Téma: Přítel je závislý na své matce - mám o něj bojovat?

Bohužel bych řekla, že ty asi nemůžeš dělat nic. Všechno totiž záleží na tvém příteli. Pokud jemu samotnému nedojde, že ho jeho matka vydírá a zneužívá. Ty mu můžeš maximálně říct, že se musí sám rozmyslet, jestli bude celý život matce dělat poskoka nebo bude mít svůj vlastní život. Je to těžké, protože bude mít určitě velké výčitky svědomí, zvláš´t pokud si myslí, že se jeho matka bez něj neobejde.

Bylo by dobré vymyslet nějakou fintu, aby se prokázalo, že ona je vážně samostatná a nepotřebuje neustálé obskakování. No a co mu takhle říct, hele pojď se podívat, jak je ta tvoje máma chudák, když si to zrovna bude štrádovat někam na nákup? Nebo ji zkusit vyfotit. I když to mi přijde už dost šílené.

Zkus mu trochu nahlodat jistotu v tom, že jeho máma se bez něj neobejde.

A pak mu prostě narovinu řekni, že jestli s váma nechce být pořádně, tak ať raděj nechodí vůbec.

Přemýšlím, v čem je vlastně pro tebe lepší žít v takovýmhle blázinci než bez přítele.

K nim domů bych asi vůbec nechodila, protože ta ženská má v úmyslu nejšpí ti jen ubližovat, tak proč bys ze sebe měla dělat blbce a ještě si s ní povídat a vídat se.

Jasně, nejspíš bude ty ta špatná. Ale uvědom si, že ty nejsi ta špatná, to ona! A nemá na tohle všechno žádný právo. Zkusila bych torchu na přítele přitvrdit. Protože k čemu je takový člověk, když se o něj nemůžeš opřít. Vem si, že by se tobě a dceři něco stalo a on zrovna musel za mámou, protože ho potřebuje, to je přece k ničemu.

Naprosto s tebou souhlasím. vím, že za celou tu dobu se vždy zastal své matky, a raději se dohádal semnou aby obhájil svou matku. On ví že sama by neutáhla byt 2+1 nebot její příjem je poloviční invalidní duchod. Hodně peněz vydá za léky a on aby přispěl mě. vlastně samoživitelka, tak dá veškerou výplatu jí. mimo alimentů. výživné mi platí poctivě. 2100 je v této době směšná částka, ale platí. Nechápu jako matka. jak může synovi takto ničit jeho štěstí? život? Věřte mi i kdybych ji nahrála nebo vyfotila, vím že mi řekne, že jsem trapná, že jeho máma má v sobě plno opiátů které ji uklidnují bolesti atd. Vím, že by byl opět boj a on to doma řekl a matka s úsměvem. JÁ TI TO ŘÍKALA!! možná kdybych měla byt někde daleko. daleko od ni. ale ona bydli vedle v domě!! Je to hrozné když se mě malá ptá. bude u nás tatínek spát?? nebo u babičky?? když začnu s jeho mamou vím že bude konec. nejaká špatná připomínka ho rozčílí k šílentsví…!! tohle přece není normální? a ja nejsem normální že ho chci je to otec mé dcery a ta ho zbožnuje!

Rychle pryč od něj,   Faith. To je jeden z těch sráčů, co nikdy nebudou s tebou. Partnerka musí být před mámou. To si nemyslím, to tak je!   Až tchyně skoná, donekonečna budeš poslouchat výčitky, že ses nechovala správně.

Podle mně je úplně zbytečné dokazovat příteli, že jeho máma ho až tak nepotřebuje, protože něco nezdravého je v nich obou a nepomohlo by to. Dokonce si myslím, že přítel ví, ale nedokáže se odpoutat.

A pokud z tohoto budu vycházet, pak to budeš muset dokázat Ty. Nebo taky ne a dál akceptovat to, co denně zažíváš.

