Téma: Vaření doma - vše, co souvisí s jídlem a kulturou stravování doma

Ať na obrázek koukám jak chci, jako klasika mi to moc nepřipadá. Už proto, že co by mělo být omáčkou vypadá jako zhuštěné rosolovité něco, o čem se možná píše i v tomto článku.

Tak to já v tom Barčo vidím úplně normální guláš, pouze oproti klasice, která je zahuštěna pouze chlebem, zahuštěno i bramborovým škrobem.

Mě tam chybí pouze hora cibule.

Mohl by to být ten maďarský, jak píše Pluto. A s tou cibulí to máme stejně …

Díky za upozornění. Ano znám tento článek, ale to jsem právě neměl na mysli. Mělo by nám jít v tématu o kulturu domácí kuchyně a ne o hospodské praktiky. Ten obrázek byl pro inspiraci na téma guláše.

Moje reakce se spíš vztahovala na článek na Novinkách. Nešlo o upozornění. Trochu jsem váhala, jestli mám napsat o tom obrázku, ale co už…když už to tak vidím.

Vypadá to jako maďarský guláš a český knedlík.  

Ano je to Maďarský guláš, nevím čím byl zahuštěný, já jsem ho nevařil.

A tohle poznáte?

Bedla jako vyšitá.

Žeby to bola bedla jedlá? Tu mám tuze rád.  

no pokud clovek ma varit sam pro sebe tak nevim nevim jestli to vychazi levneji kdyz nakoupis suroviny, pripoctes plyn, myti hrncu a hlavne cas

Ale ano parku, stále to tak vychází, i pro jednoho se dá vařit stejně, zvlášť dnes kdy je možné bez potíží jídlo při stejné kvalitě uschovat.

Hlavně, parku, když vaříme doma, víme z čeho a některé suroviny, například rafinované oleje, nebo ztužené tuky nepoužiji ani náhodou, protože u nás je prostě nenajdeš.

To jsou obalované houby  

Mám rád tuhle polévku. Mňam.  Znáte ji?

  Hokaido? Musím říct, že i u nás je to hit.  

  Doma vařím, ale né proto, že je to levnější, ale proto, že je to zdravější. Vím co do toho dávám, kde to rostlo, čím se hnojilo. A co nevypěstuji koupím u osvědčených prodejců.    Poslední pokus byla domácí paštika a povedla se.  

Ano Julie. Je to krémová polévka s dýně hokaido. Zajímal by mě recept na paštiku.

Zde jsou moje tipy  co s dýni hokaido lze udělat.

Dýňová krémová polévka.

Nakrájenou cibuli, pórek a dýni, chvíli podusíme na olivovém oleji. Přidáme sůl, pepř, kmín, petržel nať, trošku másla, zeleninovou kostku, zázvor. Zalijeme vodou a vaříme. Nakonec polévku rozmixujeme s (podle množství) 2 lžícemi kyselé smetany, přidáme pár kapek citrónu. Zdobíme nasekanou petrželkou.

Dýňové hranolky

Suroviny:

• 1ks menší dýně Hokaido
• sůl
• olivový olej

Postup přípravy: Dýně důkladně omyjeme (neokrajujeme slupku! ), vydlabeme střed a nakrájíme na malé měsíčky nebo kostky, dáme na plech, pokapeme olivovým olejem a pečeme ve vyhřáté troubě na 180-200 stupňů cca 30 minut, během pečení promícháme. Upečené dýňové hranolky lehce osolíme a hned konzumujeme.

Díky, Pluto, za recept. Ať si i ostatní přátelé MS pochutnají.

Plutíku, nejsou moc vodnaté, neprská to? Asi je děláte ve friťáku, že? Pavla

Milá Pavlo. Nic neprská. Hranolky děláme v troubě na pečícím papíru. Po upečení je solíme. Jsou sladší, ale je to pochoutka.  

Plutíku, tak díky za nápad na hranolky. Pavla

Ano jsou to smažené bedly jedlé, kdo to ještě neokusil, může nám jen závidět.

A co tohle, určitě poznáte, dáte někdo recept?

A nestyďte se přidat svá oblíbená jídla.

Ňammm. borůvkové koláče, také je mám ráda, obzvlášť když se najde někdo, kdo borůvky nasbírá.

Tak tohle je známé, ale já to mám móc ráda.

Ano jsou to borůvkoé koláče s drobenkou a málo těsta. Letos bylo bylo borůvek dost na koláče i na zavaření.

Špagety máme také rádi v různých podobách.

Špagety pro vegetariány, zeleninové.

