Téma: Otčím přítel mě nesnáší a šikanuje

Je Ti 21 let, můžeš se zkusit osamostatnit.

Kdyby to bylo tak lehký, tak už sem dávno pryč.... pořád studuju a to dosti těžkou školu a z brigád si moc nevydělám... a odejít ze školy a tim si zkazit budoucnost nechci..

Myslela jsem si to....víš, ale tohle pro Tvou maminku taky nemusí být tak jednoduché řešit. Ze dvou platů se dá leccos zafinancovat, sama by možná nezvládala Tvou školu + nezbytné výdaje za nájem atd...Navíc - určitě děláš chyby i Ty sama, pokud Tě musí napomenout ke slušnému chování. Nevím, jak ty hádky probíhají, jakým způsobem na sebe reagujete. Já věřím, že je to těžké, ale taky je pravda, že maminka je s ním už dost let a tak přemýšlím, kde je chyba.

O finance zase tolik nejde, jelikož nám hodně pomáhá děda s babičkou a na školu naštěstí jsou v podstatě náklady nulový, jelikož studuju státní... Máma ho má ráda já tohle všechno chápu, jsem ráda, že je šťastná po tom jaký peklo měla s tátou, ale prostě už nevim jak dál, ta situace doma je neúnosná, hádky jsou na denním pořádku... Nejsem bez chyby to jsem neřekla, ale pravdou zůstává, že mámy přítel rád vyvolává konflikty a já se musím nějak bránit... jinak se snažím se mu vyhýbat co nejvíc... Z téhle situace je podle mě jen jedno východisko, abych šla pryč, ale jak jsem řekla to zatím nenií možné, minimálně ještě rok...

Státní škola, to nejsou nulové náklady. Kde jsou potřeby do školy, Tvoje náklady....to nejsou zrovna malé položky....ale budiž, v tom třeba problém není. Píšeš, že maminka je s ním šťastná a vy jste si s jejím přítelem prostě nesedli....i to se stává. Obrň se trpělivostí, čas to vyřeší....

Budeš se divit, ale žádný výdaje nemám, když potřebuju knihy jdu do knihovny, v podstatě jediný výdaj bylo 5 000 na netbook, který mi koupil děda... Mě už trpělivost došla a pokud se to nevyřešilo za 11let tak asi už nikdy... ale děkuju moc za rady 

Náklady  - bydlení, nákup oblečení, strava....toho by se našlo....nic není zadarmo.

Tak to ano, ale nesouvisí to s náklady na školu

Se školou přímo ne (a kvůli škole tu ani nejsi), ale s Tvým problémem ano. Kdyby těchto nákladů nebylo, nemáš problém se osamostatnit.

 Mslím si, že maminka je především Tvoje matka a rozhodně by neměla dopustit, aby ne Tebe její přítel řval, urážel a snažil se řídit Tvůj život. Jednak jsi dospělá a druhak mu do toho moc není. Pravidla měla od začátku nastavit tak, aby bylo jasné co už ne. Jediné řešení je se osamostatnit.

Souhlasím s tebou... ale máma ho pořád brání tím že on neumí jednat s dětmi nebo že je slon z porcelánu a často mi říká ať to kvůli ní vydržim... pravidla samozřejmě nějaká byla, ale ona na to kašle a dělá si co chce, nic nerespektuje, protože on je pán... a máma mu všechno žere, protože se bojí aby nebyla sama, jinak nechápu proč s takovym člověkem je... Máš pravdu jediné řešení je osamostatnění, ale to není v současnosti možné...

  Já Tě chápu, osobně mám svůj  nekompromisní názor na lidi po rozvodu. Ale Ty moc možností nemáš, buď to vydržíš a nebo ne. Jediné co si z toho odneseš je hořkost a ponaučení do budoucna.

Budu to muset vdržet, jinak to nejde... Ponesu si s sebou velký ponaučení a to že pokud se já někdy rozvedu a najdu si někoho nového a on nebude s mým dítětem vycházet, tak se s ním okamžitě rozejdu.. láska ne láska, dítě je na prvnim místě... a hořkost ta už ve mě dávno je, řekla bych, že až nenávist k tomu člověku a možná i trochu k mámě za to, že mě nutí to snášet...

  Tvoji smutnou výpověď by si měli přečíst všichni rodiče, kteří po rozvodu myslí jen na sebe. A to jsi dopadla ještě dobře, protože jsou matky, které mají daleko větší spotřebu partnerů a z dětí rostou pokřivené osobnosti se sklonem k depresím a méněcennosti.

