mojra.cz

Téma: Nemiluji svého manžela - mám ho opustit kvůli ženatému příteli?

29.03.2014 12:02
Uživatel: Šarlota
Věk:  37
Odpovědí na téma: 11
Text: 

Zdravím všechny. Prosím o radu. Jsem skoro sedmnáct let vdaná, s mužem máme dvě krásné holky, 14 a 11 let. Manželství je normální, spokojené, jsme zdraví, muž je hodný, stará se o děti, takže prostě vše v pořádku.

 

Přesto se mi stala taková věc. Asi před rokem jsem začala cítit, že je něco jinak. Abych upřesnila, můj muž je moje první velká láska, jsme spolu od mých osmnácti let, dodnes si pamatuji, jak strašně jsem do něj byla zamilovaná, a to ještě dlouho po svatbě, je to hezký, šikovný a milý muž. A přesto jsem asi před rokem začala cítit, že si vůbec nejsem jistá, jestli ho ještě miluji. Nic neudělal, to vůbec ne, jen jsem se vedle něj přestala cítit šťastná. Nechápu to a jsem z toho strašně nešťastná.

Pravda je, že za ty roky, co jsme spolu, jsme se oba změnili, a možná je i chyba, že jsme se brali jako něco, co je samozřejmé.

Od té doby, co máme holky, jsme v podstatě neměli čas na sebe - můj muž má své koníčky, kterým věnuje čas, někdy i víkend, já ne. Vše jsem podřídila dětem, rodině a práci. A teď mám pocit, že už nemůžu. Když jsem s mužem chtěla jet na víkend, poslal mě s kamarádkou, protože přece vím, že na takové ty romantické věci není. Ale mě to moc chybí. A pak mi to osud asi o šest měsíců později zamotal dokonale.

 

Potkala jsem jednoho muže. Když jsme si začali přátelsky psát, nikdy bych netušila, že se mi to s ním takto zamotá. Známe se vlastně dlouho, ale i přes jeho tehdejší pokusy (to byl ještě svobodný a bezdětný) se sblížit jsem já nereagovala (v té době jsem měla spokojené manželství). A nyní jsem (a opravdu nevím proč) na jeho pokus o sblížení zareagovala, takové ty přátelské smsky a povídání. Ale bohužel se z toho vyklubalo něco víc.

Nevěru jsem vždycky nechápala a odsuzovala, ale i já jsem se jí dopustila. A jediné, co teď vím, že rčení "nesuď jiné, když nenosíš jejich boty" je naprosto pravdivé. Zamilovala jsem se do svého přítele (nepíši milenec, protože to není klasický milenecký vztah založený jen na sexu). Mám pocit, že si se mnou osud ošklivě pohrál, protože on by mohl být přesně ten muž, jakého bych si představovala vedle sebe.

Ale bohužel už je také ženatý s malými dětmi. A já tak nějak tuším, že ke mě cítí dost podobné city (to že mě má moc rád a nechce o mě přijít, to mi řekl sám), ale je to muž a ti to asi přece jen vnímají jinak, takže jsem pochopila, že svou rodinu nejspíš nikdy neopustí.

Navíc,  není to typický milenec (než se do něj pustíte) - o své ženě mluví hezky (žádné pohádky, jak mu žena nerozumí, i když cítí jisté ochlazení z její stranu, což je s malými dětmi normální)  a s respektem, vím, že si jí moc váží. A taky trochu sám nechápe,  proč jsme spolu, líbím se mu prý již léta, ale asi nikdy nedoufam, že bych si ho všimla.  A já se trápím.

 

Svého muže mám moc ráda, ale už ho nemiluji a nechci mu ubližovat, hnusí se mi, že lžu a podvádím. Svého přítele miluji, ale tuším, že to k ničemu jinému, než paralernímu  a tajnému vztahu nepovede. Na jednu stranu ten sobec ve mě by byl šťastný, kdyby si vybral mě, ale na druhou stranu nechci rozbíjet jeho rodinu a připravit ho o to krásné s dětmi (to bych si do smrti vyčítala a možná, že by to vyčetl i jednou on mě). A teď nevím, co s tím.