( A abych pravdu řekla, nedokážu si ani představit, že bych po synovi žádala tak intimní kontakt a už vůbec ne, že by mi v tomhle syn vyhověl … brrrr, nechci ani psát, co si o tom myslím)

Jo, taky si myslím, že je to asi všechno zbytečný. Ale z počátku jsem si říkala, co kdyby… A přijde mi to dóóóóst divný. Přála bych Ti Faith najít sílu odejít daleko od těhle pošuků!

uprimne je mi te lito ja chapu ze ma svoji mamu rad a co pro ni dela kdo by taky ne ale ja si myslim ze ona na tebe tak trochu zarli a ze nechce aby ji syn tak uplne opustil ale nevi ze je dospeli a mel by se starat i svoji rodinu jako tebe a tvoji dcerku  proto si myslim ze ti dela ty naschvaly ale tvuj pritel by si mel uvedomit   

ze ho taky potrebujete.

Tady to zavání Oidipovským komplexem.

Chlap by si měl uvědomit, kde je jeho místo. U své rodiny, své ženy, své dcery. Pokud upřednostňuje svoji matku, tak je asi něco špatně. Asi by bylo nejlepší "odejít" ze vztahu a hledat štěstí jinde. To nemá nic společného s tvou dcerkou, pořád bude její táta a vždy je možné se domluvit, aby ji vídal, kdy bude chtít.

Rozhodnutí je na tobě, ale já bych si s ním rázně promluvila, buď já, vlastní rodina nebo matka. Třeba by ho to donutilo zamyslet se, co v životě vlastně chce. A pokud by ani potom nechtěl bydlet s vámi, tak bych ho opustila. Nevidím jiné řešení.

Volba je na tobě a přeji Ti, aby vše dopadlo dobře.

děkuji,   děkuji všem … budu si to číst denně jelikož když čtu Vaše názory mám tu sílu. Souhlasím s tím, že je tam něco divného a brrrr  nedokáži na to ani myslet stejně jako vy!! Je mi jasné, že na mne žárlí a má obavu z  toho, že by ji opustil, ale nechápu mého přítele? Co to ona používá za psychologii, že i přesto, že se cítím být milována nechce semnou a s dcerou žít!! Vždyt bydlí vedle si říkám!! kdyby se něco stalo  seběhneš z domu a pomůžeš jí…

máte pravdu. já si to také říkala x krát, ale asi jsem si to nechtěla  připustit. Nemá smysl čekat!! Přece nebudeme čekat až jeho matka bude po smrti. Nejhorší je, že bydlí vedle. At chci nebo ne budu ho vídávat často

Ona nemusí používat žádnou psychologii. Ona ho k tomu vedla od mala. Nevěř tomu, že její smrtí by se něco změnilo. Jeho nezdravá mysl se opět nezdravě upne … na svou dceru. Mimochodem, zajímalo by mě, jaký vztah má babička ke své vnučce?

Baruš, myslím že žádný, v tom lepším případě. Může ji považovat za sokyni.

Je to mazec, co dokáží matky svým dětem udělat.  

Ano, to je … znala jsem mladé manžele, kteří se rozvedli díky takové matce, protože když byl na vojně, tak přesto, že měl doma mladou ženu a dítě, jeho první cesta vždy vedla napřed k matce, kde i přespal a pak teprve k ženě a dítěti. A nebylo to tak, že by bydlela někde jinde, jen o ulici dál.

Tak to je hnus. Pardon. Ale z toho, co píšeš, Barčo, je mi trochu šoufl. Ještěže tady na MS jsou i milí, moudří lidé

Protože je to už hodně let, můžu Ti napsat i to, jak to dopadlo. Neuspěl ani v dalším manželství, ani v následných partnerstvích a dnes stojí před prahem šedesátky a sám.

Některé matky/rodiče, umí ve svých dětech vypěstovat děsný svinstva. Jak píše Barča, je k tomu nejspíš vedený od mala. A myslím si, že se mu prostě nepodařilo opravdu dospět. Ano, na první pohled se chová jako dospělý, chodí do práce, má dítě, má jakž takž nějaký vztah s tebou, ale od své matky se neodpoutal. Rodiče umí nasadit do hlavy tak neskutečný pocit viny, že některé "dospělé" děti pořád žijí s myšlenkou "Co by na to řekla máma? " Já nevím, asi se brání své vlastní zodpovědnosti? Prostě jim někdy chybí ten hlavní článek procesu dospívání.

Pokud na tohle tvůj přítel nepřijde sám, je to marný.

