Téma: Zkušenosti s chovem potkana - radosti a strasti

Text uživatele: 

Ja nemuzu si stezovat, mela jsem ho ve starsim akvarku, teda syn na jeho skemrani jsem mu ho koupila. Ochocil se velmi dobre, nezapacha a je cistotny. Je to takovy maly vsezravec, ale ma sklony k tloustnuti. Vetsinou kdyz si zvykne na domaci, tak rad vyzaduje pritomnost, ale umi byt i samostatny. Ja ho mela casto na ramenach i kdyz jsem varila. Byl to milacek a nikdy mi nic nerozkousal. Myslim si  , ze krecek je na tyto veci horsi, tan rad hryze. Kdyz sel do potkaniho nebe tak jsme  ho obreceli. Neni narocny, ani hlucny. Ale je dobre koupit mlade.

Text uživatele: 

Náš Mišulka nám taky dělal jen samou radost, nikdy nic synovi nerozkousal, i když mu běhal v jeho přtomnosti volně po pokoji. Nejradši měl, zalézt si k němu pod peřinu večer při sledování televize. Se mnou si zase rád hrával na cirkusáka, to když jsem si sedla na baloně na židli a nohy si natáhla a opřela o druhou, tak přelézal a dokonce na zavolání i přiběhl. Byl už na syna a na mne tak naučený, že když na schodišti slyšel naše kroky, tak začal pískat na uvítanou. U jiných členů rodiny to nedělal. To, že jsme s ním byli na dovolené na horách, jsem už tady psala, nemusela jsem se vůbec bát, že by mi někam utekl. Byl naučený jen lozit po blízkém člověku a nevzdálit se venku od něj na půl metru. Někde jsem četla, že potkani se dožjií 2 let, náš Míša nám vydržel do 3,5 a moc nám potom chyběl, jako když člověk ztratí pejska....