 

Já svou rodinu také rozbíjet nechtěla, ale představa, že žiju takhle dál mě moc tíží. Nejsem tak stará, abych už nemohla být šťastná a můj muž by si také zasloužil být s někým, kdo ho bude milovat, tak jako jsme se kdysi milovali my. Holky jsou poměrně velké a rozumné, a myslím, že by to snad dovedly pochopit. A teď nevím. Mám zůstat a dál žít takhle? Být s manželem za každou cenu, ale srdcem být u přítele? Mám doufat, že se jednou rozhodne pro mě, i když tak nějak tuším, že kdyby se na náš poměr přišlo, tak ho i přes to, že mě má rád, ukončí? Nebo se nemám rozhodnout podle žádného muže a prostě se rozhodnout, jak to cítím já, prostě být jednou v životě sobec a  myslet jen na sebe a na to, že už prostě s mužem nejsem šťastná?

 A může být můj muž se mnou šťastný, když vedle sebe nebude mít šťastnou ženu?  

 

Cítím strašnou vinu, protože už ke svému muži necítím, to co dřív. Nic takového jsem neplánovala a moc se tím trápím. A strasně nechápu, proč mi osud do cesty postavil toho druhého muže. Možná bych dokázala s manželem zůstat, kdybych nepocítila tu lásku k tomu druhému. Říká se, že všechno, co se nám stane, nám má něco ukázat či pomoci si něco uvědomit. Ale já zatím nechápu vůbec nic, co si mám uvědomit, co mám pochopit… jak se mám zachovat.

Možná to moc řeším, já vím, že se lidé rozcházejí, je to normální, ale já jsem si vždycky myslela, že zrovna u nás je to napořád…

 

Prožil někdo něco podobného jako já? Má nějakou radu? Prosím nesuďte mě, věřte mi, že se i bez toho trápím a nenávidím až dost. Budu ráda za radu a třeba i váš příběh. Děkuji.

 

 

Odpovědět
To se mi líbí    To se mi nelíbí   
Stránka otevřena 2645x  | 
Původní název příspěvku před úpravou administrátorem: Již nemiluji svého muže, navíc jsem se zamilovala
Váš e-mail: 

Reakce čtenářů

 
29.03.2014 13:21 Uživatel: Marky
Věk:  22
Téma: Nemiluji svého manžela - mám ho opustit kvůli ženatému příteli?
Text uživatele: 

Dobrý den,

 

hned zkraje upřímně napíšu, že jsem oproti Vám mladá a dalo by se říct, že "nezkušená". Ale to si nemyslím, protože každý z nás už něco zažil. Nicméně - vdaná nejsem a "vztahový" zkušenosti sice nějaký mám, ale přece jenom - chybí mi právě ty roky navíc, díky kterým bych zase věděla víc. I tak bych Vám ale chtěla napsat to, co mi běželo hlavou jako první, když jsem si četla Vaše psaní.

 

Kdo Vám zaručí, že po nějaký době nebudete se svým "milencem" cítit ve vztahu to samý, co teď s manželem? Vy to nevíte. Jen doufáte, že to tak nebude. Jenže si racionálně nemyslím, že byste zrovna vy dva byli výjimkou a bez práce (kterou jste nyní oba dva asi moc neinvestovali - myslím Vás a manžela) by i tak byl vztah ten "úžasný a šťastný". Proč se víc nezaměříte na zlepšení vztahu, ve kterým teď jste? Ano, nejste prý vedle něj šťastná. Ale není to spíš ve Vás? Píšete, že jste dávala svoje síly do rodiny, práce. ne koníčků jako manžel. Nesouvisí Váš pocit spíš s tímhle? Spoléhat na to, že Vás druhý udělá šťastným je prý velká hloupost, alespoň to uvádí (někteří) vztahoví poradci.

 

Nehledě na to, že bych se osobně bála. Toho, že Vašemu "milenci" bude chybět žena, děti, bude se chtít vrátit, nesedne si s Vašemi dětmi, nevíte, jak byste si sedli při každodenním životě… Těch rizik je moc. A ano, někdo by je podstoupil. Ale myslím, že Vy tady dáváte všanc hodně moc věcí stejně jako "milenec". Možná je zamilování spíš taková berlička pro Vaši nespokojenost. Zkoušela jste mluvit o Vašich pocitech s manželem? Doporučuju se podívat na tyto stránky: http://www.bety.cz/poradny/1/Problemy-se-vztahy-neverou-a-sebevedomim. Názory paní psycholožky jsou svérázný, ale myslím si, že v mnoha věcech přesný a v mým vnímání pravdivý.