Faith, držím ti palce! Ať najdeš v životě radost!

voslík děkuji, to štěstí se mi nějak vyhýbává již roky

Víte on neměl otce již od malička… a jako nejstarsí ze sourozenců byl taková hlava rodiny. Do dnešního dne jeho mladší sestru kárá!! Přitom sestra je již dospělá. A jak se chová jeho matka  k vnučce? No řeknu Vám to takto. moje máma když jí řeknu tak není problém ji mít u sebe. Sama si říká, ale přítelova matka… jo koupí ji nějaký ty hadříky, ale nikdy sama od sebe si neřekla že ji chce vidět nebo at ji přivedu,, naopak když malá se mě zeptala zda může vedle k tatínkovi a já jsem se ho zeptala zda může na chvíli k nim. odpověděl  moment. já se zeptám nejdřív mami!!!!!

Skoro mě napadá, jestli Ty a dcerka nejste pro ně jen jakousi zástěrkou.

Tedy, tak to je síla.   Věta" … já se zeptám mami",  ta mě dostala. Holka utíkej od něj, seč ti síly stačí.  

Tohle nezralé dítě nemůže vychovávat vaší dceru.  

Na tvém místě bych se poohlédla kolem po jiném fešném "tátovi", který to bude mít v hlavě srovnané.  

Sice nejsem zastánce zbrklých rozhodnutí co se týká vztahů a dětí, ale tohle je patologické fuj.  

Dobrý večer,

tak je konec, … moc mě to trápí, ale vím, že bych tímto stylem žít nemohla. Vybral si matku. K tomu mi nadal, a nezapoměl podotknout. no mama měla pravdu. Nezměnila si se. A to byla opět podpásovka. Trápím se, jsem dost z toho zdrcená. Děkuji všem za příspěvky. pá

Kdyby Ti něco takového řekl člověk, kterého si vážíš, snad by byl důvod ke trápení, tohle ale určitě není ten případ. Udělala jsi to nejlepší, co jsi mohla. Čas Tě o tom přesvědčí.

Ahoj Faith,

jak už ti všichni psali, tvoje rozhodnutí bylo to nejlepší a správné. A jak píše Barča, časem to zjištíš. A časem najdeš i tu radost, která se ti, jak jsi psala, vyhýbá.

Z toho, co píšeš je poznat, že jsi silná. Člověk může pochybovat, může i chybovat, ale to nevylučuje to, že v sobě má vnitřní sílu. A podle mě ji máš. Dokázala jsi s tím něco udělat! A to je důležité. Teď sice nevíš, co bude dál, ale první krok jsi udělala. Teď se udržet a nebát se. Pokud máš matku, která tě podrží, je to jen dobře. Nebudeš na to sama.

A jak zpívá moje oblíbená skupina Happiness is the road - Štěstí je cesta

Dobrý den,

čas běží a já jsem od té doby sama. Je mi hůř a hůř. Připadám si již zcela neatraktivní. Má matka prožila mozkovou příhodu a od té doby, je jiná, nechová se ke mě a k mé dceři jako k rodině. Jako by jsme byli cizí. Jsem celé dny sama anebo s dcerkou. Ještě, že mám práci, tam alespoň nemám čas přemýšlet.

Jsem na dně, Má matka mě nepustí k ní domu, nebot si myslí, že ji kradu lžičky, pánvičky, zlato. Prostě přede mnou zavřela, zamčela. Kamarádky nemají čas a má velice dobrá kamarádka se odstěhovala do holandska. Na vánoce i Silvestra jsem byla sama s dcerou. Byl to první rok co jsem si s nikym  nepřiťukla se sklenicí sektu. Napadají mě ty nejhorší myšlenky, ale pak se podívam na mou holčičku, rozbrečím se, co mě to vlastně napadá. Často pláču a dokonce i dcera si toho všímá a neustále se mě ptá proč jsi maminko tak smutna, já tě miluju.   … a hned za touto větou se zeptá zda může za tatínkem.

Její otec. můj ex. má šťastný život. Má přítelkyni a jeho matka s ní jistě vychází za dobře.

