu je? Jak dlouho jste spolu? S kým si píše? Co si píše? Nemusí to být nic závadného totiž. Možná jsi jen tolik vystresovaná, že si domýšlíš věci, které se ani nedějí. Ale k tomu mám příliš málo informací.

Maturovat budu letos (2016).

Ano vím, bylo by lepší mít jednoho koně, ale od malička jsem vedena k parkurovemu závodění a můj první kůň po vážném zraněni toho již není schopen a bylo to v podstatě moje jediná radost. Proto ten druhy. Ale chapu jak je to myšleno.

Leky na spaní mi předepsala moje doktorka.

Příteli je 23 let. No píše si i se svoji bývalou. Jsme spolu necelý rok 

Takže léky nejspíše předepsala obvoďačka. Já si nemyslím, že bys takové věci měla řešit léky… spíš bych zauvažovala nad tím, jak změnit svůj život, abys byla sama se sebou a svým životem spokojenější. Neuvažovala jsi například nad psychoterapií? Možná by ti to mohlo pomoci při ujasnění si některých věcí. Třebas jak a co dál se životem. Jsi dospělá, brzy si budeš o životě už rozhodovat zcela sama, jelikož odmaturuješ a osamostatníš se. Rodiče ti nejspíš nebudou přispívat na koně, když už budeš dospělá a samostatná… A ty si budeš muset ujasnit, co a jak dál s koňmi, parkurem a tak.

Možná by ti psycholog pomohl i s partnerským životem a žárlivostí… protože z tvého psaní na mne působí to, že se necítíš svými rodiči doceněna, případně milována… a tím pádem takto nahlížíš i na partnera…

Ono ani psaní si s bývalou přítelkyní nemusí nic znamenat… píšeš, že by tě nepodvedl, ale že si píše s jinými apod. Základem ve vztahu je komunikace a taky oboustranná práce na kvalitě vztahu…

Děkuju moc. Zkusím to, myslím, ze by mi to mohlo pomoci.

Vystihla jste/ si mě úplně presne. Takto se cítím.

dekuji moc!!!

Přeju ti, ať se ti podaří být sama se sebou spokojená

Stempo, myslim si, ze sis toho na sebe nabrala az moc. Mela bys asi zvazit, co je zivotne dulezite a jakym smerem chces, aby se tvuj zivot ubiral. Kazdopadne si dodelej skolu, at mas ukoncene vzdelani.
Pokud chodis do skoly, na brigady, staras se o kone a jeste mas pritele, nemuzes se venovat nicemu poradne. Uplne chapu, ze jsi z toho i psychicky vycerpana.
Clovek nemuze mit v zivote vsechno, musi si urcit priority. Myslim si, ze prave prodelavas takovou zimni depku, ale je dobre, ze sis uvedomila, ze bys asi neco mela zmenit.
Co se tyce tveho pritele, nic o nem nepises, jenom o jeho jesitnosti. Dovedu si ale predstavit, ze pokud travis tolik casu u koni, citi se odstrceny, proto ti naznacuje, ze je o nej zajem i jinde. Treba je to ale taky uplne jinak.
Preji ti hodne stesti a hlavne at se vydas tim spravnym smerem.