Text uživatele: Já začínala chovem myší ve 13. Měla jsem páreček Bonnie a Ringa. Ringo se dožil skoro 3 let a zemřel žalem 3 dny po své třetí družce. Byli to moje první zvířátka (taky jsem je měla zakázané), tak jsem se snažila, aby mámu něčím zaujali. Posuďte sami, jestli se to povedlo: Bonnie i Ringo slyšeli na své jméno. Přicházeli na zavolání i v létě, když byli na volno na balkóně přišli. Ringo byl lenoch, tak se většinou flákal (hlavně věděl, že dobrotu dostane i jenom tak a nemusí se snažit), ale Bonnie poctivě cvičila a na povel panáčkovala, taky vlezla na nastavenou ruku, seděla tam a čekala na podrbání nebo pamlsek... Co se týče potkanů-nevím jestli a o kolik jsou chytřejší. Celkově zastávám názor, že hlodavci patří mezi velmi inteligentní zvířata. Jsou ale větší, takže je nutné mít větší klec, mají celkem slušnou spotřebu krmiva a je lepší je chovat ve větších společnostech. V přírodě žijí ve velkých rodinách. Ve třeťáku jsem si od kamarádky vzala 3 samce. Jeden z nich byl ale hermafrodit a z Dalea se stala Daleová a za dva měsíce jsme měli první vrh a tři týdny potom další. Měla jsem štěstí a ve vrzích bylo jen 8 mladých z toho 2 z prvního vrhu byli mrtvé. Tady je problém s chovem párů-samice každý měsíc rodí až 15 mláďat... Tak jsem tedy chovala 9 potkanů. Už na ně nebylo tolik času, ale naučila jsem každého slyšet alespoň na jeho jméno. Bohužel jsem si nemohla vzít dvě obrovské klece na privát, takže krysáci museli zůstat doma. Bohužel se holky naučily otevírat svou klec a chodili na procházky. Problém nastal, když jsem se jednou nedostala 3 týdny domů. Holky se samotné nudily a tak otevřely klec i klukům. (Zapomněla jsem podotknout, že jsem jim samozřejmě dvířka zadělala drátkem, ale jak říkám, hlodavci jsou inteligentní... ). Tak tedy 3 týdny v mé ložnici bydlelo 9 potkanů. DO klece se jim nechtělo, tak žrali co našli. Kytky, papíry a všechno. Pod postelí si udělali hnízdo z mých skript a oblečení, které stáhli ze židle. Málem mě trefilo, když jsem pokoj pak viděla, ale znovu se mi potvrdilo, že jsou potkani velmi důmyslní. Měla jsem 3 samce a všichni vážili okolo 450-600gramů (viž Danny na fotce a to už mu jsou skoro 3 roky a začíná hubnout), takový potkan se těžko po závěsu vyšplhá na parapet okna. Proto tam vylezly mrštné malé holky a kytky poshazovaly dolů... Do kabelů se taky pustili-pak jsem si dokonce na jeden sáhla a dostala jsem 220. Ještě teďka, po 2 letech občas oběvím nějakou památku po tom jejich 3týdenním řádění. Bohužel holky to odnesly, nepřežily březost a až na jednu zemřely. Ta mi porodila jedno zdefromované mrtvé mládě a druhé hned sežrala, takže jsem ho nikdy neviděla. Chiquita odešla na konci září kvůli nádoru v tlamičce a úplnému podvyživení. Byla jsem pryč a spolubydlící se o ni nepostarali, když viděli, že přestala žrát. Přijela jsem, abych viděla dospělou potkanici vážící 110gramů (normální váha samice asi 300-400gramů)... Udělala jsem pro ni to jediné a nechala ji uspat, aby dál netrpěla. Doktorka jí ale musela dát dvě dávky protože Chiquita prostě chtěla žít. Původně jsem ji to i chtěla doprát, a vím, že by se z toho dostala, ale bylo by to pro ni moc velké utrpení. A nakonec jsem zjistila, že nádor měla v kosti čelisti, takže by brzy nemohla jíst. Měsíc po ní odešel i jeden ze samců Piškot a hned po Vánocích jeho brácha Čip, kerému rosl nádor ze sluchového epitelu. Danny-jejich syn (a synovec) ještě žije, ale má obrovský nádor v předkolenní řase. Celý život strávil v partě, tak jsem mu ji chtěla dopřát a koupila jsem mu dva kamarády - Jerryho a pak i Toma. A jsme na začátku mého druhého příspěvku... Potkani (obecně hlodavci) jsou vděční a inteligentní kamarádi. Chce to svůj čas je něčemu naučit, ale minulý týden se Danny, i ve svém věku (v lidském mu je už něco přes 90 let) naučil za 2 dny otevírat kinder vajíčko, do kterého jsem mu dala pamlsek. Tu původní trojku "samců"-Čipa, Dalea a Piškota, jsem