Vyčítám si, že možná jsem to neměla ukončit. nebyla bych tak sama. Samota je strašná a mám z ní deprese. Dívala jsem se i po odborné pomoci, ale v okolí není odborník psycholog, který by dal konzultaci zdarma. Částky, které uvádějí za hodinu konzultace je v rozmezí 500 až 800 kč a to já si bohužel nemohu dovolit. Je hrozné, když nemáte nikoho s kym si můžete povídat, svěřit, poradit se. je hrozné dusit vše co mne trápí v sobě!! Už jsem na dně a nemám sílu. Jsem blázen?

Netrap se a neohlížej se zpět. Copak nemáš žádné záliby, koníčka? Není nic, co by Tě bavilo? Popřemýšlej a neupínej se tolik ke svému smutku. Nic se neboj, láska přijde, až ji budeš nejméně čekat. Ale musí se jí trochu naproti. Třeba usměvavou tváří, pozitivním pohledem na svět. Copak svět stojí a padá jen na vztahu s chlapem? Když se budeš na svět mračit, lásku si nepřivoláš, naopak.

moc hezky si to napsala BARUNKO,

záliby mám, ale většinou jsou to společenské hry, hraji ráda šipky, bowling.

Když já na tom světě nic pozitivního nevidím. Jen to, že je má dcera zdravá. Děkuji Ti za radu Barčo. Bylo by fajn tě znát lépe.

Přeji Ti krásný den.

Já valím do práce na 12 náctku

Pá

Díky*

Myslím, že v tom spěchu jsi zapomněla na daleko víc věcí, kvůli kterým by ses mohla na svět usmívat. Zakaž si ty myšlenky na ex, nebo si vždycky vzpomeň na ty nervy s ním … a hned Tě to přejde. Jen ať si to teď "užívá" zase někdo jiný.

Šipky a podobně se taky dají hrát ve sportovních klubech. Hraješ v nějakém?

Faith, precetla jsem si tvuj prispevek a je mi skutecne nesmirne lito, cim musis prochazet.
Napadne mi je, ze jeho matka vas dva dala dohromady a jeho matka mu hledala pritelkyni. Copak tohle je normalni? Copak on si neumi najit pritelkyni sam?
Ted jsi sama, ale ver tomu, ze jeho nova pritelkyne bud jeste nevi, co se odehrava, nebo je uplne zaslepena. Never tomu, ze on by mohl mit nekdy normalni vztah.
Jak ti tady vsichni radi, mela by ses od nej odpoutat. Je to asi hodne tezke, kdyz jste sousede a i diky dceri se s nim musis vidat. Uplne nejlepsi by bylo, kdyby ses odstehovala, abys ho nemela porad na ocich.
Tvoje matka je nemocna, nevnima, co dela, a nevnima, ze ti ublizuje.
Jenze ty nejsi sama!! Mas dite a dite chodi do skoly, jiste ma kamarady a kamaradi maji taky rodice. Pokus se obcas neco zorganizovat sama!! Bud pozvi nejakou maminku na kafe, nebo zacni chodit nekam cvicit, zacni delat nejaky jazykovy kurz, proste zacni si zit svuj zivot a snaz se, se neohlizet zpatky. V dobe internetu neni problem mit kontakty s lidma, existuje mail, ruzna diskuzni fora, skype atd. I s tvoji kamaradkou v Holandsku muzes byt pres PC ve spojeni. V podstate muzes byt ve spojeni s celym svetem.
Za nejakou dobu prijdes na to, ze rozchod s tvym pritelem bylo to nejlepsi, co jsi mohla udelat.
Nelituj toho a hlavu vzhuru. Urcite najdes noveho pritele nebo si najdes nejaky jiny smysl zivota (krome tve dcery). Takze hlavu vzhuru a kdyz ti bude nejhur, prijd na MS.

Lištičko a Barči,

máte tak skvělej pohled na svět a vše co se děje. Jste skvělé a věřte, že Vaše odpovědi mi tak povzbudí v srdíčku a to protože, je tu někdo, kdo si semnou o tom povídá. Děkuji, udělám a budu se snažit dělat to co radíte a v čem jistě máte pravdu. Děkuji.  

A ano budu chodit na MS, neboť si pokecám

To stěhování, to by bylo super! Ale mám svůj byt a vedle nemocnou mámu. No a taky vedle v paneláku jednoho pitomce, který mi ublížil. Bohužel musím zůstat zde. Ale kdo ví? Třeba se najde chlap a já se odstěhuji k němu

Díky holky!!