U nás doma máme všichni rádi kuřecí maso v jakékolv podobě, ale nejraději snad kuře ala kachna podlévané černým pivem a k tomu zelí a knedlík.     MŇAM …

Kuře ala kačka, jsem jedl u známých a byl to zážitek s červeným zelím na červeném víně a celozrnný knedlík. Ňam.

Co takhle vyrobit si něco k vínu.

Moje domácí houstičky

Mňam, Pavli. Taky teď doma pečeme. Děcka se u toho chvilku zabaví a všichni pak máme výborné pochutnání

Máš je pěkně upletené

Vypadá to jako štrúdl, Pane Sovo, ale ten se k vínu nehodí. Co je to za kuca - pacu, jak by řekla jedna naše kamarádka

Vypadá to jako štrůdl, ale není to štrůdl jsou to sýrové tašky, specielně k vínu.

Ale tohle je podzimní štrůdl:

Víte jak se za mého dětství říkalo tomuto domácímu dortů?

Pišingr

Správně, Wolfgu, je to pišingr, jsi asi ze starší školy. Když jsem byl malý, tak nebyly k mání tatranky a podobné řezy a tak se doma vyráběly Pišingry.

Základem jsou běžné oplatky, kruhové, nebo obdélníkového tvaru.

Jako nápň se dávalo máslo, kakao, žlotuek, trochu cukru, nebo častěji medu a z toho se utřel krém.  

Maminka do toho krému potom zamíchala mleté vlašské ořechy, nebo třeba ovesné vločky.

Když oplatky potom trochu změkly, bylo úžasně dobré.

Až přijedou vnoučata, asi zkusím pišingry zase vyrobit.

   Napadá mě název : Švihák lázeňský …?    Když je z těch lázeňských oplatků….

Už jste někdy jedli tuto dobrotu, ale uvařenou opravdovou Slovenkou, nebo Slovákem?

Bohužel, Pane Sovo, ještě ne. Jen na valašsku v hospodě. Jednou byly výborné, podruhé příšerné

Jo a pak jsem je měla ještě domácí od sebe vařené

Je to záhada, ale Brindzové halušky jsou v podstatě velmi jednoduché jídlo, ale je fakt, že v české hospodě jsem ještě dobré také nechutnal.

Chce to opravdu pravou Brindzu a zřejmě ještě nějaký ten cit.

Jinak od Slovenky, nebo od slovenského kuchaře jsem jedl již mnohokrát a dokonce již několik druhů slovenských halušek a vždy to byl kulinářský zážitek.

V tom je jedno z kouzel poznávání kultury národů.  

Ještě jedny Brindzové halušky ze slovenské kuchyně.

    No jejda…. naposledy u Plutů na Vysočině. Kdyby jsi, Pane Sovo, tehdy tolik nepospíchal s návratem , mohl sis také dát. Pluto je uvařil výborné a dokonce ve dvou variantách : s brynzou i se zelím a chutnaly oboje báječně.      Mňam .

Tak tuhle dobrotu jsem zatím nejlepší jedl v jednom hotelu v Německu u Stuttgartu. To maso mělo výšku asi čtyři centimetry a přesto se samo rozpouštělo na jazyku. Dodnes nevím jak se to takhle dokonale dělá. Nevíte někdo jak na to?

Stejky miluji a můžu je jíst i o půl noci a bez ničeho.

To je výdobytek moderního průmyslu, Sova. Maso se uzavře do autoklávu a vyčerpá se vzduch skoro k nule. Tím se naruší vazby mezi vlákny. Až sem by to byl dobrej nápad, ale něco v něm smrdí. V Čechách rozhodně, protože postup má ještě druhou fázi. Do autoklávu se vpustí voda se zahušťovadlem (xanthan, škrob, guma-euchema a račte si vybrat z mnoha dalších gastronomických démantů) a vzniklá vazká tekutina vyplní prostory mezi vlákny až do objemu 60%. Tedy ze 40 kg masa lze vytvořit 100 kg výrobku, jež nechci pojmenovat. Postup se používá  hlavně pro uzená masa, kde je na řezu jasně vidět malé prostory vyplněné průsvitnou hmotou. Pokud se to přežene, tedy pod 80% masa, výsledkem je hmota téměř bez vláken a naši prodejci je trefně nazvali "křehčené".

