Téma: Mezinárodní den památky obětí holocaustu – 70 let (27.1.2015)

Pluto díky. Je třeba tohle stále dokola omílat, ale dějiny se opakují. Chystám se tam opět s rodinou v říjnu, to už dcera bude starší a bude to více vnímat. A tentokrát i s průvodcem. Prozatím stačil můj výklad, ted si to chci poslechnout od odborníka. Myslím, že každý z nás by tam měl jednou zajet.

Jsem prave v Nemecku a vsechny vcerejsi TV programy se tykaly holocaustu a Wintonovych deti. Wintova rodina uz cita 5700 clenu. Tedy samozrejme se vsemi detmi a vnoucaty, pravnoucaty.
Moc hezke je, ze i ti nejmladsi chteji jit ve stopach pana Wintona a delaji ruzne dobrocinne akce.

Nemci neustale pripominaji svym detem ty hruzy a uci je, nest za historii sve zeme odpovednost. Dnesni generace za svoji historii nemuze, ale neskodi, kdyz se jim neustale pripomina. Mozna si to ani nedokazou sami predstavit.
Pluto, plne s tebou souhlasim. Nekteri lide si nevazi toho, co maji a resi blbosti. Nektere Winstonovy deti ukazovali, jak ziji doma a ac si i dobre vydelavaly, vetsinou ziji velice skromne.

O Wintonovi musel byt natocen cesky film. Vcera ukazovali ukazky, jednu zidovskou matku tam hrala Issova. Bylo tam spousta zaberu z Prahy. Neznate nekdo ten film?? Nevite, jak se jmenuje?
Cely ten Wintonuv pribeh je velice dojemny. On sam zachranil stovky deti a povazoval vec za ukoncenou. Az po 50ti letech prisla jeho zena nahodou na fotky a dokumenty. A diky tomu se vetsina tehle deti (nyni jiz duchodcu) dozvedela, kdo je vlastne zachranil. On byl pozvan do TV studia v Londyne a nic netuse - se v primem prenosu  setkal se "svymi" detmi.

Lištičko, tady je film, o kterém se zmiňuješ :

Nový film Mateje Mináče vypráví dosud neznámé osudy "Wintonových dětí".
Když před pár lety slovenský režisér, scenárista a producent Matej Mináč náhodou v jedné knížce narazil na dva krátké odstavce o panu Nicholasovi Wintonovi, byl fascinován. Spolu s Patrikem Paššem se rozhodli natočit dokumentární film Síla lidskosti o téměř zapomenutém příběhu záchrany 669 českých a slovenských dětí těsně před začátkem II. světové války. Hlavní protagonista, dnes 101letý sir Nicholas Winton, se o svém činu více než půl století nikomu nezmínil, dokonce ani své manželce. Nyní je příběh záchranné akce známý po celém světě. V rámci vzdělávacích projektů film Síla lidskosti viděly miliony dětí a mnohé z nich se rozhodly jít ve Wintonových stopách a udělat něco důležitého pro náš svět.

Režisér Matej Mináč natočil nový celovečerní dokumentární film s hranými rekonstrukcemi Nickyho rodina. Film o Nicholasi Wintonovi a jeho pozitivním poselství, které se šíří světem, přináší dosud nezveřejněná fakta, svědectví a osudy nově objevených "Wintonových dětí". Uvedením Nickyho rodiny v lednu 2011 Matej Mináč definitivně uzavře cyklus Wintonovských filmů: Všichni moji blízcí (1999), Síla lidskosti - Nicholas Winton (2002) a Nickyho rodina (2011). (oficiální text dist

Dekuji Rybko. Dneska, kdyz jsem vypravela synovi o tech detech, rvala jsem jak zelva!! Co ti rodice asi museli prozivat, kdyz davali sve deti pryc??

Nikdy bych nechtěla nic podobného zažít… . muselo jim to rvát srdce. Vždy, když o tom něco čtu nebo vidím podobný film, tak to taky obrečím… . Proč se jen lidi z tohoto nepoučili a dál vedou války? To nikdy nepochopím.

Ahoj děvčata.  

Je dobré vzpomenout si na lidi, který zažili hrůzu v koncentračních táborech, z různých dokumentů, nebo filmů.

Jak píše Sorbonos, je dobré toto téma dokola omílat.  

Já, jsem, koncentrační tábor, v Osvětimi v Polsku, ještě, Sorbíku, nenavštívil, ale letos jsem si to dal do svého deníčku.  

Pluťásku stojí to za to. Ale je dobré si něco předem přečíst, pak to má opravdovou moc. Já tam chci jet v říjnu, protože to je to pravé počasí. Tak pošmourno, tmavo popř. chladno a jen to dokresluje tu hrůzu.  

Co mi ale děsně na tom vadí je to, že v jednom baráku je udělaný kiosek. To mi přijde nevhodné. Má být postavená budka u vstupu, ale tady je barák a z z okna se prodává. Trochu nepatřičné.  Možná to jiným nevadí, ale mně ano.  

V Bavorsku chodi stredni skoly povinne do Dachau. Muj francouzsky svagr se tam taky chtel jet podivat a pak s nim den nebyla rec. Jsou to hruzy.
Bohuzel, clovek se nezmenil a pro majetek a bohatstvi je schopen tyhle hruzy pachat dal.

Lištičko souhlasím, děti by měli povinně jezdit do takových míst, ale předem by je měli učitelé či rodiče připravit na to, co se tam dělo. Protože  trochu otrkaným dětem to nic nedá, pokud  neví nic. Dachau je bohužel pouze odvar toho, co se dělo v Osvětimi. Jak teď ve střepinách mluvila pamětnice  : Terezín byly lázně oproti Osvětimi.  

Mám kamaráda, který je trochu citlivější a když byl v Treblince, říkal, že to vnímá, ten odér a tu bolest. nechtěla bych být v jeho kůži.