nosila každý den do školy v kapuci nebu rukávu, nebo kam si zrovna zalezli. Slyšeli na jméno a byli na mě tak zvyklí, že jsem je chodila i venčit. Normálně jsem je v parku dala na zem a šla jsem a oni běhali kolem mě v okruhu zhruba 3 metrů. A když jsem je zavolala, nebo viděli psa nebo něco, čeho se báli (třeba dravce-ale pozor, na holuba v Praze nereagovali) přiběhli ke mně a schovali se do nohavice. Majitelé psů se marně své miláčky snažili odvolat a bledli závistí, jak málo mně stačilo na přivolání svých 3 potkanů Hlodavci mají své pro i proti. Ty kabely jsou problém-pokud v nich je proud rozkoušou "jen" izolaci, ale jinak je sežerou celé na milion kusů. A to jim do klece dávám spoustu věcí na rozkousání, aby si ukojili svou hlodací chuť Taky si rádi značí své teritorium močí (samci), takže se po nich musí stírat a někteří potkani jsou trošku prasátka a trousí bobky kudy chodí, ale to se dá zamést. A dají se naučit na jedno místo... Druhá stránka věci je to, že žijí většinou 2 roky. Člověk si k nim dovede udělat opravdu hluboký vztah, který mu potkan stejnou měrou vrací a pak odejde. Myši i křečci, co jsme měli odešli vždycky rychle, nikdy netrpěli. Prostě jeden den přestali běhat v kolečku a druhý den ráno už spali napořád. TO je ta lepší varianta, pokud se tahle dá mluvit o smrti. Hlodavci jsou velmi vnímaví na nádorové bujení a jsou k tomu proto šlechtěni. Z těch mých 9ti potkanů mělo navenek viditelný nádor 5 z nich, a z toho 2 byly zhoubné. Dají se sice operovat, ale vzhledem k délce života potkana a jejich vnímavosti k bujení je to "zbytečné vyhazování peněz". Za svá zvířata beru plnou zodpovědnost a pořizuji si je s tím, že budou stará a nemocná a budou vyžadovat péči a investice. Mnoho lidí vidí psa jako mazlíčka a dají za něj 20 tisíc ani nemrknou, ale ťukají si na čelo, že já dám 400 za potkany. Je mi jedno, jestli chovám slona nebo blechu- jednou jsem si je vzala na starosti z mého rozhodnutí a moje povinnost je poskytnout jim co potřebují... Bohužel nejsem milionář, takže musím vzít v potaz ekonomickou stránku věci. Dannyho nádor by šel lehoulince operovat, ale: úmrtnost hlodavců při narkóze je zhruba 30% (to je u zvířat "středního věku"-u potkanů asi 1 rok a Dannymu jsou 3), narkóza stojí kolem 500 kč a šance, že se nádor objeví znovu, když už jeden měl a je takhle starý je aspoň 95%. S pooperační péčí apod by zákrok stál kolm 800-1000 s tím, že šance na přežití operace a pooperačního období jsou u potkana Dannyho věku tak 30%. A kdyby to přežil byl by to pro něj stres a nejspíš by mu brzy vyrostl další nádor... Tak ho nechám žít, dokud on bude mít chuť žít anebo dokud nezemře přirozenou smrtí (čemuž dávám přednost). Jsem sice majitel, ale ne jejich života a nemám právo rozhodnout jestli bude žít nebo ne, bohužel někdy je to majitelova poslední služba svému zvířecímu kamarádovi... Velká výhody je ale nenáročnost chovu-stačí jim tvrdé pečivo, zrní a třeba zbylá rýže od oběda. Snědí brambory, těstoviny, v podstatě všechno. A pokud jsou potkánci aspoň 2, nevyžadují tolik pozornosti. Já už jsem na nějaké ty hlodavce doma zvyklá a pořád chci nějaké doma mít-člověk přijde ze školy, oni ho slyší a už se ženou z pelechu vás přivítat. Je s nima sranda, když zkoumají terén nebo si hrají... Dobré je, že pokud mají velkou klec ani nemusí chodit ven-tedy z nich není takový nepořádek jako třeba ze psa-chlupy jsou úplně všude. Potkani si zaneřádí 5 cm okolí klece, kam vyhazí podestýlku, když hrabou. Ja své krysáky, vždycky pouštím-v létě v Praze po balkóně (mají tam i bazének, aby se mohli zchladit) a v zimě po pokoji. U přítele mám jen malou klec protože velká by se sem nevešla a tak mají kluci volno po celé koupelně, kde v noci rejdí a přes den chrní v klícce. Je nutné, ale místnost zajistit- aby tam nebylo nic k rozhlodání, co rozhlodáno být nemá. A po včerejší zkušenosti zajistit i potencionálně nebezpečná místa pro potkaní mimina...

