Téma: Přítel se mnou nechce bydlet, ikdyž se vídáme málo

Tak má nárok na soukromí, volnost a samotu. Ponorková nemoc by brzo ukončila Váš vztah. Způsob jak se směje, nebo jak si mačká citron, Ti může připadat hezký, pokud jste si návzajem vzácný, ale časem by Ti to lezlo na nervy a spousta jiných věcí. Soužití dvou lidí je vždy velmi problématický. Bojí se, že se bude muset Tobě podřizovat, až se tam zahnízdíš a že ho naprosto ovládneš. Muž je otrokem ženy.

Ahoj. Já jsem takového kluka měla pět let pripadalo mi, jako by si chtěl nechat  otevřené vrátka a říkal si, co kdyby prisla ještě nějaká lepší. Až po pěti letech mi bohužel došlo, že se to asi nikam dál neposune a tak jsem to ukončila. On se kvůli tomu šoku vzpamatoval a chtěl vše změnit. Já už ho ale nechtěla, bylo to na mě moc dlouhé čekání měl na to pět let.  

Tak jestli ti na základě vlastní zkušenosti můžu poradit, asi bych zkusila tuto léčbu šokem dřív, než po pěti letech

Asi budeš mít sice strach, že o něho přijdeš. Přijdeš o něho případě tehdy, pokud tě nemá dostatečné rád a ó tebe nestoji. Pokud stojí, tak začne bojovat a pak by se to mohlo někde pohnout.  

Je to sice tvrdé, ale jinou cestu nevidím, pokud na neho ani po roce chození nezabralo, že jsi mu řekla, co by sis přála. Rok chození mi připadá jako akorát na to, abyste spolu mohli začít bydlet.

Me napadlo, jestli v tom byte vubec bydli sam? Jeho chovani je hodne zvlastni a asi bych se v takovem vztahu necitila dobre. Mozna to beres vazne jenom ty a on ne. Tohle by jste si meli vyjasnit.
Ale misto domnenek a hadanek bych se ho na to primo zeptala.

Že se po roce chození ještě zdráhá jít do společného bydlení bych ještě chápala, když mu je 26, že si na to třeba ještě přijde moc mladý.

Ale že tě k sobě ani nepozve a není s tebou raději občas sám u sebe doma bez přítomnosti rodičů, to mi tedy taky přijde divné. Velmi divné!

Nebudu spekulovat nad tím, proč to dělá, ale já na tvém místě asi bych se už zeptala přímo, proč tě tam nevezme ani na návštěvu a trvala na nějakém uvěřitelném vysvětlení.

Je možné, že tam jen má takový chlív, že mu je jasné, že tam holku ani nemůže přivést, aby sis ho nezhnusila, no ale možná před tebou něco tají - nevím, nechci spekulovat, ale divné to je.

Mě to moc divné nepřišlo, protože jsem s jedním přítelem chodila tři roky a taky jsem ho nepozvala ani jednou k sobě domů . Já si doma pořád něco předělávala a chtěla jsem ho pozvat až když jsem to měla hotové. Ja mám totiž na všechno čas. Když jsem to měla hotové, tak jsme se rozešli.   příčina rozchodu byla samozřejmě jiná, ne tohle. Takže nevěš hlavu 

Tak mi pritel rekl at s tim spolecnym bydlenim prestanu, ze neni pripraveny a rok je pro nej kratka doba na planovani budoucnosti. Domu me pry nevzal protoze ma byt v puvodnim stavu a spi na gauci, ze je proto radsi semnou u jeho rodicu nebo u nas. A hlavne na me vyjel ze evidentne nejsem stastna a on neni podle mych predstav tak bych si mela najit nekoho jako jsem ja. Vrta mi hlavou jestli nekdo s takovymi slovy je vubec zamilovany a stoji o me…

Andreo, ono se da rict leccos, ale zalezi na tom, jak se to rekne! Tvuj pritel ma evidentne nejaky problem a hlavne neumi komunikovat. Kdyz mame nekoho radi a zalezi nam na nem, urcite se nesnazime partnera zranovat. On to dela.
Nezapomen, ze dospely clovek uz se moc nemeni. Ve vasem pripade jsi ty evidentne ta citlivejsi a do budoucna budes cim dal tim vic trpet.
Dobre si rozmysli, jestli s takovym partnerem chces zakladat rodinu. Jsi mlada, mas zivot pred sebou a jiste existuji kluci, kteri si zen vazi.