 

Moje psaní je jen takovým zamyšlením se nahlas. Jsem zvědavá na názory ostatních. Ale za mě to nyní beru tak, jak jsem napsala. Dokud bych neudělala, co můžu a co se dá v současným vztahu, nešla bych dál. Pokud ale by byl manžel ochotný spolupracovat! To je důležitý. Pokud víte, že je Váš manžel hodný hezký pracovitý. člověk, jen se Vy necítíte z nějakýho důvodu šťastná, snažila bych se odhalit ten důvod. I třeba formou sezení u psycholožky. Nepálila bych mosty. Asi. Ano, jsem "zpátečník" a je to čistě hypotetický, reálná situace by klidně mohla pohled změnit.

 

Ať jste brzy zase spokojená.

 
29.03.2014 19:41 Uživatel: Barča
Téma: Nemiluji svého manžela - mám ho opustit kvůli ženatému příteli?
Text uživatele: 

Tak nevím, jestli bych odkazovala někam na placené rady …

Jinak se mi ale Tvůj příspěvek líbil a souhlasím s ním.

 
29.03.2014 22:09 Uživatel: Marky
Věk:  22
Téma: Nemiluji svého manžela - mám ho opustit kvůli ženatému příteli?
Text uživatele: 

Jsou placený? To ani nevím, náhodou jsem na stránky narazila a jen si pročítala dotazy a odpovědi. Hodně mě "nakoply" (v pozitivním smyslu).

 
29.03.2014 23:14 Uživatel: socialni_pracovnice
Věk:  32

Město:Brno

1000-2000
Téma: Nemiluji svého manžela - mám ho opustit kvůli ženatému příteli?
Text uživatele: 

Odpovědi v poradně jsou podle mě zdarma, zpoplatněná je jen konzultace přes Skype. Ale těch 500 Kč na hodinu je teda mazec. To už je skoro jak klasická psychologická konzultace face to face.

 
30.03.2014 10:11 Uživatel: Barča
Téma: Nemiluji svého manžela - mám ho opustit kvůli ženatému příteli?
Text uživatele: 

Ano, máš pravdu, ale nevidím tam možnost si problém vydiskutovat, leda tu placenou.

 
29.03.2014 13:28 Uživatel: Marky
Věk:  22
Téma: Nemiluji svého manžela - mám ho opustit kvůli ženatému příteli?
Text uživatele: 

A ještě bych doplnila - nevím, jestli znáte emimino.cz, tak by Vám taky mohli napsat svoje názory a možná se tam podobný problém už řešil. (Pro administrátora: Doufám, že nevadí, že tady uvádím jiné "poradny", nemyslím to zle.)

 
29.03.2014 21:43 Uživatel: Guinevra
Věk:  30
Téma: Nemiluji svého manžela - mám ho opustit kvůli ženatému příteli?
Text uživatele: 

Ahoj.

 

No když si přečteš mé téma, tak uvidíš, že já tě opravdu nemám co soudit.

Jediné, co ti na to můžu říct je to, že nemá smysl prodlužovat vztah, který nikam nevede. Paradoxně v tuto chvíli myslím na tvé manželství, ne na přítele.

Kvůli příteli se nerozváděj, pokud si nejsi jistá, že by pro tebe udělal totéž, ale pokud manžela už nemiluješ, není ani vůči němu fér v takovém manželství setrvávat.

Tak se rozhodni, jestli si s manželem promluvíš a ještě to zkusíte, nebo si zkusíš promluvit s přítelem, ale takhle mlčet a hrát na dvě strany, to by ses utrápila a nakonec bys z toho vyšla nejhůř.

 

Ujasni si, co chceš, ale můj názor je, že o vztah naplněný láskou stojí za to bojovat, ale nemá smysl vztah bez lásky prodlužovat.