Maso samo o sobě je schopno bez chemie pojmout až 100% vody (vztaženo na základní váhu), pokud je rozmixované. Doma to lze připravit jednoduše: maso se rozemele (nesmí obsahovat příliš tuku, ten neváže skoro nic, ale klidně kůže a jiný odpad), přidá se asi čtvrtina váhy vody a mixuje se, až vznikne homogenní hmota. Potom za stálého mixování se přidává další voda, hmota neustále houstne až do bodu, kdy se voda začne oddělovat. Až sem dobrý, přidáme koření, sůl a máme bílou klobásu. Ne tak řezníci. Právě nastala chvíle pro přidání chemie, která dokáže ještě zvýšit vaznost masa. Takže v komerční bílé klobáse bývá nejvýše 50% blíže nespecifikovaného masa a zbytek je voda s chemií. Někteří to přehánějí natolik, že musí dodat lopaty glutamátu, aby vůbec nějaká chuť vznikla.

Díky za vysvětlení, pane Wolfgu. Máš zřejmě dobré znalosti.

Jenže jednou jsem obědval hospodě v jedné malé bavorské vesnici, kde bylo okny vidět na dvůr, kde běhaly slepice a hospodský zrovna upravoval hnůj do úhledné pravidelné hromady s květinami okolo hnoje a pelargoniemi na oknech kravína. Od pohledu idylka, naši hygienici by takovou hospodu nepřežili.

Měli na jídelním lístku pepřový biftek. Dal jsem se do řeči s paní domu a ukazovala mně, jak stejk dělá. Měla čistou a jednoduše zařízenou kuchyň a bifteky byly naložené v oleji a koření v lednici a dělala maso na olivovém oleji. Bylo to také úžasné pochutnání. Od té doby si říkám, že bych se tam rád, na nějakou dobrotu, zase zastavil.

Snídaně

Napadlo mě co jak jste na tom ráno, máte čas se dobře nasnídat? Co si nejraději dáváte k snídani?

Ovesná kaše pro dobré ráno

Snídani bych nikdy nevynechala, jen naprosto vyjímečně. Vzhledem k diabetu bych ani neměla vynechávat. Jelikož ale nezmeškám žádnou příležitost dát si něco dobrého, nevynechávala bych ji ani bez diabetu.

Pane Sovo, snídaně je pro mne tím pravým začátkem dne  Když jdu do práce, snídám až tam. Začínáme v půl osmé a cestujeme asi 40 minut, takže čas snídaně mi vychází akorát tak na příjezd do práce.

Domá mám ráda čaj, někdy i kávu (nejraději oboje) a další složení snídaně se různě střídá dle mých chuťových období. Někdy je to jogurt s müsli a ovocem, někdy ovocný salát, někdy ovesné vločky s mlékem a müsli. Občas si dám Be-Be dobré ráno a něco z výše jmenovaných k tomu.

Mám ráda loupáček s kakaem (neslazeným), vánočku s máslem a často sním o křupavé bagetce s máslem a nějakým dobrým sýrem či šunkou. Obvykle to ale skončí rohlíkem z Alberta a něčím k tomu V lepším případě je to toust.

Ano, ano, čas od času se zasním a přesunu se na balkon ve slunné Francii, hmmmmm. No a tak

Milá Voslíku!  Děkuji za obsáhlý a krásný popis snídaně. Chtěl bych, aby si zde účastníci MS vyměnili zkušenosti, jak snídaně ovlivní pak celý den.

Jen tak mimochodem, víš, že diabetes je možné si vyléčit? Ovšem jen ty sama, samozřejmě pod kontrolou doktorů. Ale přesto to dokážeš jen ty sama, nikdo jiný to za tebe neudělá.

Pane Sovo, manžel ráno vstává, aby šel venčit našeho pejska. Když se oba vrátí, tak jde manžel uvařit bílé kafe a mně připraví rohlík s máslem a sobě na co má chuť. Tato snídaně, je jediná, kterou po ránu snese můj žaludek. Já ustelu, vyvětrám, aby byla ložnice připravena zase na večer.  Pak snídáme v kuchyni, povídáme si, plánujeme, co uděláme a pejsek je šťastný, že je s námi pohromadě. Máme po ránu pohodu. Pavla

Nemyslíte, ale Pane Sovo, ten typ cukrovky s číslem dva? Já mám totiž jedničku, tudíž úplné vyhubení beta buněk na Langerhansových ostrůvcích pankreatu, které produkují inzulín. Udělal to můj imunitní systém, protože si je spletl s buňkami záškodníků. Od té doby nemám žádný vlastní inzulín a musím si jej aplikovat sama (teď s pomocí inzulínové pumpy).