A co děda s babičkou? Říkáš že tě podporují, jak se k tomu staví? Nemohla bys bydlet u nich, případně, pokud jsou na tom finančně dobře, nepomohli by ti s přispíváním na bydlení? Když si najdeš byt se dvěma spolužačkama třeba, náklady nebudou tak děsivé... Mamka dá kus, děda druhej, a máš po problému... Navíc tvůj biologický otec má vyživovací povinnost, studuješ, tak má platit - na TEBE, nikoliv na společné výdaje domácnosti - to by měl být dost podstatný zdroj financí na osamostatnění se.

Děda s babičkou mi sice finančně pomáhají při studiu, ale jen v rámci jejich možností, žijou jen z důchodu v bytě... takže mají sice trochu peněz, kterými mi přispívají, ale jinak na to nejsou finančně úplně za vodou, prostě mají tak akorát... Bydlení u nich nepřichází v úvahu, jelikož bydlí v 1+1 a hlavně o tom, že mám doma takovéhle problémy nic nevědí, jelikož když k nim jdeme třeba na Vánoce, tak se všichni musíme tvářit jako šťastná rodinka... babička mi sice naznačila, že ho nemá ráda, ale já jsem jim nic neřekla, bojim se, že by se tím všechno zhoršilo...

S nápadem na bydlení jsem už taky přišla, ale na to mi máma řekla, že v žádném případě, že tohle je můj byt a já jsem tu doma a timhle to skončilo...  
S mým tátou je to taky složitější, v podstatě ho neznám, vídáme se 2X do roka (na narozeniny a na Vánoce) a jinak o mě nemá zájem... samozřejmě, že mi platí povinné alimenty, ale uznej že z 1 500 Kč se bydlení zaplatit nedá...  oeníze si vydělávám po brigádách, máma mi peníze nedává, výdaje má za mě na jídlo atd.

Hime sama, ani nevíš, jak ti rozumím. Už jsem v důchodu, ale zážitek máme stejný. Pokud to půjde, běž raději bydlet k babičce a dědovi. Potřebuješ ke studiu klid a mamku nech, ať si žije svůj život a ty si žij svůj. Pokud s tím budou babi s dědou souhlasit, získáš na tom, jak ty, tak prarodiče. Držím ti palečky.  

Děkuju... bohužel u dědy a babičky to nejde... klid na učení sice nemám, ale učím se po nocích, kdy všichni spí, tak se to nějak dá... ještě to rok budu muset zkousnout a pak si najdu práci a půjdu pryč...  děkuju moc za podporu

Hime sama, odpověďi se minuly. To je škoda, že nemůžeš bydlet u prarodičů. Jak dlouho budeš ještě studovat?

Bohužel to nejde... Teď jsem ukončila třetí semestr, takže mě čeká ještě rok a něco a dokončení Bc, potom už budu studovat kombinovaně, abych mohla chodit do práce...

Hime sama, ty to zvládneš, ten rok a něco uteče, jako voda. Jsi cílevědomý člověk a někam to dotáhneš. Drž se, jen tak dál.  

Děkuju moc máš pravdu, rok je mrknutím oka pryč, když jsem to vydžela 11let, tak rok je brnkačka :P

Sobecký člověk no, takovéhle ženy by si neměly pořizovat děti.  

milé děvče

jsem asi taky takový otčím, s dívkou které je teď 17, bydlím od 1 roku. A te´d je to opravdu peklo, pomoci doma nic, parádění, piersing, facebook toulky po obchodech, držkování, odmlouvání, nezdravení, peklo pekel. Zmáhá to psychicky mocně a potom se už neudržím i když se snažím. To jen pohled z druhé strany barikády. Ostatně v 21 už je nejvyšší čas vyletět z domova. Ale cítím z Tebe, je tam teplo, jídlo a mimo studia bezstarostný život, odpovědnost za svůj život se evidentně bojíš přijmout. A ještě něco na závěr, přísloví:Koho chleba jíš, toho píseň zpívej

Na jednu stranu souhlasím s tím že koho chleba jíš, stejně tak jako to že by se měla chovat slušně. Ovšem na druhou stranu, ona je tam doma. A dokud studuje, připadá mi opravdu nevhodné říkat že je nejvyšší čas aby vypadla... To se pak nemůžete divit, že odmítá poslušnost, když k ní máte takový přístup. Myslím, že s dítětem, které máte od jednoho roku na krku, můžete mít vztah stejný, jako by bylo vlastní... Stejně tak jste měl prostor si jí na základě takového vztahu vychovat. Něco jiného by to bylo kdybyste přišel k rozmazlenému desetiletému spratkovi, ale upřímně, pokud se neumí chovat, je to chyba výchovy v raném dětství. Jsem zhruba stejně stará, a vzhledem k tomu že studuji, jsem vděčná rodičům za jejich podporu. A upřímně, kdyby mi jeden z nich, ještě k tomu nevlastní, dával najevo že je nejvyšší čas abych vypadla a nepřekážela, nikterek by mě to nemotivovalo být vzornou dcerkou...