 

Ale to je jen má rada, nemusíš se jí řídit, udělej to, co ti radí srdíčko

 
30.03.2014 01:10 Uživatel: Leňa
Věk:  45
1058[1].jpg
1000-2000
Téma: Nemiluji svého manžela - mám ho opustit kvůli ženatému příteli?
Text uživatele: 

Guinevro, dovolím si spíš nesouhlasit. Řekla bych, že i když je častá chyba spousty žen, že podřizují život rodině, dětem a práci, je to na 2. str. díky našemu "nastavení" celk. pochopitelné, už jsme takové, ale ne vždy to po několika letech pak mnohé ženy dokážou - natož ze dne na den, změnit + nezáleží to jen na nich, ale i na "spolupráci" partnera i dětí a s čímž musí začít právě ta žena, která to tak ne že nechala, ale často na to hlav. v době, kdy byly děti malé a spousta práce kolem nich, neměla spíš "kapacitu", možná to ze začátku leckteré tak vyhovovalo nebo to necítila jako příkoří, což ale Šarlotě pochopitelně už vadí a není divu, že se jí to nelíbí.

Muži jsou totiž - aniž bych to teď myslela ve zlém, větší sobci, kteří si s kdečím na rozdíl od nás havu nedělají (měly by jsme si vzít příklad alt) a prosadí si např. ty koníčky, které ale nemohou být na úkor rodiny a trávení času s ní, kdy např. zmíněný výlet já teda na rozdíl od jejího manžela nevidím jako něco romantického, co se "hodií" provozovat spíš s kamarádkami. Nevím, proč Šarlotu poslal na vík. s  kamarádkou, když ona zas 1x za čas nechtěla být pořád jen tou matkou, ale partnerkou, ženou, jen oni dva a bez dětí (což ostatně doporučují všich. psychologové - dělávat si večery či víkendy jen jako partneři).

 

A k tomu "vedlejšímu" vztahu. tohle se může stát komukoli a kdykoli, i kdyby s partnerem nebyl od těch -nácti a neměl tak - jako Šarlota (jak píše), u které jde o prvního partnera, to srovnání s jinými muži, ale ženám se to stane většinou právě proto, že jim ve vztahu něco chybí. Chápu, že je někdy složité měnit zažité věci, kdy některé jsou pak opravdu (jak také píše) brány jako samozřejmost, a změnit to, respekt. říct si tomu druhému o to, co potřebuju (to se ženy musejí naučit), musí ten, komu něco vadí, kdo není s něčím spokojený, a kdy v případě, že ten druhý nechce nebo se nesnaží to v rámci svých možností a sil napravit, vyhovět tomu druhému - nejen proto, že mu na něm záleží, tak opakuje-li se to často, pak sei přes své přesvědčení, že se to "nedělá", mohou dostat vinou (odmítavým chováním či nesnažením muže o nápravu toho, co napravit a změnit lze) toho druhého do situace, kdy ač samy nechtějí, tak když se delší dobu nic neděje a  nějakým způsobem strádají, tak v případě, že se objeví někdo, kdo jim je ochoten to dát, asi není divu, že někdy podlehnou.

Oni chlapi fakt často jako by "neslyší" a pak se tomu ještě diví. a kolikrát se o tu nápravu či změnu snaží, až když je pozdě nebo skoro pozdě.

 

Ovšem v případě, že se o jiném muži (vyskytne-li se) dozví. A tohle bych Ti, Šarloto, asi neradila. Samotné je Ti jasné, jak by to mohlo dopadnout, kdyby 1 z Vás nebo oba  jste rozbili kv. tomu obě Vaše rodiny, i když chápu, že je to těžké a může to trvat dlouho, ale mám dojem, že podle toho, jak píšeš o manželovi, by to byla škoda.

Jsi zřejmě dlouho i v nějakém stereotypu, který Ti nevyhovuje, dost možná od chotě nevyslyšená (nevím, jak a jestli vůb. jsi s ním o tom mluvila tak, aby pochopil, že opravdu nejde o žádný rozmar ani neopodstatněné požadavky, a co on na to), ale myslím, že i když momentálně jsi srdcem u přítele, půjde i zde o ono známé idealizování toho člověka prostě proto, že jsme s ním nikdy nežili, koho známe jen z dob dětství/dospívání nebo byl naší první láskou nebo u Vás snad tím, jak Tě v době, kdy jsi byla šťastná s manželem, chtěl…prostě jak sama píšeš-představ si žít s ním, bylo by to nakonec to samé. A ještě by možná přišly i ty (třeba i vzájemné) výčitky

 

Sám Ti dal najevo, že rodinu neopustí, o ženě mluví hezky, a do vztahu s Tebou šel možná jen proto, že - jak říkáš, cítí ochlazení od své ženy kv. péči o malé děti? Tohle přece tak "skvělý" chlap jako on, musí pochopit, a ne to "řešit" nevěrou, ne? Ještě pořád ho vidíš v tak hezkém světle. ? Umíš si to představit opačně - že by tohle a kv. tomu udělal, být s Tebou?

