Téma: Negativní myšlení a programování lidí – uvědomují si to?

„Seš hloupej, ani na zedníka tě nevemou! “

v politice je porad mista dost

   Co dokáže, netuším. Nikoho takového neznám. Tedy jestli se do toho počítá „rosteš pro kriminál" tak znám, ale kriminálník z něho není.  

Jednou jsem prihlizela lyzarskemu slalomu malych deti v Alpach. Zasla jsem, jak Italove povzbuzovali sve ratolesti. I kdyz deti dojely do cile posledni, byly stastne, ze se zucastnily a rodice je odmenily potleskem.
Deti by se mely motivovat, i kdyz obcas neuspeji. Jenom tudy vede cesta k uspechu.

Milý Plutíku, myslím si, že je to absence posledních 65 let po válce. Kdy se potlačovala individualita a propagoval se jen kolektiv. Pokud někdo vyčníval z řady, tak to pořádně pocítil. A tak se v koletivech vypěstovala závist, upřednostňovali si ti méně schopní a schopným se šlapalo na paty. A tak nám toto dědictví zůstalo. Proto, jak píše zkušenost Lištička, mám i já z Belgie. Přijde mi, že to bude dlouho trvat než se opět lidé vrátí ke své přirozenosti, ke svým dobrým a správným individuálním vlastnostem. Kdy si budou prjevovat vřelost a úpřímnost a přátelství. Jen se zase vrátím k tomu, co prožívá dcera. Prostě sousedi ji nenechali samotnou, pozvali ji na večeři, pomáhají s věcma, poradí. Má spoustu přátel, kteří ji podporují a rodinu, která se semkla dohromady, toto já tady v Česku nevidím, ani necítím, ale snažím se být jiná, prostě se to musíme všichni učit. Díky tvým příspěvkům a příspěvkům Rybky je zde hodně pozitivního náboje a tak si sem vždy přijdu pro povzbuzení. Pavla   

     V tomhle jsem skeptik,  „jinakost"  se tady neodpouští.  Centrum nezávislého veřejného průzkumu na svých stránkách uvádí, že od roku 2005 jsou Češi čím dál víc netolerantní.  

Říkala jsem si, Pavli, jestli těm mým citátům a článkům nevěnuji zbytečně svůj čas , jestli je vůbec někdo čte …. a pak jsem si pomyslela, že kdyby jen jednomu človíčku to v něčem pomohlo  a něco si z toho

vzal, tak to stojí za to se tomu věnovat.

A jsem moc ráda Pavli, že to právě Ty dokážeš ocenit a hledáš v mých příspěvcích povzbuzení.

Milá Rybko, ani nevíš, jak moc mi svými příspěvky, citáty a myšlenkami pomáháš. Mám knihu: "Miluj svůj život", mám knihu: "Bibli". Můžu se začíst, hledat útěchu,  ale to chce čas. Jenže, někdy se objeví rána, jak z čistého nebe a pak rychle listuju tady, v citátech a vždy najdu povzbuzení, kolikrát i odpověď. Takové první pohlazení po duši, a za to díky. Pavla

Rybko, já si poslední dobou stále vyhledávám tvoje moudra, přísloví a vtipy. Ani nevýš jak moc mi pomáháš. Navíc z tebe cítím takovou opravdocost. Ne jen naprogramování… Děkuju ti, moc a posílám zpět úsměv samé přírody.

  Pavli, Marki…. moc Vám děkuji, potěšily jste mě a o to víc mě vyhledávání pěkných myšlenek a   citátů bude bavit.

Ja mam cirou nahodou moznost sledovat vychovu 5leteho ditete v Nemecku a v Cesku. Zatimco nemecka holcicka je vedena k samostatnosti, smi skoro o vsem rozhodovat sama, sama se obleka, vybira si obleceni, sama prostira stul, pomaha s pripravou vecere, aby pak bylo vic casu na vecerni hru a pohadku, cesky chlapecek je neustale napominan, ze nesedi poradne na gauci, ze dospelym skace do reci, ze mu ukaplo na talir, se nema backory atd… Rodice proste predavaji detem to, co dostali sami od svych rodicu. Skoda, ze si to obcas neuvedomuji.

    Dovolím si nesouhlasit. Myslím si, že zkušenost českých au pair mluví za vše. Děti ze západu jsou nevychované a jejich bezstresová výchova a benevolentní přístup dělá z dětí sobce. Osobně jsem zastáncem spíše konceptu kontinua, dítě by mělo umět brát ohledy na druhé a samostatnosti se dá naučit i jinak, než odložit dítě ve dvou měsících do jeslí.

Julie, mas pravdu, ze deti na zapade jsou vetsi sobci nez deti v Cesku. Taky na zapade vyrustaji daleko sebevedomejsi lide nez na vychode.

Nezapomen ale, ze kdyz na zapade vychovas dite jinym zpusobem, bude mit cely zivot potize. Ja jsem v Nemecku vychovala syna. S ceskou mentalitou by  neuspel. Neco sobectvi jsem do nej pak preci jenom musela dostat.
Neni to ale k tematu. Jde o negativni naprogramovani cloveka. Kdyz budes diteti od malicka tvrdit, ze je k nicemu a nesika, nesikou zustane a sebevedomi nikdy nebude mit.

Děkuji Ti, Pavlo, za krásný příspěvek v tomto tématu.

 Také všem, kteří se vyjádřili. Přeji krásnou dobrou noc.

 Já lituji času ve svém životě, kdy jsem byla spíš pesimista a myslela negativně. Jsem šťastná , že se mi dostala do rukou před lety knížka od Louise L. Hay - Miluj svůj život, která mi pomohla změnit mé myšlení, stejně jako další podobné knížky.

A s dětmi mám zkušenost takovou, že je lepší je vychovávat pochvalou a svým dobrým příkladem, než nějakou kritikou a mentorovánímm. Dětská dušička je citlivá a u sebe víme, že si z dětství pamatujeme co nám kdo řekl pěkného, ale i hodně ošklivého, co potom hodně ovlivní na celý život sebevědomí každého člověka. Takže POZOR na to!

Dítko musí znát své hranice, co si smí a nesmí dovolit, ale jde to říct vždy slušnou formou,

bez nějakých hrubostí a zhazování. S láskou jde všechno líp ….

I já měla to štěstí, že mi v mých 19 letech vstoupila jistá duše do života a od ní jsem dostala knihy od Luisy, které už jsou ohmatané, jeté a je na nich vidět, že dobře slouží a díky nim i vychovávám svou dceru trošku jinak. Sice občas na mě večer kouká, když jí třeba vysvětluji zákon akce a reakce, ale už chápe.

Moc se mi líbilo, když přišla onehda ze školy s tím, jak hroznou mají paní učitelku na češtinu. Že je přísná a divná a…

Tak jsem jí řekla, že si musí říkat, že je to milá a hodná paní, která je chce co nejvíce naučit a když jí tak uvidí, že taková pro ni bude. A co se stalo? Za pár dní přišla s pusou dokořán." Mami, ono to funguje ".  

Já se naučila jednu věc…dítě mi nepatří a je to osobnost stejně jako já. Potřebuje svůj prostor, stejně jako potřebuje mantinely. Nestačí říct dítěti jeď, musí se mu říct jak a kam.  

A k tomu chválení … já chválím, povzbuzuji  ´. Protože nic nezašlápne tu dětskou dušičku víc než to, že jim nevěříme. A stejné je to v partnerství.  

pet. máte pravdu, bohužel se toho nezbavíme.

Čeho se nezbavíte? pet.   Třeba u vás konkrétně.