Téma: Další zhoršení vztahu v krizi - nerozumíme si, málo sexu, vázne komunikace, kouká na TV a je líný

Nechceš rozvod, ani milence. Hmmmm. Ale druhého člověka změnit nelze, tj. nemůžeš změnit svého partnera.

Lidé mohou být jen formování prožitými zážitky, ale podstata v nich zůstává. Takže pokud Tvůj partner o změnu nestojí, jen o servis, který mu poskytuješ, jak dlouho vydržíš být jeho služkou?

Osobně vidím problém v tom, že jste se brali šíleně brzo, ještě jako děti. Ještě i teď jste děti. A když děti vychovávají děti, dopadá to stejně. (neber si to osobně, za to nemůžeš Ty)

Ty si sebe uvědomuješ. Změnu chceš. Ale Tvůj partner je ještě větší dítě než Ty. My muži dozráváme o několik let později. On změnu nechce, protože neví proč by ji měl chtít. Vše dostal zadarmo – Tebe, dům (neboj jako přišel k domu v 19-ti? ), pak se není čemu divit, že je línej. A nevidím ani důvod, proč by se měl měnit k lepšímu.

Víš, asi ne všechny rady které člověk může dostat mohou být happy-end.

Ale naděje tu ještě je. Tvůj přítel musí pochopit proč by měl o Tebe, sebe i dítě pečovat. A to se naučí až pocitem velké ztráty. Jen nevím zda v tom věku bude stačit jedna lekce.

Také si myslím, že on takový je. Pokud se nachvilku změnil, tak to byla jen snaha, ale nebyl to on. Ty jsi ho jen po té době co spolu jste opravdu poznala. Kdyby si ted našel jinou ženu, čerstvě by se zamiloval, tak by se nachvilku změnil a snažil by se. Ale pak by z něho vylezlo zase to pravé já…   Jak jsem již víckrát tady psala, každý chlap je nějaký a má své chyby, stejně tak i ženy. Úkolem každého je, najít si partnera s chybami, které jsi schpná tolerovat. Jinak se budeš trápit. Je jen otázka času, jak dlouho tě to ještě bude bavit.

souhlasím také s QAdama. Dáváš do toho vztahu všechno, a to podporuje jeho nic nedělání.

Ten stav, když "máš holku/manželku jistou a nemusíš o ni bojovat" - asi nastal u vás.  

Troška napětí a mírné nejistoty okořeňuje vztah. Když máš druhého jistého, už si ho tolik nevážíš. Toliko můj názor.  

Souhasím. Jen se to na druhou nesmí přehnat s typicky holčičími hrami a pokusy o umělé vyvolávání žárlivosti.  

Doma to mám úplně stejně… Přítel 33 a já 27 a máme holčičku 19 měsíců. Jsme spolu 7 let. Máme úplně stejně problémy, ale zatím jsme je nerěšili… Teda spíš to resim ja v sama sobě. Už rok chci od něj odejít, protože už dal nemohu snášet urážky a blbe kecy. Vidím jaky je a občas mě jeho reakce opravdu překvapují. Vidím, že se asi nezmění a já to nechci snášet celý život. Přál si miminko, ale nevzdal se jediné věci. Naopak, změnil se k horšímu. Hledí na mě jako na služku, která je doma a "jenom" se stará o dítě. Také máme větší barák a zahradu. Podle něj bych měla dělat domácí na zahradě, ale kdy to mám stíhat?? Po roce a půl jsem opravdu unavená, ale hlavně psychicky Malou hlídá jenom když opravdu musí (tj. když jdu třeba k doktoru). Sám dobrovolně ne Být vámi, tak bych od něj odešla. Sice to je náročný finančně atd. , ale zase člověk sám sebou a Řím pádem možná i šťastný… Já teď resim větu - mám být šťastná já nebo mám udělat někoho šťastným? (Přítel to asi nechápe, věřím, že on šťastný takhle je) …

Moje neteř (27let) je krátce na mateřské s roční holčičkou. Stěžuje si na partnera, který se prý dostatečně nevěnuje rodině, nemá zájem o výlety či jiné činnosti a nejradši se svalí k televizi.   Já jejího partnera naopak chápu, protože dojíždí za prací denně 3 hodiny, pracuje ve 3-směnné provozu 12-hodinové směny. To vyčerpá i mladého člověka.   To je bohužel obrázek pracovní politiky dnešní doby. Když to srovnám s dobou, kdy pracovali např. moji rodiče -  pondělí-pátek, 8-hodinové směny a můj táta, pracující ve strojím průmyslu, byl v 15:30 odpoledne doma a dokázal postavit rodině svépomocí dům. Jako dítě jsem neměla pocit, že se nám dostatečně nevěnuje.