 

P. S. Jestli chceš nějakou poradnu na netu, co se neplatí, zkus třeba tuto.

 
30.03.2014 08:54 Uživatel: sorbonos
Věk:  38

Město:Ocelové srdce

Maffy 2.png
4000-5000
Téma: Nemiluji svého manžela - mám ho opustit kvůli ženatému příteli?
Text uživatele: 

Šarloto, přečetla jsem si tvůj příběh i rady ostatních. S někým souhlasím, s někým méně.  

Marky napsala totéž, co bych ti řekla já.  Vzhledem k tomu, že tvůj muž byl i tvá první láska, dá se pochopit, že ted jsi nejistá, nic nemáš za sebou a prakticky nic o životě nevíš… bez urážky. Píši to z pozice parda sakra proškoleného.

Po etapě zamilovanosti váš vztah přešel do vztahu manželské lásky, té běžné, obyčejné, avšak té nejcennější, pokud oba pochopíte její princip.  

A evidentně ty nevíš o co jde, najednou nuda, sterotyp a zjištuješ, že on má své koníčky a ty doma hniješ. Na tvém místě než bych hledala rozptýlení u jiného muže, bych se zaměřila sama na sebe. Abych nečekala, až někdo přijde a bude mi dělat společníka a program.  

Máš strašně moc, co by za to jiné ženy daly, ale bohužel nemáš možnost srovnání a tak "blbneš ".  

Takové to sobectví ve stylu." mám taky právo na to být štastná", to neberu.  

Protože tvoje štěstí bude vykoupeno slzama spousty lidí a za to jednoho dne zaplatíš.

A věta, holky jsou velké, ty to pochopí, tak to vůbec nemáš šajnu o tom, co říkáš. Holky žijí v harmonické rodině, v klidu a v pohodě, bez starostí a najednou se jim zřítí strop. Už nebude to my, ale táta a máma.  

 A k tvému příteli. takových jsou mraky. Ty si myslíš, že je to láska, ale to pouze útěk ze stereotypu, to s láskou nemá nic společného. Takových jsem už viděla .

Popřemýšlej a začni u sebe. Tvůj muž má koníčky, nemůžeš se trochu na nich podílet?  Aby jste byli spolu.  

Ty vlastně nemáš ani důvod k rozvodu, oni by tě snad ani nerozvedli. Jasně, jsi ještě mladá, a pochopila bych, kdyby jsi se zamilovala jinde, protože tvůj muž tě bije, pije, otáčí se za každou sukní, ale takto je to pouze útěk z nudy. A tady v tomto jsem nekompromisní.  

Nesoudím tě, to bych si nedovolila, ber to jako pohled zvenčí. Jen aby jsi neudělala neuvážené rozhodnutí. Protože ono se klidně může stát, že se ten váš vztah proflákne, ty budeš pálit mosty a on zůstane s rodinou. kolikrát tento scénář už jsme viděli. A navíc, sama to připouštíš. A co pak? miska vah se převáží v tvůj neprospěch. Potom už je těžko vracet čas.  

 
30.03.2014 09:53 Uživatel: Marky
Věk:  22
Téma: Nemiluji svého manžela - mám ho opustit kvůli ženatému příteli?
Text uživatele: 