Chicquito, nevlastní rodič s výchovou málokdy něco nadělá, pokud vlastní rodič nepodpoří. A dovedu si představit reakce pubertální holky na jeho námitky. Proto jsem dala souhlasný smajlík. Něco o tom vím. Jinak máš i Ty můj souhlas, pokud to vezmu mimo to, co jsem už napsala.

Ano, souhlasím že to je výchovou v raném dětsví ale souhlasím i s tím že nevlastní rodič se taky trochu bojí, co a jak. Chodil jsem do práce podnikám, takže výchova byla převážně věcí mojí družky. pořád to šlo bez problémů až do 14 let. Pak to začlo a pořád se to stupňuje. A nezlobte se, nenechám se od 17 letého cápka poučovat o tom co se má a co se nemá. Bylo by to na hrozně dlouhé povídání, ale je šikana když chci aby se v 23,30 již zhaslo(ráno jde do školy) a já do práce?

Je šikana že po sobě se myje nádobí?

je šikana  že ve vaně nemají být vlasy?

a co to je, přijde li se do místnosti(ona) a neřekne se ani bůů? Jako bych tam nebyl. To bych si nikdy k rodičům nedovolil

je šikana že chci jít na můj počítač(kvůli bankovnictví) a musím jí odpojit od facebooku, kde je to,, hrozně" důležité. Já totiž jdu pracovat.

jsou to desítky příběhů a případů, nikdy jsem si nemyslel že se s tím utkám, mám svoje zásady, něco jsem dokázal a snážím se žít čestně a příkladem. Není to ale vůbec nic platné, volání krve je volání krve. P. s svoje vlastní děti mám již dospělé ale problémy nebyly žádné

Vezmu to jednou odpovědí i pro Barču Vždyť já psala že souhlasím s tím, že by se měla chovat slušně, o tom žádná. Pokud jste nebyl k výchově "připuštěn", pak je to samozřejmě chyba ne vaše, ale její matky - že ji nedokáže usměrnit, a hlavně - pokud si ke svému dítěti přibalím chlapa který ho má živit, má mít kromě "povinností otce" i "práva otce" - tedy klidně dítě v případě potřeby seřezat a obecně prostě výchovně působit - nemluvíme tu přece o nějakém "strejdovi na pár týdnu", ale o jednom muži, který s ní žije celou dobu co si holka může pamatovat. Pokud nechci aby "někdo cizí" dítě vychovával, mám buďto s dítětem zůstat sama, a nebo se o něj postarat sama tak, aby se chovalo slušně a respektovalo určitá pravidla. Chápu že pokud ji živíte a jen musíte snášet její pubertální výlevy, rozčiluje vás to. Ale tohle je věc, která jí měla být vysvětlena "dokud byl čas" - a ačkoliv je holka už skoro dospělá, nedostatek respektu k vám bych přesto dávala za vinu její matce.

Co se mi nelíbilo bylo to, že v jednadvaceti je nejvyšší čas aby odešla z domu. Případ slečny na který reagujete je totiž dle mého názoru zcela odlišný - nejde o muže který by s ní žil pod jednou střechou téměř od narození, ale o jakéhosi cizího člověka, kterého si máti dotáhla domů, a který jí běžně sprostě uráží. Sprosté urážky z pozice "otce" nejsou v pořádku, ani kdyby byla ten nejrozcapenější spratek pod sluncem. Není to tak že by se nechávala živit a vadilo jí, že po ní chce aby po sobě uklidila, naopak píše že musela snášet i to že o ní lhal její matce, že ho musela poslouchat - a poslouchala. Jen samozřejmě, když už z toho má víc rozum a ví co je správné, má tendence bránit se jeho útokům tím, že se mu vyhýbá, a nebo při konfrontaci reaguje podrážděně.

Takže ano, samozřejmě jsou i otčímové, kteří mají doma drzého, rozcapeného potomka své družky, a věřte mi že opravdu rozumím tomu, pokud byste ji nejradši přerazil - ale v případě tazatelky to bude přece jenom o něčem jiném...

rozumný názor, díky

jen je těžko soudit když není vyjádření druhé strany....

Já sám měl taky doma problémy, ale v 18 jsem se sbalil, bydlel na ubytovně, za rok dostal byt, ale řešil jsem to. Ne si někde stěžovat a odpovědnost(ano i risk) na sebe nevzít

jsi idiot, pokud ti vadi, ze si tu nekdo stezuje, tak nechapu prc na tyhle stranky chodis, misto rada se akorat do te slecny navazis. si chudak

Je to už rok co jsem psala tenhto příspěvek, od té doby jsem si našla práci a odešla z domova, jenže týden na to mě máma brečela do telefonu a přesvědčiovala mě abych se vrátila, že jí je doma beze mě smutno a slíbila, že vše bude dobré. Sice jsem nechtěla, ale vrátila jsem se.