Text uživatele: 

Krásně napsané a je vidět, že s láskou ke svým miláčkům... moc díky....

Text uživatele: 

Jo, moje zvířata jsou pro mě všechno. Lidi mě už tolikrát ranili, že jsem se uchýlila k "němým tvářím". Bohužel jsem  já pro ně taky ten člověk který je zraňuje svou hloupostí, ač je miluje. u6 nevím kde jsem tu myšlenku slyšela, ale také nechápu proč člověk nemůže žít pozpátku - začít život ve stáří se všemi zkušenostmi a mládnout a užít si život bez chyb. Nebýt mé nezkušenosti mnoho mých zvířecích kamarádů by mělo snažší život a nebo by vůbec ještě žili

Text uživatele: 

Celkově zastávám názor, že hlodavci patří mezi velmi inteligentní zvířata. Jsou ale větší, takže je nutné mít větší klec, mají celkem slušnou spotřebu krmiva a je lepší je chovat ve větších společnostech. V přírodě žijí ve velkých rodinách. Mám rád NedovolenáReklamaNaWebu a krysy.

Text uživatele: 

Ahoj Lucy, založila jsem nový příspěvek, ale chtěla bych se zeptat jmenovitě tebe, zda bys mi neporadila, když máš s potkany takové zkušenosti: - včera jsem byla s mými potkánkami u veterináře, který se obává svrabu (dal jim na něj injekci), ale v případě, že by to svrab nebyl

 

, dal mi pro ně na týden antibiotika (2x denně stříknout do pusy) - myšičky jsou rozmazlené, tak je podávání antibiotik přímo do pusy strašně stresuje, zkusila jsem tedy antibiotika rozmichat s piškotem, mlékem a medem - super to bez potíží snědli, tak bych v tomto podávání chtěla pokračovat - můžete mi prosím poradit, zda antibiotika s mlékem/medem nebudou mít nějakou špatnou reakci???  (O jaký typ antibiotik jde netuším... )

 

MOC VÁM DĚKUJEME! D + E + B

Text uživatele: 

Dobry den, chtěl bych si pořídit potkana, ale mam strach že v noci bude rachotit. Prosím mohli by jste mi  odpovědět.

Text uživatele: 

Vzhledem k tomu, že potkan je noční zvíře (respektive zvíře s vrcholem aktivity za soumraku a před východem slunce) a velmi aktivní, Tě mohu ujistit, že rachotit bude.

    A navíc bych Ti doporučila potkany alespoň dva - jsou to velmi společenští tvorové a pokud je potkánek sám, nudí se a strádá a člověk mu musí věnovat hodně pozornosti (jenže ho zase budí, když by potkyš chtěl odpočívat) a přecejen mu ani při sebelepší vůli nenahradíme kamaráda, se kterým se může honit, prát, čistit a odpočívat na jedné kupičce. A to všechno znamená spousta rámusu.

    Je to také otázka věku. Chovám hlodavce od nějakých 13 let a už leccos zaspím, ale mlaďoši mě vždycky budí. Potkaní mimina a puberťáci jsou veselé kopy, které pořád něco vymýšlí a vytváří a jsou schopni aktivovat opravdu celou noc a když je člověk vzbudí, tak i přes den. Ale to je otázka 4, 5 měsíců a pak už rádi odpočívají a největší aktivita se projevuje kolem 8-10 a pak nad ránem. Většinou se s klukama "míjíme", když jdu do školy na 7mou - oni se ukládají a já vstávám

 

,

 

Z tohoto důvodu říkáme teď našim klukům klubíčkáři - mají třípatrovou klec, ale všichni spí na hromádce v jednom chlupatém klubíčku

 

  Ale je to i o povaze různých potkyšů.

Kdybych zakryla ty naše lotry hadrem, jak píše Rybka, je mi jasné, že bych se nevyspala ani omylem - dali by si za úkol hadru protáhnout do klece a celou ji rozcupovat Ale je možné, že jen moji potkyši jsou trošku praštěný, ostatně jako já sama

Text uživatele: 

 

Když jsme našemu Míšovi večer přikryli jeho příbytek kusem látky, tak šel hned spát a a byl potichu, až do rána.