Téma: Šťastné manželství - jak málo k němu stačí

Moc to nejde přečíst, tak to zkusím dát sem. Tady se to kdyžtak po rozkliknutí zvětší

Není to k přečtení, tak přepisuji

   Takhle se jeden táta od rodiny probudí ráno doma, v hlavě bušej permoníci, v puse spoušť. Otevře oko a na nočním stolku dva aspiriny se sklenicí vody.

   Posadí se a vidí na židli - vyžehlená košile, kravata, kalhoty. Vedle stojí vyblejskaný boty. Nahoře leží cedulka: "Miláčku, snídani máš na stole, jela jsem nakupovat. Miluji Tě. "

  Tak se oblíkne, jde do kuchyně a na stole slanina s vejci, čerstvé upečený rohlíky, ranní noviny vedle taíře.

   Jeho syn snídá, tak se ho ptá: "Co se tady proboha stalo? " Jeho kluk na to: "Přišels domů ve 3 ráno, ožralej na plech, a vlbec si nevěděl co děláš. Vyvrátil jsi dveře, rozbil židli, nablil v předíni a udělal sis monokl o roh stolu. "

 " No ale to nedává žádnej smysl, proč mám připravenou snídani a to všechno? "

" Jo tohle? To když tě máma odvlekla do koupleny a snažila se tě svlíknout, tak jsi jí řekl: "Ruce pryč, dámo, já jsem šťastně ženatej. "

Lucy já to přečetla, už jsem to někde četla a nemá to chybu. skvělé 

Jéé to je moc pěkné, byla jsem zvědavá, co se z toho vyklube a on takhle pěkný konec.

Taky jsem čekala takovou tu klasiku o on nakonec roztomilý konec

   Přítel se na jaře taky zdržel s kamarády, přišel ani nevím kdy, lehl si, za chvíli odešel na záchod a když jsem se vzbudila za nějakou hoďku dvě pořád byl pryč, což mě celkem vyděsilo. Tak jsem vstala a houkla do koupelny jestli je ok. Bylo mu pěkně špatně a ještě hůř mu bylo z toho, že ho takhle vidím a strašně se mi omlouval, že už se to nestane. Taky jsem kolem něj skákala a vařila mu čaje, než se mu udělalo líp a usnul. A pak jsem si ještě dávala každých 10 min. budíka, aby se neudusil, kdyby náhodou…

    Někdy stačí fakt maličkost, aby to ženu potěšilo, i když jsou ty naše drahé polovičky takoví zlotřilci

Lucy, taky jsem tak obsluhovala bývalého, ptž tohle se mu stalo tak 1x do roka a pořád děkoval, jak se starám-i kýbl k posteli jsem mu dala, kdyby "něco".

S tím kýblem jsi mi připomněla bráchu Tak před 8 lety vyhráli mistrovství ČR, které se hrálo ve Vyškově a zpátky jeli busem a patřičně slavili celou cestu… Brácha se pak dopotácel domů, opřel se o zvonek a když jsem, nic netušíc otevřela, padl na mě se slovy, "vole, jsme mistři! "

     Tak jsme ho s mámou odlifrovaly do postele a protože spal nahoře na palandě nosily jsme mu co potřeboval. Vždycky na 15 minut usnul a pak se posadil a zahulákal, že jsou mistři Netuším kolik toho vypili, ale jeho stav se moc nelepšil tak mu máma donesla kafe. Brácha se rozzuřil, že kafe nepije a ani se ho nedotkl. Za 15min se probudil, jestli bychom mu daly to jeho kafíčko nebo kakaíčko, že na něj má chuť a že ho vybumbá. Kafíčko vybumbal a bylo hrozně dobroučké a pak zase usnul. Při dalším probuzení nám s úsměvem oznámil, že bude asi blinkat. Ten večer toho řekl už hodně, tak jsem na to nějak nebrala ohled a smála se. Pak to začlo celkem hořet tak jsem mazala pro kýbl. Brácha si ho vzal, kouká na něj a říká mu "Půjdem spinkat ty můj pěknej kyblíčku fijalovej", objal kýbl, zalezl pod peřinu a spal Kýbl mi dát nechtěl, tak s ním spal až do rána, kdy se strašně divil proč má v posteli kýbl a proč mu říkáme "mistr"

   Je to mimo téma, ale nemohla jsem si pomoct . Řehtala jsem se jak kůň - brácha byl fakt boží.

Moc pěkný

Perfekní. To znám. Dobře, že jsi to sem dala.  

Krásné… Vtipné i dojemné.