Téma: Psychická labilita se záchvaty vzteku - nechápu jak mě může přítel i přesto milovat

Ahoj Yuki,

vždy je více cest. Ta snadnější a ta těžší. Každá má své pro i proti.

Emoce jsou, zjednodušeně řečeno, vyprodukované hormony stříknuté do mozku vyvolané nějakým podnětem. Je to hluboce v jádru člověka, což znamená, že se s tím těžko, velice těžko bojuje.

Asi není možné destruktivní projevy úplně zvládnout, ale je možné je minimalizovat.

První cesta je chemická – psycholog nebo psychiatr (dle závažnosti a diagnózy) předepíšou prášky. Takže vyhledat odbornou pomoc.

Výhoda: chemie utlumí emoce.

Nevýhoda: i ty, které chceš prožívat, tj. změní ti osobnost.

Druhá cesta je mentální trénink.

Vyžaduje to hodně studia a neustálý celoživotní trénink. Emoce je možné pochopit – jak vznikají, kdy vznikají a proč vznikají. Pak je možné natrénovat to, jak rychle na ty emoce dokážeš přijít, zastavit se, a kontrolovaně je ovládnout. Je to ale obšírné téma a na obávám se, že příliš odborné zde na diskuzi.

Emoce a kontrolu emocí docela dobře a funkčně vysvětluje tento pán, na několika jeho videích (tedy, pokud umíš anglicky) : https://www.youtube.com/watch?v=hYZmK46--Mc

Sice nepatří mezi světovou špičku, teprve začíná, ale jeho instrukce jsou prověřené a jsou jakýmisi rešeršemi předních instruktorů.  

Moc díky za skvělý, vyčerpávající komentář. Z videa jsem shlédla zatím kolem deseti minut a zatím musím souhlasit. Uvědomuji si, že nekonečná kvanta negativních myšlenek, to jak neustále pesimisticky smýšlím o světě následně vytváří i mé emoce a to jak se nehezky dívám na svět kolem. Myslím si, že se i celkem slušně umím zamyslet sama nad sebou, najít své chyby a nedostatky. Bohužel ale nejsem schopná své poznatky následně aplikovat v praxi, jakmile dojde na záchvat. Když se tak rozpomenu, takovéhle impulsy mám již od dětství - můj asi nejranější zážitek na jeden ze záchvatů je, když mne matka poslala asi v osmi letech za babičkou - normální činnost, kterou jsem dělala již tolikrát, za babičkou jsem se jako vždy těšila. Vyšla jsem z domu a poté následoval záchvat, který mne přepadl bez zjevných důvodů. Zkrátka jsem rozbila všechny věci co jsem měla v tašce, všechno vyhodila a rozbila. Takových záchvatů poté bylo ještě mnoho a podobné impulzivní jednání mne provází do teď. Jsem skutečně ráda, že se zde na diskuzi osobně neznáme, jinak bych se musela zastydět. Třeba dnes, byli jsme na výletě, s přítelem jsme probírali všechno možné a mne opět přepadla ta "zlá". Cítila jsem, že se mnou v zásadě v něčem nesouhlasí a začala jsem být nepříjmná, pravdu zkrátka musím mít v tu chvíli jen já. Poté mi to přítel v klidu vysvětlil, chvíli byl klid, šli jsme dál. no a pak následoval záchvat, kdy jsem s křikem "ty mě stejně nenávidíš" jen lehla na zem a už nechtěla jít dál. Jakmile k něčemu takovému dojde, chovám se jako autista. Lehnu si, mlátím kolem sebe, nevidím, neslyším, nenávidím. Za den jsem schopna několikrát otočit o 180°. Vámi zmíněnou chemickou cestu asi vidím jako řešení, které je zatím nasnadě. Mé chování už nějakou dobu odnášejí mí blízcí a už kvůli nim bych tomu chtěla učinit rychlou přítrž, ve spojení s terapií samozřejmě.  

Můžu se zeptat, když míváš tyhle záchvaty, stává se někdy, že než přijdou, že Tě např. bolí hlava, nebo máš prostě divný tlak či pocit v hlavě? Nebo, stává se někdy, že když míváš tyto záchvaty, že si z nich třeba něco nepamatuješ (třeba jen malou část), ale teprve někdo z okolí Ti pak řekne, co všechno jsi říkala nebo dělala?  

Na ty momenty se po čase většinou rozpomínám poměrně dobře. Hlava mne bolí poměrně často, ale zda to má souvilost netuším, až tak dalece jsem to za tím nezkoumala.

Vypadá to tak hraničně. Existují samozřejmě diagnostická kriteria, někde bych našla i na věeobecnou hraniční, ale mám tu po ruce kriteria na nestabilní variantu. Musí být ale splněna kriteria pro poruchu osobnosti a je opravdu dobré udělat si test i na hraniční typ.

Diagnosticky jsou závazná násl. kritéria MKN-10 pro emočně nestabilní poruchu osobnosti (F60.3) :

F60.30        Impulzivní typ emočně nestabilní poruchy osobnosti

A.     Musí být splněna obecná kritéria pro poruchu osobnosti

B.     Musí být splněny min. 3 z násl. charakteristik a jednou z nich musí být (2) :

1)     zřetelná tendence jednat neočekávaně a bez zvážení následků,

2)     zřetelná tendence k nesnášenlivému chování a ke konfliktům s ostatními, zvláště, když je impulzivní chování přerušeno nebo kritizováno,

3)     sklon k výbuchům hněvu nebo zuřivosti s neschopností kontrolovat následné explozivní chování,

4)     obtíže se setrváním u jakékoli činnosti, která nenabízí okamžitý zisk,

5)     nestálá a nevypočitatelná nálada.

Diagnóza je někdy nesnadná, protože HPO mohou překrýt jiné symptomy; pacient se podle psychiatrických manuálů špatně zařazuje, protože popisná kritéria jsou vlastní i jiným poruchám osobnosti. Některá kritéria interferují s kritérii disociační nebo asociální poruchy osobnosti.

Dále neexistují nebo se nevyužívají existující nástroje k posouzení osobnostní dynamiky. K přesné diagnostice je třeba pochopit fenomenologii a dynamiku pacienta.

Pět sezení opravdu nestačí, to je spíš na léta.

Ahoj, já to tak měla taky, jsme s přítelem 7 let. A také jsem náladová neskutečným způsobem, opravdu nechápu, jak semnou těch 7 let mohl vydržet

Ahoj Yuki a ostatni, pridam pohled z druhe strany. Moje manzelka je přesně taková. Dulezite je vysvetlit situaci narovinu, po kazdem zachvatu se omluvit a ujistit partnera, ze to neni jeho chyba a ze ho mate radi. Moc casto se toho nedockam, ale vzdycky mi to moc pomuze. Dulezite je, ze si zpetne sve chovani uvedomujes. Budu ti moc drzet palce, at to zvladnes.  Zkusim vyuzit paralelu s moji zenou a jeste se zeptam, dokazes vypustit z hlavy veci, co te rozrusi nebo se k nim porad vracis? Dokazes akceptovat to, ze nektere veci jsou takove a nejdou zmenit? Nebyla jsi zneužívána? Nemas slozity vztah s matkou?