I takhle jsem to myslela - je potřeba se rozhodnout s co největší snahou vidět dopředu. Komplexně vidět dopředu, načrtnout si situace. Ne jen pro sebe, ale pro ostatní. A ne jen to, že teď je to krásný, že jsi zamilovaná a bude to všechno nádherný (ale to si nemyslím, že snad čekáš, nerada bych tě tím urazila). Je to jen pobláznění. A nic proti němu, všichni (snad) tady víme, jak je to krásný. Ale jde o víc. Osobně chci víc. Nestačí se vznášet a vidět toho druhýho jako dokonalýho. Vždyť je tak krásný někoho znát, opravdu znát (tak nejvíc, jak je možný). Vždyť je zajímavý vědět, jak druhý myslí, jak se chová, když mu je nanic, když se vzteká, vědět, co ho nejvíc vytočí… Nehledě na to, že pokud je tvůj manžel moudrý, rozumný člověk, je to ještě zajímavější. Můžete se obohacovat. Ale on musí vědět, co ty chceš, protože takhle se zatím jen domnívá a vyhodnocuje podle svýho úsudku, nebo si myslí, že je všecho v pohodě. Jak má vědět, že není, když jsi mu to (jak z toho vyvozuju) neřekla? I "sebevícnanásnaladěný" člověk nepozná.

 

Protože to, že ti "nový muž" lichotí a dvoří se a chová se tak a tak a tobě přijde dokonalej, to je sice fajn, ale srdce je hlouběji. A nechci tady mluvit jako nějaká učebnice nebo fanatička, která věří v opravdovou lásku a kdesi cosi. Jde o princip. Je potřeba pochopit, že láska - ten stereotyp, to, že si prostě někdy nerozumíte, pohádáte se, pak se snažíte usmířit, každý máte jiný pohled na něco a spoustu dalšího - to je strašně moc obohacující. Pokud i manžel má zájem spolupracovat. A tak se znovu ptám - ví o tvých pocitech? Až potom bych se rozhodovala. Až on bude přesně (jak jen dokážu mu tak říct) vědět o tom, co cítím, co chci změnit. Doporučuje se a celkem (mi) funguje forma "když ty děláš to a to, cítím se tak a tak a mám z toho pocit/vyvozuju z toho to a to".

 

Teprve až manžel nebude chtít vůbec komunikovat, bude mu "putna", jak ti je, bude tě ponižovat, nadávat…, pak bych se rozhodovala, že odejdu. Zatím z něj nemám takový dojem, že by tohle dělal. Ve zbytku bych se už opakovala. Ale jsem téměř úplně přesvědčená, že s novým mužem to bez tohohle principu (ze zamilování se stane láska a budete oba muset makat) nepůjde. A pak je otázka, jestli by dokázal pracovat líp než tvůj manžel. Nehledě na to, že nemám pocit, že by chtěl odcházet od svý rodiny, takže bych i čekala, že fakt spálíš mosty a zůstaneš sama. Nic proti tomu, ale zraníš víc lidí. A ty jsi odpovědná za to, že tě má někdo rád. A už mlčím, dneska se teda rozohňuju :)

 
03.02.2015 22:42 Uživatel: paníi
Věk:  32
Téma: Nemiluji svého manžela - mám ho opustit kvůli ženatému příteli?
Text uživatele: 

dobry den, zazivam temer totez. Mohu se zeptat, jak jste vyresila danou situaci?

Vaše odpověď

 
Reagujete na téma: Nemiluji svého manžela - mám ho opustit kvůli ženatému příteli?
Jméno: Věk:  Pohlaví: 
Datum přidání:
V rámci uchování anonymity prosím neuvádějte skutečné jméno, napište přezdívku.
Bydlím ve městě (nepovinný údaj)
Prosím používejte háčky a čárky nad písmeny. Ostatním se bude Váš text lépe číst. Děkujeme :-)
Kliknutím na imgmanager.gif vložíte obrázek  Kliknutím na link.gif vložíte odkaz na web
Ochrana proti spamu

10 nejnovějších témat v kategorii:

Hlavní nabídka

Statistiky

Nové odpovědi dnes: 1
Nová témata dnes: 0
Dneska bylo odpovězeno na: 1 Téma
Počet témat celkem: 15610
Počet odpovědí celkem: 170742
Počet registrovaných: 4609 uživatelů
Nejčtenější za 7 dní: Ex si semnou asi hraje
Nejkomentovanější za 7 dní: Ex si semnou asi hraje
Nejvíce navrhované na smazání

Jsme na Facebooku

MUDr. Zbyněk Mlčoch Alkoholik.cz Kuřákova plíce.cz Bezplatná právní poradna.cz Psychotesty on-line.cz Příznaky a projevy nemocí Rady a návody Bylinky pro všechny