Téma: Cítím prázdnotu uvnitř sebe - jak s tím bojovat?

  Bohudíky, neznám..... jsem poměrně činorodá a pořád musím něco dělat.   Co kdyby jsi vyzkoušela dobrovolnictví. V domově důchodců, kojeňáku, nebo útulku pro zvířátka?   Hlavně se moc nepozoruj a blbé náladě nepodléhej. Ze všech stran nám vnucují deprese, vyhoření, ponorku a podobné kraviny, vše je v Tvé hlavě. Jsem šťastná, protože chci být šťastná.

Ahoj Eli,

nevím, jestli ty pocity, které popisuješ jsou ty, co znám já.

Mám přítele jsme spolu už rok a půl, já bydlím v Praze mám 2+1 přítel původně bydlel v Praze ale práci si našel v Praze, kde dostal i firemní bydlení, má vždy 2 dny denní 2 dny noční a 4 dny volna, před rokem se ke mě nastěhoval, ale vadilo mi, že na mě nemá moc času a tak jsem si dupla, že domu do Hradce bde jezdit jen jednou za 14 dní. Funguje to tak už rok, ale vždycky, když odjede, tak je mi tu děsně smutno.... a jsem tu taková samotná a samotinká...

Já myslím, že pokud je člověk opravdu zamilovaný a milovaný, tenhle pocit odpadá... Jinak Tě naprosto chápu, třeba já mám plno přátel, jsem komunikativní a podle všecho i celkem oblíbená, ale partnera teď nemám (nemůžu pořád zapomenout na bývalého a ty ostatní, co by měli zájem, nejsem schopná vnímat a poznávat). A to studuju ve městě, kde mám rodinu, přátele, všechny a všechno, kromě příbuznách v jiných částech republiky...

V určitém ohledu jsme každý sám.. Ale může nám být útěchou, že tak je na tom každý člověk. Jen prostě někdo to vnímá méně, jiný více...

ahoj Eliško, jestli si chceš popovídat, napiš mi na hanspitr@seznam.cz...

Nejsem žádný jehovista, ani fanatik, ale našla jsem sama sebe, když jsem uvěřila v Ježíše. Potřebuješ Ho aniž by sis to uvědomovala. Naplní tě láskou, klidem, Tvůj život jde vzhůru ve všech oblastech a dokonce není problém poznat ani toho,, pravého,, partnera. Dá Ti vše, co skutečně potřebuješ.   Mám zkušenosti. Kdybych je neměla, nepíšu Ti to. Myslím to vážně. On není vzduch, je živý a ví o Tobě všechno, jen mu dej prostor pokud chceš a prázdnotu už nikdy nebudeš cítit. Ani nejlepší partner Tě nenaplní tak, jak si myslíš. Bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě!!!

Otázka: Jak proti tomu bojujete?

Co takhle, vážení, vzpomínáte?

Boj o zrno.  Boj proti imperialismu. Boj proti válce. Pokoření rekordů. Pokoření vrcholu. Boj, pokoření...

Nezní vám to nějak blbě.

Už z principu žádný boj nevede k ničemu dobrému. V každém boji jsou jen poražení. Bojujeteli proti něčemu, tak to proti čemu bojujete zároveň posilujete.

Už ve staré pohádce o Honzovi také, když Honza usekl drakovi jednu hlavu, tak drakovi ihned narostli tři jiné. Boj je zkrátka agrese.

Zkus se jenom prostě té prázdnotě a nudě bránit. Obrana je potřebná a znamená aktivitu. Aktivita nudu zahání.

Ahoj,

znám to. Víš, tohohle se asi nezbavíš, mám to více méně celý život... je to totiž uvědomování si vlastního já. Měj se prostě ráda, vždyt tenhle pocit odezní třeba už následující den...

Tenhle pocit jsem prožívala, když jsem byla malá, když jsem měla malé děti, nebo ve v ztahu... je to prostě normální, žij s ním, nebojuj. Tohle má každý, ale jenom to jinak vnímá.

A to co je dnes nemusí být zítra.

Hledej ve svém srdci dobro a lásku a určitě to tam najdeš, protože každý z nás ji tam má, jen někdo o tom neví, ..... anebo neví, co s ní....

Když si najdeš někoho, komu bys mohla věnovat svůj čas a nějakým způsobem mu pomáhat a dělat radost, určitě se ve svém nitru nebudeš cítit prázdná, protože tě to bude obohacovat.

  Co kdybys chodila ve svém volném čase jako dobrovolnice za dětmi, které jsou hospitalizovány v nemocnici a hrála si tam s nimi nebo jim četla pohádky. Určitě by byly šťastné že jim ten čas strávený na lůžku bude  lépe ubíhat. Anebo si našla nějakou opuštěnou babičku, které bys šla občas nakoupit, přečetla jí něco, popovídala si s ní. Byla by ti za to moc vděčná  a tebe by hřálo u srdíčka, že děláš druhému radost a necítila bys prázdnotu v sobě. Nemuselo by to být denně, třeba jen jednou týdně, ale určitě bys měla na koho myslet a cítila by ses  určitě líp. Zkus o tom popřemýšlt. Měj se hezky.

Bohužel taky cítím prázdno uvnitř sebe a bohužel to vyplňuje jen muj nejlepší kamarád … Dokonce ani doma u rodiny se necítím nejlíp už tohle prožívám 5 let a už mě to moc nebaví. Občas ta prázdnota zmizí, ale je to jednou za půl roku a než se zaplní tak jak se říka mi přejede práz po zádech a za 30 sekund jsem v pohodě jako před několika lety kdyby jste věděli jak se tohoto pocitu zbavit napište mi na skype: birojan1

nebo na mobil: 739 494 264   kdo bude volat ze srandy. mám avast v mobilu a blokuju. tak doufám že nějaká dobrá duše pomůže. Předem díky

Máš-li v sobě prázdno, a myslíš, že ti ho někdo naplní a budeš pak spokojený, nebo dokonce šťastný. Tak to se velmi mýlíš. Sebe maplnit můžeš jen a jen sám. Pokud to neumíš, je nejvyšší čas se to začít učit.

CÍTÍM TO STEJNÉ. LIDÉ MI PŘIJDOU DIVNÍ NESEDÍ MI A KDYŽ SE ZAMILUJU TAK TEN KLUK JE ZADANÝ A NEBO NEVIM Z JAKÉHO DŮVODU MĚ NECHCE. JE MI 30LET A PRACOVALA SEM JAKO TANECNICE MAM TEZKÝ ZIVOT NEMUZU NAJIT TOHO PRAVÝHO A JSEM UZ 5LET SAMA A SEX ME PESTAVA BAVIT CITILA SEM PRAZDNO ALE ZACALA JSEM SNUPAT KOKS A NEBO SI DAVAM TRYPTOFAN A PREJ ZE TO ZABÍRÁ NO. LIDÉ ME OPOUSTEJÍ  A TO JE SPENDLICEK DO RAKVE VIS. NEKDO ME NAPLNI POCITEM CO MI NIKDO JINEJ NEDA  A  POTOM ZMIZÍ Z MÉHO ZIVOTA BEZ UDANI DUVODU CITIM SE SPATNĚ A PREMYSLELA SEM NAD PSCHILOGEM AE POTREBUJI JENOM LASKU PROOTOZE ME TO POMUZE