Když to tak čtu, tak si myslím, že sis v podstatě odpověděla správně sama, respektive cítíš to správně:

"Z jeho chování mám pocit že mu vyhovuje mít svojí svobodu a s nikým ještě nebydlel."

Všichni jsme nějak začínali, a spaní na gauči atd. není problém, nebo, přítel má vyšší plat, není problém, kdyby chtěl, postel koupit.  

Tak si myslím, že každý to vidíte jinak, máte jiné představy, které se však vzájemně neslučují a nedoplňují, bohužel.

Mě to hodně připomíná přítele, se kterým jsem byla těch pět let, jak jsem psala výš. On semnou takto mluvil také a já pořád dofala, že dostane rozum a že se to někde posune. Listička ti to napsala  výstižně.

On bude pořád stejný a nezmění se. Teď spíše záleží na tom, jestli jsi tento jeho nedostatek schopná tolerovat.   Zkus si představit, že takto s tebou partner bude mluvit celý život, pokaždé, když vyádřiš svou nespokojenost s něčím. Místo toho, aby ses o něj mohla opřít, tak tě odpalkuje.   

Ono to může vypadat, že tě nemá rád, ale je jen prostě pako něco podobného, jako můj ex. Já bych ti doporučila tu léčbu šokem, kterou jsem ti zmínila výš. Jinak si myslím, že sním nic nepohne. Pokud mu rozchod bude vyhovovat, tak ti to bude aspon jasné.   Každopádně si myslím, že není vhodný jako partner do života.  

Jeho mamka rikala ze je ve spouste vecech chladnejsi a ma odstup. Predemnou byl tri roky sam a predtim mel 5let pritelkyni ktera ho podvadela a nechovala se k nemu hezky, tak pry z nej udelala co je ted. Ale ze jsem ho zmenila k lepsimu. Asi potrebuji vice casu nad tim premyslet jestli chci cekat na neco co prijde pozdeji ale i riskuji ze se nedockam. Jinak je moc hodny, venuje mi cas, pise, vzdycky prijede a po ceste mi koupi neco dobreho jako prekvapko, chodi semnou do kina, na zabavy me bere sebou… ale co jsem v nove praci tak to prave skoncilo. Proto jsem chtela uz to spolecne bydleni aby zamnou jen nedojizdel a muzeme postoupit v dalsim kroku vztahu ale on nechce. Moje mamka mi zase rika abych tak dlouho nevybirala az preberu ale na druhou stranu se ji to zdrahani bydleni nelibi. A ze kdyby chtel opak tak ze romanticky chlapy jsou jen ve filmech anebo jen na zacatku-kdyz ptacka lapaji hezky mu zpivaji a potom na nej koukate jak lezi jen gauci a nic nedela. Pred nim jsem mela pritele 2roky se kterym jsem sla bydlet po 2mesich a ten me  na konci podvadel a ja to nepoznala. Jsem v tom cela zamotana pro co se tedy rozhodnout. Ale jak pise Darecek-vyhrozovanim rozchodem niceho nedosahnu, leda rozchodu. Musim si uvedomit jake ma prednosti a naopak nedostatky. V otazce bydleni si s nim nerozumim, ve vsem ostatnim si s nim rozumim.

Andreo, společné bydlení je opravdu věc, kterou musejí chtt oba. Podle toho, co píšeš, tvůj přítel asi tzv. "není do větru" a tedy na svobodě nelpí aby někde naháněl ještě nějaké jiné,   tak bych tomu prostě ještě čas - já osobně ještě tak rok, ale víc už asi ne.

Ono ti ostatně nic jiného než to anebo rozchod nezbývá.

Ano, ještě na něj můžeš nějak tlačit, naléhat - ale tím myslím bys dosáhle leda toho, že se to mezi vámi pokazí.

Mně ale zaujala ještě jedna věc - teď sice popisuješ, jak je hodný, ale v předchozím příspěvku jsi použila výraz, že na tebe "vyjel" - a to jen kvůli tomu, že nechtěl to, co ty. Ono se to těžko posuzuje, když to máme jen z jedné strany a nebyli jsme u toho - ale jde o to, že ono ve vztahu je nutné umět komunikovat i o tom, nač má každý jiný názor. Nebudete si vždy ve všem rozumět. I v jinak harmonických vztazích přicházejí chvíle, kdy má každý jiný názor - na dovolenou, na děti, na nákupy - na cokoliv. Pokud on na tebe takto "vyjíždí", když chce něco jiného než ty, není to dobré. A není dobré jestli ty s ním o tom, co on nechce, komunikuješ třeba nějakým protivným způsobem.