Ja všem moc děkuju za odpovědi. Akorát teď se opravdu rozvést nemůžeme. Finančně bych to nezvládla. Moc jsem nepochopila co tedy pro záchranu vztahů mám udělat. Zit si svůj zivot a najit si milence? Nebo vše tolerovat?  

Myslíš, že milenec je řešení? zvláště, když jsi těhotná… a když čekáte druhé ditě? Manžel tě podvádí, že přemýšlíš nad touto variantou?

Napadla mne jen jedna věc (osobní zkušenost ale nemám). co na nějaký čas (ne krátký) odjet pryč? Třebas k rodičům, či kamarádce. a nechat si tedy prostor pro přemýšlení a odpočinout si jeden od druhého?

Nechci milence. Vždyť to píšu a řešení to vůbec není. To vím moc dobře. Jen jsem se ptala jak to tady bylo myšleno. Nemám možnost na delší čas odjet pryč.

Dobře, milence nechceš, rozvést se nechceš, odjet nechceš. tolerovat mu to taky nechceš. tak by sis asi měla rozmyslet, co CHCEŠ… a od toho se můžeš odpíchnout dál

Vždyť to píšu he chci zachránit vztah. Vím moc dobře co chci.  

Chápu… ale na záchraně vztahu musí pracovat oba… jinak je to práce vcelku zbytečná.

V minulosti už jste na tom pracovali. a zdá se, že oba… ale stále nejsi spokojená … nemůžou to být hormony? přeci jen máš dítě a čekáš druhé… nic není jako dřív (ani pro tebe, ani pro manžela), je to nová situace, kdy už nejste jen vy dva - jakožto partneři, ale vy dva - jakožto rodiče… Trávíte spolu dostatek času jako partneři? Zkuste si najít čas jen pro sebe… Dítě dát na hlídání, aspoň na hodinku dvě a vyrazit někam sami a užít si sami sebe… A neříkej, že to nejde. Kromě babiček existují i hlídačky (ač to leze do peněz) …

Možná i hormony ale i on trochu usnul na vavřínech. Právě jsem si myslela ze spolu trávíme hrozně času ale zjistila ze asi nekvalitne. Proto presne jak pises jsem zaridila na cely vikend hldani. Ale zase ja. Dneska (30.01.2016) jsme spolu dělali na zahrádce a bylo nám dobře

zrovna jsem narazila na krásný článek.

http://ales-vavrinec.cz/2016/01/28/proc-zeny-opousteji-muze-ktere-miluji/

A určitě jednou za čas zkuste trávit čas jen spolu… je to hodně důležité… třebas ho to taky někdy napadne samotného (ikdyž hlídání budeš zařizovat ty… ale zajděte do kina, na večeři, na procházku… brzy bude hezky, bude svítit sluníčko a dny budou pozitivnější)

Pokud chceš záchranu, jak jsem psal, potřebuje zažít pocit ztráty:

Na vztahu musí pracovat oba. Přestaň mu dělat takový servis jaký mu děláš.  

Jdi s dítětem na 3 měsíce na dovolenou. Nech ho, ať si sám vaří, ať si sám pere, ať si sám uklizí, ať si sám bez Tebe dělá sex.  

A dělej to tak každý rok. Když zjistí jaké to bez Tebe je, bude po Tobě touźit víc a víc Tě ocení.  

PS1: 1 měsíc je málo.

PS2 : 2 mešíce jsou mála.

PS3: Ano, musíš jít někam daleko.  

no AJ u mna nastalo toto obdobie, trva tiez rok, ale este nie sme manzelia, a nemame ani deti, sme snubenci.

a tiez enviem ako dalej, tiez mi vsetko vytyka a nervaci, a mna… ja sa tiez snazim, podla toho, co chce on. nepomáha.

aj u nas viazne komunikacia, ani si nerozumieme, a sice nekuka na tv a ani lenivy ako tvoj, ale zo vsetkeho mna obvinuje, dokonca pouziva aj hrube slova. tiez neviem, ako dalej, je jasne, ze si je mnou starsne isty, a ze ma ma kedy chce a to je asi najvacsi problém, alebo co, fakt neviem poradit, lebo sama tak zijem : / a tiez sme spolu 6 rokov.

Je Ti 24, jste spolu 6 let a dospělo to sem? K neúctě?

To, že si je Tebou jistý nemusí být jediná ani univerzální příčina. Uměle vytvářená nejistota bývá často zabijákem vztahu, tak na ní taky pozor.  

Pokud ale dojde vztah k neúctě až napádání v kombinaci s mladým věkem, tak je IMHO čas se rozejít a nabité poznání a zkušenosti využí v jiném vztahu.

Může se stát, že ve stadiu rozchodu nebo po rozzhodu zjistíte, že si jeden druhého vážíte a vzpamatuje se. (To se ale nestává často, proto bych na to nespoléhal příliš.)

Ovšem doufat, že se něco změní jen tak samo od sebe bez přičinění zcela jistě nikam nepovede.