A ještě k té snídani - je to prostě dobrý začátek dne. Člověk taky probudí žaludek a ten pak ví, že je den

Snídám rád a dlouho. Pokud mám chuť na sladké, tak jako první si dám med s máslem na žitném chlebu, nebo domácí marmeládu. Pak si můžu dát něco masitého, například tuňáka v olivovém oleji, nebo snídám žitný chléb s máslem s krůtím salámem, nebo kuřecí šunkou a k tomu zelený čaj. Někdy si dávám ovesnou kaši slazenou sušeným ovocem, fíky, švestky, meruňky apod. Navrchu trochu másla a hořká 90% čokoláda.

Kdysi jsem snídal rohlíky, dnes už bílé pečivo a vůbec bílou mouku už zcela vyloučil ze svého stravování.

Dříve jsem si k snídani dávala domácí bábovku a zelený čaj, ale v poslední době jsem si po ránu oblíbila chleba s lučinou, někdy i s plátkem krůtí šunky a různou zeleninu kolem. Anebo mám ráda pomazánku ze sardinek, na té si taky pochutnám.

To zní dobře, Rybko.

Tak zase něco ne zcela obvyklé.

Poznáte co to je? Je to moc dobré a dokonce velmi zdravé jídlo.

Sovičko, to je vajíčková tlačenka. Dělám bez uzeniny,  místo toho nastrouhám tvrdý sýr.  Toto je moje dílko:

,

Milá Pavlo, díky za ukázku vajíčkové tlačenky, rád bych ji ochutnal. Prosím, pošli mně svůj recept. Díky.

Ale to nahoře není vajíčková tlačenka.

Dám ještě jeden obrázek podobné, jen trochu jinak udělané dobroty.

Je to nějakým způsobem lisovaný květák, Pane Sovo?

Přihořívá, je to zapékaný květák. Dá se ochutit různě, nejlepší jsou čerstvé bylinky. Patří tam také sýr a vajíčka, někdo si může květák ochutit i uzeninou případně další zeleninou, jako třeba paprikou. Když je dobrý květák, ani se nemusí před zapékáním povařit.

Tady je také dobrota, plněné papriky, trochu jinak.

Pane Sovičko, koupím suroviny:

želatinu na vajíčkovou nebo masovou tlačenku, 1 malou tatarku, asi 7 vajec vajec /uvařit na tvrdo/,  

1 kunovjanku, 4-5 menších ze sterilovaných okurek, 1 cibuličku /jemně nakrájet/ a tvrdý sýr /místo salámu/15-20 dkg. Vše promíchat, osolit podle chuti a nakonec vmíchat vlažnou želatinu /připravenou dle návodu na obalu/. Dávám do skleněné hlubší misky a dáme ztuhnout do lednice, nejlépe do druhého dne. Pak vyklopím na talíř, nakrájíme, podáváme… /snad jsem na nic nezapoměla/ -  Dobrou chuť. Pavla

Velké díky, Pavlo, zkusím vajíčkovou tlačenku vyrobit, abych překvapil paní Sovu. Díky.

Na neděli by se hodila k obědu kačka. Tředba takhle:

Sovičko, Vy jste mně namlsal na ten květák. Tak jsem dnes koupila krásný květák, který trochun uvařím ve slané vodě a dám zapéct do skleněného pekáčku. Přidám vajíčka a místo uzeniny nastrouhám tvrdý sýr. Možná by to chtělo promíchat se špenátem, no uvidíme a k tomu brambor a červenou řepu. Myslím, že to bude mňamka.  Ale zatím dnes dělám kuře, které stahuju z kůže, naporcuju a dělám dušené,  přírodně na pánvi. Pak dejte vědět, jaká byla vajíčková tlačenka.  Pavla  

Květák bude, ňam, ňam. Jinak kůži kuřat kupovaných také nejím, protože případné škodliviny jsou právě v podkožním tuku. Kuřata doma a zdravě chovaná jíme celé i s kůží, protože kolagen nutně potřebujeme pro své zdraví.

Tak dnes jsem zapekla květák s vajíčkem a se zeleninou.

,

Je to super a ňamka, jen těch brambor je k tomu zapečenému květáku škoda.  

Možná jsem měla dát brambory zapéct s tím květákem. Tak zase po druhé.

Dnes jenom návod na bábovku s překvapením (náplní). Na bábovku lze použít i jnou než pšeničnou mouku, například ovesnou celozrnnou. Jak uděláte zdravou tu náplň, tak takový bude celý výtvor.

Naučit se vařit pro mě bylo celkem jednoduché. Je to dáno tím že jsem vlastně dost mladá a taky tím, že jsem byla doma dost často sama a pak přišel z dolu táta s bráchou a měli hlad. A třeba takový https://mlsnavarecka.cz/vyborny-burtgulas-s-chlebem/ buřtguláš co si pamatuju tak mi teda ale skutečně ani jednou neodmítli.