Po pár dnech bylo vše ve starých kolejích. Příteli mámy jsem se vyhýbala jak nejvíce to šlo, ale tomu co následovalo jsem nezabránila.  

Začalo to jako vždy úplnou banalitou, když jsem šla do koupelny zaslechla jsem jak mi říká ať uklidím talíř, že nejsem v hotel, šla jsem pro talíř do pokoje a nesla ho do kuchyně, on na mě začal nadávat, že sem prase, odpověděla jsem mu, že od něj to sedí (vysvětlení proč jsem tak reagovala: jelikož tento pán běžně používá umyvadlo pro vykonání malé potřeby, ano myslím to vážně), začali jsme se hádat a já mu řekla ať na mě nemluví a on mě z ničeho nic chytl pod krkem a začal na mě řvát, že mi rozbije hubu, v tom přiběhla máma a odervala ho. Vběhla jsem do pokoje, zamkla se. Za chvíli na mě klepala máma, ať jí otevřu. Objímala mě a říkala, že za to může ona a ptala se mě jestli se na ní zlobím a já řekla, že ne, že se nic nestalo. Potom odešla do obýváku za ním, probrat co se stalo.

Co myslíte, že ho vyhodila, když viděla, že mě napadl? Tak to se nestalo, přišla za mnou a řekla, že nechce být sama, že by si už nikoho nenašla. Takže on zase vyhrál, jako vždy.

A jaký to má konec? Z domovu jsem odešla a s matkou přerušila veškerý kontakt, mrzí mě jak to dopadlo, ale nechtěla jsem čekat na to až mi jednou opravdu tu hubu rozbije. Takže už nejsem v kontaktu ani s jedním rodičem, jeden o mě nestojí a ten druhý mě nechá šikanovat cizím člověkem. Do života si beru to, že až já budu mít děti, budou pro mě na prvním místě.

 

Himee, to je mi moc líto, ale začalo to už - u Tvé mamky, hned na začátku, respekt. když jsem jen začala číst Tvůj prv. příspěvek  :"Když se rodiče před 11ti lety rozvedli, máma si krátce na to našla přítele".

 To bývá častá chyba těch, kteří - když se zklamou, to jako zrazeni a hrozně zranitelní = když s tím předchoz. vztahem ještě nejsou srovnaní, se často mohou dostat "do spárů" někoho, kdo je "zachránil" a uchlácholil a tím si je získal natolik, že se pak už mohou bát být sami - právě proto, že si po té nevyzkoušeli být nejdřív sami+sami se sebou (v tomto případě i s Tebou, samozřejmě). Prostě to bylo moc brzo  a mamka ho teď jaksi neumí po těch letech pustit a naivně se domnívá, že by si nikoho nenašla a raději si stále nechá ubližovat a teď dokonce i Tobě…! A to je špatně.

Chápu ji, nebyla asi sama nikdy, ale když to kv. tomu nechala zajít tak daleko (pochopitelně ji to ovšem trápilo  a trápí), tak to, že jsi odešla, bylo dle mého názoru to jediné správné řešení. Musela ses "zachránit" nejen Ty, ale je docela možné, že díky tomu (a navíc jsi i vyzkoušela se kv. ní vrátit) si začne - i smutkem po Tobě, uvědomovat to, jestli má cenu si nechat stále ubližovat a třeba přijde na to, co  a kdo je pro ni důležitý.

Musí si na to holt přijít sama. Nevím, jestli navštěvuje aspoň ona Tebe, ale jinak - vztáhnout mi tak chlap ruku na mé dítě… Dej jí čas.

Děkuju za podporu Leňo

Bohužel chování mojí mámy nechápe nikdo. Nejhorší na tom je, že ona se o tom nehodlá bavit a dělá jakoby nic a to mě trápí nejvíc. Dokonce i vystartovala na mého přítele, který se mě snažil bránit, kvůli tomu jsem na ní nejvíc naštvaná, že nedokáže pochopit, že existuje člověk, který se za mě bude prát a chránit mě. V kontaktu spolu nejsme, protže i já potřebuju nějaký čas, abych si to v hlavě srovnala co dál.

Ta poslední věta o tebe je samozřejmostí pro každou mámu, ale pro mojí v tomhle případě ne.

"hime", máma mi nebyla na svatbě, nebyla u mně v porodnici, pak jsme k sobě cestu našly, ale jen na pár let. Před smrtí se ke mně otočila zády. Neviděly jsme se osm let, pak zemřela. Nevím, kde je její hrob, nevím nic. Vše jsem jí odpustila, myslela, že koná správně. Nedá se to změnit, nedá se to vrátit, já jsem s tím smířená, ale stejně mně bolí srdce. Třeba se jednou setkáme tam, kam směřujeme všichni. Tobě to přeju jinak, abyste se užily, dokud je čas.  Pavla