Tohle by sis měla trochu zrevidovat a případně zapracovat na tom, abyste věci, na které máte jiný názor, byli schopni řešit normálním rozhovorem.  

Jinak se ti takové situace budou opakovat.

On vztah, ve kterém je hodně rozporů, ale ti dva o tom jsou schopní komunikovat klidně a názor druhého respektovat a dělat nějaké kompromisy má větší šanci na štěstí než vztah, kde je rozpor jen jeden jediný, ale ti dva o tom komunikovat nesvedou.

Dva lidi se mohou neshodnout a jeden z nich nedosáhnout svého, ale může to být v klidu, bez scén a zraňujících emotivních výlevů - no anebo mohou padat věci, které pak dávají důvod pochybovat o tom vztahu jako takovém. Pokud ti dva komunikují tím druhým způsobem, většinou to ten vztah postupně nahlodává jak červotoč. Nejde si v hněvu říkat nepříjemné věci donekonečna.

Čili když to shrnu, tak jestli on na tebe takto vyjíždí, když po něm chceš něco co on nechce - anebo jestli ty ho takto vytáčíš - tak to je stejně špatná zpráva jako to, že nestojí o společné bydlení a skoro si myslím, že to s tím bydlením se změní snáz než sklon k hněvivým reakcím.

Andrea26  :   Ahoj, to jsi mě špatně pochopila. Neměla jsem na mysli vyhrožování, tím bys opravdu ničeho nedosáhla, měla jsem na mysli léčbu šokem, to znamená, rozvnou to bez upozornění udělat. Tím bys dosáhla toho, že by si uvědomil, že může o tebe vlastně přijít a tak by konečně začal něco dělat. A kdyby mu to naopak vyhovovalo a nebojoval by, tak by to znamenalo že opravdu o tebe nestál.  

Tvým úkolem není najít si dokonalého partnera, ale partnera s chybami, které jsi ochotná tolerovat.   nejlepší chlap je ten, kterému se nemusíš bát mu cokoli říct bez toho, aniž by po tobě takto negativně vyjel, a tenhle to očividně není.

Tuhle informaci, ze si s nim jinak ve vsech oblastech rozumis a milujes ho, jsi mela napsat hned ze zacatku.
To by asi i ty reakce vypadaly jinak.
V tomhle pripade ti poradim jenom to, abys netlacila na pilu. Nech to dozrat.

Otázka je, jestli dozraje , někdy je to beznaděné 

Navíc jsi ještě mladá a ještě máš času dost. Najít si chlapa není těžké a když člověk začne hledat, tak je to v podstatě hned, a proto si myslím, že nemusíš být na něm tak závislá. Jak ti psala Kateřina, ten rok bych možná ještě počkala. Ale nad jeho reakcemi by ses měla opravdu pozastavit, jestli ti to pravdu stojí za to.  

Ahoj,

za mně ti poradím, dej tomu čas. Je to ještě kluk, navíc byl předchozím vztahem dost zraněný a tak se nedivím, že se do společného bydlení nehrne.

Někde jsem četla, že muži až po 27 věku života jsou připraveni k založení rodiny. Dřív se na roli manžela a otce necítí.

Já bych ho jemně oťukala třeba při procházce, mrkni támhle na tu sedačku, nebo to je pěkná lampa, jakou barvu máš rád a tak podobně, třeba  by začal uvažovat o postupné rekonstrukci jeho bytu, nebo ho tím naopak vyděsíš.

Navíc je potřeba si uvědomit, že jakmile budete bydlet spolu, spát na gauči v neútulném bytě se ti bude brzy zajídat a začneš nahlas uvažovat o tom, jak by bylo potřeba to tam předělat atd. a to je třeba to, čeho on se zatím bojí.  

Pokud ho miluješ a on tebe, tak tomu dej čas a ještě něco, požádej o názor nebo radu svého, případně jeho otce. Oni  totiž muži přemýšlí jinak než ženy a to co je pro nás nemyslitelné, je pro ně přirozené