Téma: Upřímnost - je to kladná nebo záporná vlastnost

 Co na srdci, to na jazyku?  

problem?

 Žádný nevidím. Myslela jsem, že máš ráda upřímnost.

Je to velmi široké téma. Nedá se odpovědět jednou větou. Pokud upřímnost neobsahuje takt, pak dokáže hodně ublížit jak upřímnému, tak příjemci upřímnosti. A pravda? To je velmi relativní pojem.

Naprostý souhlas. Trefná odpověď, lépe to nejde vystihnout.  

On je potřeba vědět s kým mluvím. Pokud je to šéf, tak zvolit takt, pokud je to dobrý přítel, můžu být trochu víc otevřenější, ale raději vždy s ohledem na druhého.

Z me strany jsem pro primost, sef ci reditel  je mi to jedno. Pokud to spravne formuluji, vystizne i s barvou hlasu, tak nemam problem. Nerada chodim okolo horke kase ci posloucham naseptavace - primo a jasne.

Upřímnost je vyslovená myšlenka okamžitě bez většího rozmýšlení. Bez upřímnosti není možné budovat žádny vztah ani přátelství. Existují lidé, kteří jsou upřímní, a další, kteří upřímně občas něco poví. Někdy nejde o upřímnost takovou, ale o podání svého názoru. Špatně řečená upřímná myšlenka a kritika je bolestivější, než kdejaká fyzická rána. Dobře podávané upřímnosti si většinou ceníme, jelikož víme, že dotyčný nic netají a víme, co si o nás myslí. Někdy je lepší nevědět. Přílišná upřímnost, v nesprávnou chvíli bolí stejně jako lež. Zlatou střední cestou je taktní upřímnost. Co znamená vědět co kdy, v jaké situaci dobře říct. Člověk, který řekne ihned to, co má na srdci by měl být rozvážný, a to je klíčem k úspěšné upřímnosti. Lepší je někdy mlčet. Zdali je upřímnost positivům, nebo negativum…. ?

Upřímnost v životě člověka je nemožná. Člověk nedokáže být upřímný sám k sobě a ke svému okolí už vůbec protože se tak odsoudí k živoření mimo stádo lidské. Nesežene práci protože má známé, kteří upřímnost rádi nemají. Vládce si upřímnost dovolit může ale kmán za upřímnost platí životem. Řeknu upřímně své partnerce, že už mne omrzela. Průšvih? Nebo mi řekne, že má upřímného partnera? Určitě ne. Komu chcete říci, že Vás štve? Někomu v tramvaji? Nebo manželovi po dvaceti letech vztahu? Dnes se preferuje týmová práce na pracovišti. Řeknete někomu, že Vás štve nebo mu dokážete s klidem vysvětlit, že nemá Vaše sympatie ale jinak ho uznáváte jako výtečného kolegu a přínos pro kolektiv, ve kterém s Vámi pracuje. Je to sice delší rozhovor ale více přínosný. No vidíte - hezky se to píše ale já sám to neumím. Když je u mne někdo vůl tak mu to ale neříkám. Není to o upřímnosti protože ten vůl se mne na to neptá.

  Upřímnost je pouze záminka. Až budem tak daleko, že budeme číst druhému myšlenky, tak nastane konec světa. Upřímný není nikdo a kdo tvrdí že je, tak je alibista.

Stoprocentní upřímnost neexistuje. Vždy se najde něco, co bychom nikomu nechtěli povědět. I když se snažíme být otevření, vždy ve skrytu duše něco zůstane jenom pro nás.

  Těžko hledat upřímnost u lidí, kteří nejsou upřímní sami k sobě. Na jednu stranu volají po otevřenosti a upřímnosti a na druhou stranu po taktu a vychovanosti. Kvalitní upřímnost je dobrá pouze v rodině a to ještě v tom nejužším kruhu.

Nevím, zda v některých fázích není upřímnost už vyčítavostí... Chce ti míru nebo volit někdy jiná slova a přijít s tím upřímným trošku z vedlešjí cesty - pořád tam ta upřímná informace bude, protože někdy přímá mluva je dost netaktní v kombinaci s direktivním tónem...

Mnoho z nás má problém vyjádřit upřímnost, avšak ještě více z nás má problém upřímnost přijmout.

Upřímnost je matkou pravdy a vizitkou čestného člověka.

Ale problémem je taky hodně upřímnosti. Já už jsem třeba vůči ní skoro úplně otupělý, protože jsem ji slyšel moc a už je mi skoro fuk.

Hebrejské slovo pro ŘÍCI je lesaper, pocházející od slova saper, což znamená safír.   "Říci " v hebrejštině znamená  "dát drahokam".

Měli bychom mluvit jen tehdy, můžeme-li dát drahokam.Jestliže chceš druhého obohatit, máš-li pro něj drahokam-mluv. Pokud ne, je lépe nechat ústa zavřená.

                                                                                                  :Richard Wurmbrand

Pěkné.

Osobně preferuji upřímnost, s upřímným člověk vím na čem jsem. Nicméně dost často se upřímnost zaměňuje za hrubost. Takže také hodně záleží na tom zda je dotyčný člověk upřímný proto, aby pouze jednal na rovinu a nebo, aby ublížil.

rybko, to jsi krásně vysvětlila.

Myslím si, že je to kladná vlastnost.

Radši když řekneš co máš na srdci než aby jsi dělal ksichtíky a byla neupřímná a myslela si svoje.

Takových lidí jako jsi Ty si vážím víc než těch neupřímných.

tohle je komu?

Rudinko, to neni na nikoho - to jsem reagovala  a mam tam chybu - sebekritika, casto lidem chybi  . Vysvetlim, reknu -li neco nekomu uprimne, tak se druhy urazi nebo reaguje hadave, ale nezamysli se proc se mu to rika.

ja se ptala na prispevek Avatarka - Takových lidí jako jsi Ty si vážím víc než těch neupřímných.

zajimalo by mne koho si vlastne vazi..

Rudinko, vzhledem k tomu, kde je příspěvek Avatárka umístěn si myslím, že reagoval a odpovídal na Tvé téma, i proto jsem s jeho názorem kladným smajlíkem také souhlasila.  

Ano, totiz sebekrikatika  boli.  A je s podivem  kolik  lidi se toho boji nebo si to nepripusti?

Někde jsem četla že:" Nedostatek upřímnosti škodí, ale její přemíra je přímo zhoubná. " Je to tak. Navíc je nutno zkoumat, zda se jedná o "pravdu", nebo jen subjektivní názor, to je totiž obrovský rozdíl. Přece neřeknete matce, že má ošklivé dítě, ikdyž si to "upřímně" myslíte.

Upřímnost je moje potřeba. Pojí se s upřímným zájmem o názor druhého a bažím po porozumnění. Není nad to být svobodný a volně vyjadřovat své pocity a přemýšlet ve dvou. Vím, že přílišná upřímnost zraňuje, ale já se cítím zraněna, když mě někdo podezírá z něčeho a nebo prostě cítí podráždění z mé upřímnosti. Chci porozumnění a tak pátrám proč došlo k rozladě. Pak jsem opravdu zraněná, pokud se setkám s neupřímností a rezervovaností. Čím to?

Nejraději mám vzájemnou upřímnost. To se cítím dobře, zorientuji se. Prostě neubližovat si. Tím, že nemám potřebu toho druhého hodnotit, nedochází ani k netaktnostem. Proč si teda naběhnu? U cizích lidí. U přátel ne. Díky tomuhle mám několik opravdu dobrých přátel z dětství.